Aby se někdo neurazil...

Tento článek se netýká politické ani žádné jiné korektnosti vůči nějaké skupině obyvatel, jak by se mohlo na první pohled zdát.  Je prostě o tom, jak blbě se někdy umíme chovat...

Asertivní chování v práci i soukromí je meta, kterou se pomocí nejrůznějších knih, seminářů a koučů snaží naše společnost posledních dvacet let učit. Kromě úplně normálních lidí, kteří nemají s asertivním, ale přesto slušným chováním problém, a o kterých je proto nuda psát,  tu máme další  dvě skupiny lidí, které si pracovně nazývám připosránci a bezohlední.

Jak už z názvu vyplývá, první skupina má ve svém životě důležitý cíl:  Aby se nikdo nenaštval. Připosránkem se člověk stane velice snadno už od "přírody". Začíná to ve škole, kdy vás nutí nazývat šestadvacetiletou absolventku pedagogické fakulty paní profesorkou a končí v restauraci, kdy jako padesátiletý radši sníte nenáviděnou citronovou zmrzlinu místo vanilkové, jen aby vás servírka náhodou nesprdla, že vám při objednávce špatně rozuměla.  

Když píšete mail člověku, který na vás působí nadřízeným dojmem, ačkoliv s ním v žádném profesním vztahu nejste, nezapomenete ho oslovit podlízavým Vážený pane řediteli Mgr. et Mgr. et Bc. pane Ovárko, CSc. řediteli vesmíru a vládce všeho živého. A pokud náhodou dostanete zkratkovitou nebo dokonce úsečnou odpověď,  pro jistotu se dotyčné osobě ještě čtyřikrát omluvíte a několikrát se ujistíte, že si o vás teď nemyslí nic "špatného". 

Do skupiny připosránků se čas od času můžou dostat i lidé, kteří "sklopení uší" za normálních okolností nemají v povaze, a to například v situaci, kdy nastupují do nového zaměstnání a za žádných okolností si proti sobě nechtějí poštvat kolegy nebo nedej bože šéfa. A tak jste schopni omlouvat se psychopatické kolegyni, která si jenom kvůli tomu, že je o dvacet starší, myslí, že vás může peskovat, jakým způsobem máte v kuchyňce skládat nádobí do myčky nebo vám kolega v textu vyčítá jediné použití dvojtečky, protože v českém jazyce je přeci  přirozenější používat pomlčku. Houby je. Jen ho hrozně štve, že na vás zrovna jinou chybu nenašel. Ale vy držíte hubu a krok, protože jsou přeci služebně starší a mohli by nabonzovat šéfovi, že jste byli "drzí". A tímto způsobem se z vás pomalu krůček po krůčku stane připosránek a ani o tom nevíte.  Mimochodem, tento typ chování z vás asi nikdy neudělá šéfa banky nebo vrcholového manažera, ale vy po tom vlastně ani netoužíte. Chcete jen v klidu bez rozruchu žít svůj život a hlavně se nikomu neznelíbit.

A pak jsou tu ti bezohlední. Jejich jediným cílem je prosazení svých osobních zájmů, případně zájmů jejich nejbližších. Pokud nejste od přírody svině, jako kolegové výše, nemáte ve zvyku někoho jen tak pro vlastní pocit nadřazenosti zadupávat do země. Ale jakmile někdo ohrozí vaši zónu bezpečí, nenecháte si nic líbit. Vylili vám v restauraci na stůl omylem trochu pití? Bez kompenzace neodejdete, i kdyby to ta mladá brigádnice měla zaplatit ze svého. Nová kolegyně si chce vzít volno jeden den po Vánocích? Nepřichází v úvahu, vy jste si taky první rok nevzal dovolenou (i když jste tehdy volno ani nechtěl). Troufá si někdo z mladších kolegů kritizovat váš návrh? Stačí jedna jedovatá poznámka a takové nápady ho hned přejdou. Chyby neděláte nikdy, a pokud ano, vždycky se najde něco, nebo spíše někdo, na koho se dá zodpovědnost shodit. Zkrátka na vás si nikdo jen tak něco nedovolí a dokážete se prosadit. Vždyť přeci vy jste ta nejdůležitější osoba, okolo které se točí celý svět. Alespoň si to myslíte. Tímto stylem se můžete klidně stát třeba vedoucím nadnárodní korporace.  Umíte ostatní přesvědčit, že vy jste ti důležití a sami tomu věříte.

Osobně mám respekt ke všem lidem, kteří dokáží balancovat na úrovní mezi připosránky a bezohlednými a nebo aspoň vycítit situaci, kdy je nutné prosadit svoje zájmy, aby nebyli utlačovaní a kdy je naopak lepší ze svých nároků slevit a nechat to plavat. A to zvlášť pokud jste rodičové - nechcete vychovat z dítěte egocentrického psychopata, ale zároveň mu chcete zajistit úspěšnou budoucnost. Jak už to ale bývá, návod na vytvoření správného asertivního empatika na rozdíl od chytrých knížek nemám.