Další prozaický výtvor - příklad toho, co může vzniknout, když je se musí napsat něco na téma láska a autor má právě obvláště zvrhlou náladu.
Louč čadivě hořela a vrhala mihotavé stíny na stěny stoky. Z vody stoupaly nazelenalé hnilobné výpary, které štípaly do očí a nosu. Už jsem si dávno zvykl, za ty léta by si zvykl každý. Zakalené splašky nám šplouchaly pod nohama a pomalu odtékaly kamsi do nitra stok.
„Kolik nám toho zbývá, Umlaufe?“ zeptal se mě Bašus. Byl to nováček, nahradil před pár měsíci mého bývalého pomocníka, který umřel na tyfus.
„Zkontrolujeme ještě dvě chodby a padla,“ zamumlal jsem a odplivl si do vody.
„Víš, mám takový problém,“ ozval se můj společník nesměle.
„Natekly ti sračky do bot?“
„Ale ne... Víš, potkal jsem jednu dívku...“
„Šmarjapano, to už radši ty sračky v botech,“ zaúpěl jsem. Z jedné z užších šachet se přihnal příval splašek a těsně před námi se s cákntím přidal k plynoucí mase pod našima nohama. Otřel jsem si několik kapek z obličeje a nakrčil nos.
„Ale ne, tomu nerozumíš,“ nedal se odbít Bašus. „Ona je tak překrásná.... a já... když jsem s ní, tak se necítím jak ten nejhorší póvl, jako někdo kdo se živí udržováním kanálů...“
„Ale ty se kanálama živíš,“ namítl jsem. „Divím se, že mi nechceš pomáhat i při čištění žump, jsou za to dobrý prachy...“
„Bere mě jako člověka. Je veselá, můžeme si povídat hodiny.“
„A to jí nevadí, jak smrdíš?“
„Umyl jsem se.“
Na to jsem nereagoval, jen jsem mu věnoval nevěřícný pohled.
„Je to, jako kdybychom si navzájem četli myšlenky. Jeden z nás na něco pomyslí a ten druhý už to ví. Znáš ten pocit, když tě nic netrápí a ty se ráno probudíš a máš radost bez zjevnýho důvodu? To já teď zažívám pořád.“
„A co máš teda za problém?“
Bašus se poškrábal na hlavě a ohlédl se, jako by snad čekal, že půjde někdo za náma.
„Je to snad první dobrá věc, která se mi v životě přihodila. Já nevím, jsem z toho nesvůj. Co když se to zvrtne? Co mám dělat, aby to vydrželo?“
„A to se ptáš mě?“ zeptal jsem se se smíchem. „Člověka, který dvě třetiny života prožil ve stoce? Co bych ti asi poradil.“
„Nemám, koho jinýho bych se zeptal... Nevadí, dík,“ řekl a viditelně posmutněl. Povzdechl jsem si. Ty roky, co jsem prožil broděním se po kolena ve špíně asi změkčily moje srdce. Nebo mozek.
„No tady dole moc lidí nepotkám, ale kdysi jsem slyšel jednu moc chytrou radu. Nevím, třeba ti pomůže.“
„Jakou radu?“
„Ožeň se. Pokud najdeš dobrou ženu, budeš šťastný. Pokud ne, staneš se filosofem.“
„Filosofem?“
„No... nebo kanálníkem.“
