Když večer ulehám do postele, nemůžu se dočkat, až zavřu oči a ponořím se do spánku. Proč? Přece kvůli snům! Někdy jsou zlé, jindy realistické, ale občas v nich zažiju dobrodružství, o kterých se mi nesnilo. Teda vlastně snilo:)
Přiznám se, že od té doby, co docházím do nového zaměstnání, se moje sny většinou točí kolem práce. Vidím před sebou nevyřízené maily nebo nejnovější číslo našeho časopisu plné chyb. V těchto případech si po probuzení oddechnu a jsem ráda, že mám noční můru za sebou. Mezi moje další neoblíbené sny pak patří situace, kdy se koná důležitá schůzka, já se snažím dostat z jednoho místa na druhé a ono to nejde. Když se autobus uráčí přijet a já ho stihnu (což se ale většinou nepodaří), tak zrovna jede opačným směrem. Po takovém nočním zážitku pak člověk ráno dokáže mávnout rukou i nad o pět minut zpožděnou šalinou.
Občas se ale zadaří a na řadu přijdou sny, o kterých bych dnes chtěla vyprávět. Například asi před půl rokem se mi zdálo o tom, že skrz díru v krbu můžu vstupovat do nejrůznějších pohádek a ovlivňovat jejich děj. Když si nyní představím, jak se snažím Růžence vysvětlit, že by na tu kytku s trny fakt neměla šahat, jde o poměrně vtipně vtipnou situaci. Ve snu ale člověk nad takovými „detaily“ nepřemýšlí, a tak klidně ještě před probuzením poučím Sněhurku o rizikách podomního prodeje.
Pokud je něco pravdy na tom, že sny odráží naše podvědomá přání, tak mi asi začínají tikat biologické hodiny. Nedávno jsem se totiž ve snu ocitla v Indii, kde jsem poznala malou opuštěnou holčičku, a tak jsem se rozhodla ji přijmout za svou a postarat se o ni. Ačkoli v reálu mi strach (pramenící z mých dovedností v zacházení s dětmi) nedovolí si cizí miminko ani pochovat, „v Indii“ bych se s grácií vysloužilé matky dokázala postarat i o všechny děti Apua Nahasapeemapetiolona. Bohužel si už přesný děj snu nepamatuji, ale vím, že na konci jsme se musely dojemně rozloučit. Suma sumárum, asi bych si měla promluvit s přítelem. Nebo s psychologem.
A můj doposud nejlepší sen? Tak ten měl velmi jednoduchý scénář: Plavila jsem se oceánem na lehátku. Dodnes cítím, jak mi vítr čechrá vlasy a dýchám čerstvý vzduch. Žádné starosti, žádný strach z utopení, jen pocit absolutní svobody. Přiznávám, že tato pro nezúčastněného diváka opět poněkud komická představa je ve skutečnosti bohužel složitě zrealizovatelná. A právě proto je skvělé, že máme možnost snít! Nejen, že jsem se bez problémů plavila vlnami, ale dokonce se mi podařilo dorazit na neznámý kontinent vonící kořením a a cizokrajným ovocem. Hotový Kryštof Kolumbus v sukních. Ráda bych si tento zážitek ještě někdy zopakovala, ale snům, navzdory tipům na internetu, neporučíš :). Můžu se jen těšit, co si na mě můj mozek připravil na dnešek...
A o čem sníte vy?
