Konečně jsme se dočkali a přišel Den D. Dnes se začne psát historie: příběh kariéry sebevědomého úspěšného korporátního člověka.
Člověka, který, i když jí čokoládovou zmrzlinu v třiceti stupňovém vedru, na sebe nikdy neukápne. Člověka, který nosí spodní prádlo vždy sladěné, kterému nikdy nepřivřel trolejbus nohu, a už vůbec nikdy v depce nespořádal dva pytle brambůrek na posezení. S nostalgií se proto rozloučíme s oblíbenými ošoupanými džínami, co nám několik let tak dobře sloužily a oblékneme si padnoucí sukni, tak, jak se na to na budoucí paní korporátní sluší. To, že se nám ještě před vstupem na recepci firmy hrozně chtělo čůrat, a proto nám teď z té pitomé upnuté sukně vzadu trčí půlka košile, nám recepční při předávání vstupní kartičky taktně zamlčí.
Tak vás tady vítáme a snad se vám tu bude líbit. Pokud to nevadí, my si tu všichni tykáme, začne konverzaci šéf, a tak si rychle musíme zvyknout oslovovat "ty" padesátiletýho chlapa, co není náš taťka. Nakonec si ale pomyslíme, že přátelská atmosféra nikdy nemůže být na škodu a opojení tímto pocitem sounáležitosti hned vzápětí uděláme první taktickou chybu: automaticky předpokládáme, že můžeme potykat i skoro stejně staré kolegyni, která nás ovšem okamžitě odkáže do patřičných mezí odpovědí Dobrý den slečno se stejnou důležitostí, jako učitelka češtiny, kterou jsme v páté třídě zapomněli na chodbě pozdravit. No jo, mělo nám dojít hned na začátku, že tu něco nehraje, když v kuchyňce říkala, že nemusí česnek (a zřejmě i svěcenou vodu), ale my jsme přesto udělali základní chybu naivního nováčka: o ostatních jsme si mysleli, že se k novému člověku ve firmě budou chovat co možná nejvíce nápomocně a sympaticky.
Po seznámení s dalšími kolegy následuje tour de firma. Během deseti minut se dozvíme jména asi čtyřiceti lidí, která během dalších dvou minut všechna opět úspěšně zapomeneme. Aby taky ne, když následně objevíme kouzlo kuchyňky a konečně si bez pocitu viny můžeme dát presso zdarma. Samozřejmě, že si všichni dělají dvojité. Když už, tak už.
Našim prvním pracovním úkolem bude zvolit si neprůstřelné heslo do počítače a poděkovat za firemní propisku zdarma. Obojí úspěšně zvládneme. Poté se k nám dostane něco jako plán zaškolování s pečlivě zarovnanými sloupci do bloku a přeškrtnutým jménem naší předchůdkyně, která to pro jistotu po dvou měsících vzdala. Když na papíře spatříme jméno "vykací" kolegyně, která se nám v nejbližších dvou dnech při zaškolování má věnovat, brzo pochopíme proč.
Přesto po prvním dni odcházíme s pocitem zadostiučinění, že si dal někdo práci s napsáním našeho jméno na dveře kanceláře, a těšíme se na zářivou budoucnost.
