Klepy jsou pravý důvod k žárlivosti, nevěra je až druhořadá

Včera jsem po dlouhé době potkala svého bývalého kolegu Petra a zavzpomínali jsme na jednu veselou příhodu, která se nám stala.

Byli jsme na firemní akci a následně se k nám na diskotéce přidala i Ilona, manželka Petra, se kterou jsem se již znala z minulých akcí a také naše recepční Eva. Povídám si s ní, když mi najednou říká, že už dlouho neviděla svého muže, že by ji zajímalo, kde zase lítá, protože ho nutně potřebuje její kamarádka, víc do detailů jsme nezabředly, protože vzhledem k tomu, že jsem poctivě dodržovala pitný režim, musela jsem nutně na toaletu.

Když jsem odcházela míjela jsem Evu, která mě vystřídala. Po několika minutách za mnou přišla vyděšená na bar a říká mi, co se jí stalo.

Když na toaletě za sebou zavřela dveře, těsně na to se za ní zavřely i dveře vedlejší. Náhle slyšela hlasy, jeden dámský a jeden jí velmi známý pánský.

Rozhovor byl hlasitý a nešel přeslechnout.

On: „Musíš si to vyhrnout víc, takto se tam nedostanu.“
Ona: „To musí stačit, ne? Vždyť už to mám po kolena!“
On: „No, zkusím to.“
Ona: „Nebude to bolet?“
On: „Ne, neboj, to bude to mžik a bude venku.“

Byla zděšená. Smutná. Naštvaná. Byl to Petr, ale s kým? Ilona to nebyla, to je jasný... Byl tam s jinou ženskou.

Eva se rozhodla to Iloně říct, snažila jsem se jí to vymluvit, že dokud si není jistá, že to byl opravdu on a nebo neví, o co šlo, nemá se do toho míchat, ale ona byla rozhodnutá. Chlapi jsou chlípníci, ještě měla v živé paměti nevěru svého muže a byla jak posedlá „spravedlností“ vůči podváděným ženám. Odcházela za Ilonou, Petrovou ženou. Pozorovala jsem v rozpacích, jak proti mně spolu stály. Chvíli si něco říkaly a Ilona potom vyprskla smíchy.

Mezitím z toalety za mnou přišel Petr s nějakou ženou. Seznámil nás. Byla to Jitka, kamarádka jeho manželky. Říkal mi, že byla dnes na kole a chytla klíště pod koleno, měla to oteklé a chtěla jet na pohotovost, ale Ilona rozhodla, že takovou banalitu zvládne Petr sám… A tak se stalo.
Teď jsem se musela smát i já.

„Kalhoty pod kolena…“
„Nebude to bolet?“
„Bude to mžik a bude venku…“

My ženský jsme asi od přírody klepny – scházíme se, drbeme a ještě k tomu nás to baví… Baví nás to ovšem do doby, než se to týká nás.

Klepy, klepy, klepy...

Klepy se pletou do věcí, do kterých jim nic není, mění často scénáře šťastného života.
A i tento scénář mohl mít mnoho konců…

Představte si, že Petr vytahoval Jitce klíště na toaletě, Ilona o tom nevěděla. Když Jitku požádal, ať si vyhrne kalhoty, netušil, že má posluchače. Posluchač Iloně vše vyžvanil, snad i v dobrým úmyslu… Ilona ztropila scénu, doma si to po vystřízlivění vyjasnili, ale přesto v ní hlodá červíček pochybností. Proč jí to Jitka neřekla, proč řekla zrovna Petrovi… Není na každém šprochu přeci jen pravdy trochu?! Přátelský vztahy i manželský vztah byl narušen. Nebo ještě hůř. Ilona je žárlivá. O ničem se nechce bavit, nevidí důvod, proč by si to Eva vymyslela nebo si to vyložila jinak. Podává žádost o rozvod. „Klepy jsou pravý důvod k žárlivosti, nevěra je až druhořadá“ (James Hilton).

Drby, pomluvy, klepy jsou zodpovědné za to, jak působíme na okolí a jak na nás okolí působí. A podle mě jsou i určitým druhem agrese. 

Znáte ten vtip? „Sejdou se dvě ženský a nikoho nepomlouvají..."
Ano, schůzky u kafíčka... Klepy. Drby. Pomluvy... Je opravdu důležité nezapomínat na fakta. Může se potom stát, že se staneme tím klíštětem. Budeme někomu pít krev, až do doby, než nás najde a zakroutí s námi, nebo nás třeba i přetrhne.

„Kdyby ti, co o mně špatně mluví, věděli, co si o nich myslím, pomluvili by mě ještě víc.“ (Sacha Guitry)
A k tomuto výroku se mi nabízí na závěr taková otázka do placu...
Existuje návod, rada, jak se klepům bránit?
- Teda mimo toho, že se nebudeme zavírat na toaletě s Petrem? :-)