Slyšte, Moravané

"Zdaliž oni nejsou, kteří nám svobod našich závidí? Zdaliž oni nejsou, kteří nás opanovati a sobě podmaniti obmýšlejí, aby sami hlavou a my ocasem království jejich zůstávali? Neboť jakkoliv se pěkně stavějí, jakkoliv lahodná slova od sebe dávají, jakkoliv mocným a upřímným přátelstvím se zavazují, nic není, já je znám a vím, že kdekoliv mohou a příčiny dostanou, všudy námi zadní kouty vymetají."

1% pro Moravany možná vypadá jako málo, ale znamená hodne. Jiné neparlamentní strane se do grafu dostat nepodarilo. Je tu možnost témer 3% odchylky a 20% lidí stále neví, koho bude volit. Hlas pro stranu Moravané není zahozený.

Tato slova pocházejí z úst Karla staršího ze Žerotína, velkého obránce moravských zájmů. Nemluvil ale o Němcích, vůbec ne. Takto se rozvášnil, když v roce 1606 mluvil o Češích. Od té doby uplynulo mnoho vody, přesto je v těch slovech stále hodně pravdy. Některé věci se ani za čtyři století nezmění. Morava je pořád pouhým ocasem Českého státu, který vymetá všechny zadní kouty.

V roce 1918 nám vzali naši vládu, v roce 1949 nám vzali naši samosprávu a naše hranice, dodnes nám berou naše peníze a smějí se při tom. Není pravda, že Češi musejí na Moravu doplácet a bez nich bychom „umřeli hlady“, jak někteří čecháčci s oblibou říkají. Je to právě naopak, všechny peníze z Moravy odcházejí do Prahy, kde jsou přerozděleny, a jen malá část se jich vrací zpátky na Moravu. Současné kraje dostávají jen zbytky od stolu a ještě jsou za ně vděčné. O tom, kde končí peníze, se může přesvědčil každý, kdo někdy jel po dálnici z Brna do Prahy. Někde u Jihlavy, na rozhraní Moravy a Čech, zničehonic přestane to protivné drncání, panely zmizí a vystřídá je nová asfaltová silnice. Vítejte v Čechách. Málokdo to ale pozná, protože málokdo dnes ví, kde hranice Moravy a Čech leží.

Zemské hranice byly od vzniku moravského markrabství něčím nedotknutelným. Ani v těch nejtěžších dobách se jich nikdo neodvážil dotknout. Ani Habsburkové, ani první republika se neodvážila je zrušit. Komunistický režim se toho v roce 1949 neštítil. Po roce 1989 chtěli lidé nápravu a vláda ČSFR skutečně prohlásila, že zrušení země Moravskoslezské bylo zločinem. Tím ale veškerá ochota skončila a Praha nemohla dopustit, aby přišla o moravské peníze. Dnes už de iure žádná Morava neexistuje, ve školních atlasech bychom hranice Moravy hledali marně.

Hlasy, volající po nápravě, ale umlčeny nebyly. Moravané si stále chtějí rozhodovat o svých záležitostech, tak jako tomu vždy bylo. Jsou tu krajské volby, je potřeba ukázat, co doopravdy chceme. Jestli se spokojíme s kostmi, které nám odhodí Praha, nebo jestli budeme trvat na svých právech.

Strana Moravané se bude bít za práva Moravanů, usiluje o nápravu historických zločinů a chce, aby si lidé z Moravy mohli rozhodovat o svých penězích sami. Je pro zrušení ekonomického centralismu, chce, aby finance zůstávaly co nejblíže u lidí a k centru se dostávaly přes obce, okresy, kraji či jiné samosprávné celky. Tím odpadne ono nevýhodné centrální přerozdělování. Jen tak se peníze dostanou skutečně tam, kde jsou potřeba.

Až půjdete k volbám, zamyslete se, jestli chcete volit strany české nebo strany moravské, a kterým na vás bude více záležet. Třeba zjistíte, že to nejlepší není v Praze, ale u nás na Moravě.