Prozradila bych se.

Držíš mě za ruku a říkáš, že to bude dobrý, já tomu chci věřit, ale nemohu se ti podívat do očí, viděla bych tam tu smutnou pravdu. Prozradila bych se.

Díváš se na mě a ptáš se mě, proč nemluvím. Říkám ti, já už toho namluvila dost, řekni mi teď něco ty. Chtěla bych tolik mluvit, ale nemůžu, klepal by se mi hlas. Víš, ticho prý léčí, ale není to pravda. Tak mluv, prosím, ty. Já nemohu. Prozradila bych se.

…

Napíšu ti vzkaz

A pošlu ho v prázdné láhvi od vína

Po vodě. Po proudu

Že dáme si sraz

Tam, kde znovu vše začíná

Kde voda klidná je u brodu

Pak přejdeme na druhou stranu

Voda nám proteče mezi prsty

Začneme znovu

Psát příběhy jiného významu

Jen já a ty

Vstříc novému domovu

Napíšu ho barvou, kterou máš rád

Zelenou, jak tráva u vchodu

Na které budeme bosí stát

Oba ze stejného důvodu

Že přišli jsme se přivítat

Dopíjím posledních pár loků

A připíjím ti na zdraví

Ač je to trochu klišé…

Teď bojím se ujít těch pár kroků

K vodě, k odeslání zprávy

Kde pak popluje. Tiše.

Sedíme vedle sebe snad celou věčnost. Sedíme vedle sebe a vím, že uběhlo sotva pár vteřin. A já si přitom stihla napsat v hlavě celý ten vzkaz. Místo vína usrkávám kávu. Vím, v papírovém kelímku nejde poslat, rozpustil by se ve vodě. Ale taky vím, že ten vzkaz k tobě už dávno doplul. Po vodě, po proudu ticha, vzkaz, který pluje mezi námi. Na zelenou trávu ke vchodu. Podívám se na tebe. Prozradila jsem se. Bude to dobrý. Vím to...