Moje superschopnosti

Člověku často trvá, než se smíří se skutečností, že vlastně není ničím výjimečný. Každý v sobě totiž máme kousek touhy po úspěchu a uznání...

Když si ale na prahu sedmadvacítky uvědomíte, že z vás ani Mozart, dokonce ani ten Salieri nebude, že když vám spadne jablko na hlavu, tak místo na gravitační sílu myslíte na štrúdl, a s Picassem máte společné tak akorát začínající písmeno jména, je na čase hledat jakýkoliv talent...

Začala jsem tedy pátrat v rejstříku svých schopností a po podrobném přezkoumání dosavadního průběhu mého života jsem objevila několik dávno zapomenutých dovedností, se kterými bych mohla udělat díru do světa.  Má to ale jeden háček – uspěla bych pouze v případě, že by se svět dočista zbláznil.

Superschopnost č. 1 – Identifikace řízků

V poslední době jsem se osvědčila jako skvělý identifikátor vepřových a kuřecích řízků. Na tuto schopnost, za kterou by se nemusel stydět ani spiderman se supermanem dohromady, jsem přišla teprve nedávno. Po hostině jsme si totiž domů odnesli pěknou řádku zbylých řízků, které jsme se rozhodli druhý den sníst (přece se to nevyhodí!). Problém nastal ve chvíli, kdy si část rodiny vyžádala kuřecí, zbytek pak vepřový řízek. Došlo totiž k něčemu, co byste nepřáli ani největšímu nepříteli: Řízky se pomíchaly! Ve snaze zachránit blížící se apokalypsu jsem se v nastalém zmatku pokusila o nemožné – správně řízky rozdělit. Okem jsem zhodnotila veškeré parametry této dobroty, a vzápětí nato už pouze vyřkla ortel: Kuřecí, vepřový, vepřový, kuřecí, kuřecí, vepřový, kuřecí…  Členové rodiny zvědavě ukrojili první sousto a bylo jasno: 100 % úspěšnost!

Od té doby jsem přemýšlela, jak by se dal nově objevený talent uplatit. Například bych mohla pracovat jako řízkový odhadce pro židovské a muslimské obyvatelstvo – co kdyby jim náhodou někdo omylem podstrčil vepřové! A alergici, ti jsou taky moje cílová skupina!  Pavčo, narazila jsi na zlatý důl, radostně jsem si pobrukovala a už jsem spřádala plány na koupi vily Tugendhat. Časem se ovšem ukázalo, že spoustě lidí je úplně fuk, jestli si dají kuře nebo vepře:  maso jako maso.  A navzdory každodenním internetovým hrozbám tu těch muslimů zatím taky moc není.  A tak můj „řízkový talent“ zatím spí, ale stejně jako blaničtí rytíři jednou povstane, aby ochránil naši zemi před kuřeco-vepřovým chaosem.

Superschopnost č. 2 – Plynový čich

My ženy obecně máme dobrý čich. Například na dálku padesáti kilometrů poznáme, že ta přítelova nová kamarádka nám nevoní. Já jsem ale tuto dovednost pozvedla na vyšší úroveň – svým čichem zachraňuji životy. Když jsme se nastěhovali do našeho prvního pronájmu, na prostorách záchodu mi hned něco nesedělo. Byla to malá komůrka, kterou se linul slabý zápach, a ne, nejednalo se o ten, na který teď myslíte. Jakožto amatérský detektiv (řidiči autobusu, kterého jsem omylem považovala za uprchlého Kajínka, se tímto omlouvám) jsem hned vyslovila podezření: Z těch trubek určitě uniká plyn. Přítel, který už má s mými paranoidními obavami zkušenosti, jen suše odvětil, že se mi to jen zdá a dál už se o záležitost nezajímal. Jasně, že jsem pak preventivně spala se všemi okny otevřenými dokořán, ale i tak mi to nedalo a po neúspěšném pokusu o identifikaci plynu pomocí jarové vody jsem raději zavolala plynaře. Ten nejdříve opakoval, že vše se zdá být v pořádku a navzájem si s přítelem vyměňovali pobavený výraz, pak ale zbystřil a pronesl onen památný výrok: „Tady to přece jenom asi trošičku uniká, divím se ale, že jste to vůbec cítila.“ Ačkoli se plynař pokoušel slovem „trošičku“ zmírnit rozsah potencionální globální katastrofy, všem bylo jasné, že se mezi nimi právě zrodila hrdinka. Od té doby se mi přítel snaží vykompenzovat záchranu jeho života nejrůznějšími způsoby. Naposledy se tak stalo v únoru, kdy mě požádal o ruku. Mít dobrý čich se prostě vyplácí.

Nebudu vás nudit výčtem mých dalších pseudotalentů, jen prosím pamatujte na jedno:  Až někdy budete zoufale třídit řízky v místnosti s unikajícím plynem, víte na koho se obrátit.