Národní plán obnovy: Látá vláda rozpočtové díry půjčkami z EU?

Přestože ještě před půlrokem vláda tvrdila, že si peníze od EU v rámci Národního plánu obnovy půjčovat nebude, nyní žádá o 137 miliard korun. 

V rámci Národního plánu obnovy totiž členské země jednak automaticky dostávají finance, jednak si mohou zažádat o velmi výhodnou půjčku. 

Z ní by vláda chtěla financovat především investice do životního prostředí a školství. Stále ale není jasné, na které konkrétní projekty peníze půjdou, protože Česko žádný „pořádný“ projekt nepřipravilo.O půjčku si, navíc, Fialův kabinet žádá v době enormního schodku státního rozpočtu. Nesnaží se tak náhodou vláda narychlo shánět peníze, kde se jen dá, s tím, že alespoň částečně zalepí špatné hospodaření se státní kasou? 

Zastropování cen energií, inflace i valorizace důchodů, to vše má samozřejmě vliv na schodek státního rozpočtu. Nyní je rozdíl mezi příjmy a výdaji 215,4 miliardy, celkový schodek pro rok 2023 byl přitom plánován na 295 miliard, čímž už máme pro letošek vyčerpány tři čtvrtiny. V květnu byl schodek vyčíslen dokonce na 271,4 miliardy, což se v červnu trochu ovlivnily příjmy z Evropské Unie a korporátní daně.Jak dopadne celkové zúčtování je samozřejmě otázka, příjmy a výdaje státu samozřejmě nejsou během roku zcela rovnoměrné. Například v roce 2019, kdy měla pod sebou resort financí Alena Schillerová (ANO), bylo závěrečné státní zúčtování s ještě menším schodkem než tomu bylo v červnu téhož roku. Babišova vláda tehdy nicméně čerpala z asi dvou desítek miliard získaných z privatizace státního majetku.

Stát sice neutrácí více, než plánoval, nicméně na straně příjmů mu chybí dvě třetiny plánovaných získaných financí. A právě proto zřejmě vládá hledá finance, kde jen může. Přestože si tak půjčku vláda původně brát nechtěla, nakonec si o ní velmi narychlo požádala. Nutno říct, že půjčka má velmi výhodné podmínky a že i podle většiny ekonomů její sjednání smysl dává. Prvních šest let stát bude pouze splácet úroky a samotnou půjčku bude platit až během dalších dvaceti let. Do té doby se očekává, že zafinancované projekty na digitalizaci nebo rozvoj zelené infrastruktury státu na oplátku přinesou kýžené úspory. 

Potíž je v tom, že vláda s pomocí půjčky chce jen lepit díry ve státním rozpočtu, aniž by měla připravené rozsáhlé rozvojové projekty. Oproti plánované sumě 137 miliard korun bychom si totiž mohli půjčit více než dvojnásobek a podpořit tak, na české poměry obrovské, modernizační projekty. Například v sousedním Polsku za vypůjčených asi 140 miliard korun plánují podpořit výstavbu polovodičové továrny společnosti Intel, na níž je navázán další průmyslový vývoj, výzkum a infrastruktura. Vzhledem k tomu, že česká vláda se o půjčku rozhodla požádat během několika týdnů, na přípravu obdobných rozsáhlých projektů nebyl čas. A otázka je, kde peníze nakonec skončí. 

Dle dostupných informací by se měla část peněz rozdat v podobě grantů na projekty ochrany životního prostředí a do školství, část dále poskytnout v podobě půjček. Resort životního prostředí by měl dostat 50 miliard korun, z čehož téměř polovinu na dotační program „Nová zelená úsporám“ či následné dotační programy. Dalších 20 miliard by mělo jít na podporu dostupnosti vzdělávání a dalších 17,5 miliard na elektrifikaci železnic a reformu železničního sektoru. Další miliardy mají jít na renovaci budov budov a snížení spotřeby energie ve veřejném sektoru.Kde jsou ale strukturální modernizační projekty, které mají nastartovat naši ekonomiku a na které jsou peníze primárně určené? Nikde. Vládě chybí peníze na běžné výdaje a již dlouho plánované projekty, a tak se je snaží záplatovat touhle půjčkou.