Akce knihkupectví Martinus s názvem Den nepřečtených knih mě inspirovala k zamyšlení se nad knihami, které už mám léta nachystané v poličce s tím, že je jednou dočtu do konce...
Paradoxně se ve velké většině případů jedná o bestsellery, knihy, které mi někdo daroval se slovy „To si prostě musíš přečíst“ nebo o díla, která jsem si sama s velkým očekáváním pořídila.
Začalo to už v pubertě: Tehdy jsem zaslechla, že knihy od Stephena Kinga jsou tak napínavé, že se od nich několik dní neodtrhnu. Po první zkušenosti se Řbitovem zvířátek jsem se tedy odhodlala pořídit si hit číslo jedna – Shining. Vždyť ji chválila i Rachel z Přátel, tu musím mít! A tak jsem napsala Ježíškovi... Našim se ale, jak jsem si odvodila při rozbalování dárků, knížku nepodařilo sehnat (později jsem zjistila, že opravdu není v češtině snadno k dostání), a tak jsem byla obdarována dalším Kingovým bestsellerem To. Ne, že by mě neděsili klauni, ale objem knihy se stal jejím osudem. Začala jsem si ji během svátků brát s sebou do postele, pomalu jsem se nechala vtáhnout do děje, ale pak Vánoce skončily a nevím jak vy, ale já jsem většinu knih přečetla v dopravních prostředcích a představa, že bych měla kromě učebnic v tašce tahat ještě tohoto obra, mě odradila. A protože nedokážu číst dvě knihy zároveň, brzy jsem si do aktovky hodila nějakou "náhradu" a na To jsem zapomněla. Ke knize jsem se chtěla později vrátit, ale skripta taky něco váží...
No a pak je tu ten Kundera. Poté, o mě nadchly jeho Žert a Valčík na rozloučenou, nemohla jsem přece vynechat i Nesnesitelnou lehkost bytí. Navíc se údajně jedná o Kunderovo nejpovedenější dílo... První kapitola vypadala slibně a já se těšila, až budu dílo vychvalovat jako ty ostatní. Ale moment, kdo je to ten Stieg Larsson? A proč je kolem něj najednou takový boom? No tak dobře, přečtu si nejdřív první díl Milénia, abych byla v obraze, pak se můžu zase vrátit ke Kunderovi. Jé, od toho Milénia je i druhý díl? A třetí? Sami asi dobře chápete, jak to nakonec s Kunderou dopadlo – leží na poličce dodnes a já jsem se tím definitivně pasovala na knižního barbara, protože jsem dala přednost detektivce. A ani mi v tomto případě váha knihy nevadila...
Momentálně role černého Petra mezi mými knihami padla na Palahniukovo Prokletí, ke kterému si už několik týdnů snažím najít cestu.
A co vy? Máte taky svou sbírku rozečtených knih?
