Země, která je i není

Kdysi jsem četl satirický článek, ve kterém byly informace o naší zemi pro cizince. Česká Republika – malá země, která leží kdesi mezi Německem a Ruskem. Oproti tomu serioznější popisy o nás hovoří jako o zemi v srdci Evropy. Čechy jsou krásná země, mlékem a strdím oplývající, sousedící s Polskem, Německem, Rakouskem a Slovenskem... Počkat, tady něco nesedí. Mezi Čechami a Slovenskem je ještě něco – země, která je i není, jak řekl moravský básník Jan Skácel.

"Morava je podivuhodná země už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii, bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních."

Jan Skácel zesnul krátce poté, co tato slova pronesl, na podzim roku 1989. A dnes, po téměř dvaceti letech, zůstává situace téměř stejná. Jen počet Moravanů viditelně klesl. V roce 1991 se k moravské národnosti přihlásilo přes milion a půl obyvatel. V roce 2001 už jen čtyři sta tisíc. A i těchto čtyři sta tisíc jako by žilo v cizí zemi. Z televize se na nás valí zprávy o tom, co se opět stalo v Praze a co se Čechům líbí nebo nelíbí, slyšíme, že na území celé republiky bude krásné počasí, jen v Brně, Olomouci a Ostravě bude pršet. A když už se z televize dozvíme něco o Moravě, obvykle jsou to záběry juchajících mladíků a dívek v krojích.

Když už se některý Moravan dovolí ozvat, je okamžitě označen za strašlivého nacionalistu, který chce naši už tak malou zemi trhat na kusy. Vždyť konec konců, žádný moravský národ přece není. Nebo že by přece?

Moravané mají dlouhou a starou historii, společné tradice i kulturu. Cítí sounáležitost a i ti obyvatelé Moravy, kteří se cítí být Čechy popřípadě občany České republiky, tuší, že jsou jiní než ti, co žijí v Čechách a v Praze.

Má tedy moravský národ budoucnost? Pokud budeme chtít, tak ano. Vždyť v době, kdy praotec Čech teprve supěl na horu Říp, my Moravané jsme si už četli v Bibli. Moravané byli národ se čtvrtým liturgickým jazykem – Staroslověnštinou. Ale už i to nám chtějí vzít. V učebnicích se o Velké Moravě píše jako o prvním společném státu Čechů a Slováků. Není to ironie?

Zajímalo by mě, co by si Jan Skácel dnes pomyslel, když i ve skriptech pro střední školy, má hned za svým jménem popisek: Určitě jeden z největších českých básníků druhé poloviny 20. století.