Oligarchové zneužívají hlasování v Radě k vydírání celého kontinentu

Evropa si ve společné zahraniční politice podkopává sama sobě nohy. Máme přitom řešení, jak dosavadní zkamenělý systém změnit – hlasováním kvalifikovanou většinou.

Shodnout se mezi několika lidmi na něčem tak, aby byli všichni plně spokojeni, většinou trvá. To platí i v případě Evropy. Ale místo třeba toho, co bude k večeři, se snaží 27 členských států shodnout na společné zahraniční politice. Jednomyslně.

Evropa není známá pro své rychlé rozhodování a schvalování legislativy. V tom skvěle překvapila po vypuknutí Putinovy invazi na Ukrajinu, kdy dokázala Rada bleskurychle schválit několik sankčních balíčků a opatření. Netrvalo to ale ani 3 měsíce a všechno bylo znovu zpět ve starých kolejích.

Rozhodnutí Evropy o ukončení dovozu ruské ropy o celý měsíc protáhlo veto jedné členské země – Maďarska. 

Pokud má ale Evropa především v době krize hrát v zahraničí silného aktéra, který bude prosazovat zájmy svých občanů, potřebujeme, aby dokázala rozhodovat rychle a precizně. A to znamená jedno – přechod od jednomyslného hlasování v Radě na hlasování kvalifikovanou většinou.

Nedělejme z komára velblouda

Výzvy k tomu, aby se ve společném evropském rozhodování o zahraniční politice přešlo na hlasování kvalifikovanou většinou, stále rostou. Nedávno k přechodu na jiný systém hlasování vyzvali ministři zahraničí Německa, Belgie, Lucemburska, Nizozemska, Rumunska, Slovinska a Španělska.

Mnozí, především konzervativní politici namítají, že bychom jako menší členský stát (počtem obyvatel jsme v celé EU 9. nejlidnatější stát!) mohli přijít o náš hlas v Radě, neboť by všechny převálcovala Francie s Německem. To je samozřejmě naprostý výmysl, což jen podtrhává fakt, že změnu podpořili ministři zahraničí řady podobně nebo méně lidnatých členských států, než je Česká republika.

Zatímco u jednomyslného hlasování musí se zněním návrhu souhlasit všechny členské státy, v případě kvalifikované většiny by stačil souhlas pouze 55 % všech členských států, které zároveň reprezentují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. Až na některé výjimky už takhle funguje rozhodování o více jak 80 % veškerých právních předpisech EU.

Samozřejmě existují i opatření, která řeší situaci, kdy některý z členských států s návrhem nesouhlasí. Pokud vznikne tzv blokační menšina, sestávající se z alespoň 4 členských států reprezentujících více jak 35 % celkového počtu obyvatel EU, návrh může být shozen ze stolu. Jde o pojistku ve prospěch ochrany malých členských zemí, které by jinak mohly být blokovány třemi velkými členskými státy EU, například Německem, Francií nebo Itálií.

Jednotná Evropa proti oligarchům

Skutečně je pravdou, že se Evropa bez jednomyslnosti hlasování v Radě ve většině případech může obejít. Pokud jde o společnou zahraniční politiku, není důvod, proč bychom měli možnost rychlé a jasné reakce ze strany Evropy nadále zbytečně sabotovat.

Záměrem přechodu z jednomyslného hlasování na kvalifikovanou většinu nikdy nebyla snaha omezit nezávislost menších členských států. Kvalifikovaná většina v zahraniční politice umožní Evropě rychle a jasně reagovat na světové hrozby, má šanci se stát důležitým geopolitickým hráčem, který má ve světové politice slovo.

Případy, kdy oligarchové, jako je Viktor Orbán, vydírají zbytek Evropy ve vlastní prospěch nebo kdy polská PiS vyhrožuje zablokováním důležité legislativy o zdanění nadnárodních korporací, staví Evropu do lehce vydíratelné pozice, ze které momentálně nedokážeme vycouvat. Tomu by mohl být zavedením nového systému konečně konec.

Jednomyslnost hlasování v Radě je zastaralý systém, který moderní Evropa už prakticky nepotřebuje. Snahy místních oligarchů takový systém zneužít – a že jim to prochází – jasně hovoří o tom, že pokud by se Evropa v takovém směru nereformovala, brzy by se z ní v zahraniční politice stala oběť oligarchů.