Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá – Kaczynského zpustošené polské soudnictví vrací pod taktovkou koaličního spojence úder.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá – Kaczynského zpustošené polské soudnictví vrací pod taktovkou koaličního spojence úder.
Polská ultrakonzervativní vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) evidentně začíná litovat svých systematických soudních „reforem“, které prosazuje už prakticky od svého zvolení v roce 2016.
Soudní „reformy“, zaštítěné snahou obnovit polskou justici a vyštípat z ní bývalé členy komunistické strany, byly dlouhodobě zástěrkou pro vládní koalici vedenou PiS k ovládnutí polského soudnictví. Dnes už je polský soudní systém prorostlý příznivci vládní koalice, kterou vládní PiS drží ještě s předsedou Solidárního Polska a zároveň ministrem spravedlnosti a hlavním žalobcem – Zbigniewem Ziobrou.
Svěření veškeré kontroly nad polským soudnictvím koaličnímu partnerovi se ale v běhu na dlouhou trať PiS nevyplatilo.Solidární Polsko, kterému Ziobro předsedá, je totiž ještě o míli radikálnější než vládní PiS, obzvláště v případech spolupráce se zbytkem Evropy a v otázce nadřazenosti evropského práva.
Vládní PiS se dnes před nadcházejícími volbami snaží zoufale získat od Komise zmrazených 36 miliard eur z balíčku Fondu obnovy.Na ty má Polsko nárok pouze tehdy, pokud splní řadu milníků, včetně soudních reforem, stanovených Evropskou komisí. Rozhodnutí Ústavního tribunálu ale blokují soudci odpovědní Ziobrovi.
Ústavní tribunál v troskách
V důsledku celé kauzy je nejprve potřeba říct, že mne velice těší počáteční náznaky úspěšnosti principu podmíněnosti pobírání evropských fondů v návaznosti na právní stát. Pokud některá vláda systematický rozkrádá evropské peníze nebo za ně dlouhodobě potlačuje demokratické instituce, jako jsou nezávislé soudy, média nebo lidská práva, prostě si peníze nezaslouží.
Pevně proto doufám, že se nám podaří přesvědčit Komisi, aby stejně jako u Maďarska vedle balíčku z Fondu obnovy na Polsko využila také nový mechanismus, který jsme před pár lety prosadili. Je potřeba zmrazit Polsku i část peněz z kohezních fondů. Zdá se totiž, že na peníze vládní PiS slyší, a to do té míry, že je schopna alespoň částečně zvrátit své soudní reformy.
Návrh zákona, který by pomohl Polsku splnit Komisí stanovené milníky, nechal v únoru prezident Duda překontrolovat Ústavním tribunálem. Na pohled jednoduchý krok se ale zvrtl v noční můru pro PiS.
Ústavní tribunál totiž není už měsíce schopný rozhodovat, protože nedokáže získat minimální kvorum 11 z 15 soudců. Konkrétně 6 soudců se odmítá dostavit na slyšení o legislativě, neboť tvrdí, že předsedkyni tribunálu a blízké spojenkyni šéfa PiS Jarosława Kaczyńského už vypršel na funkci mandát.
Řešit problém problémem
Nebyla by to ale PiS, kdyby se s vidinou cíle neštítila znovu zásadně zasahovat do chodu polského justičního systému. Nebo tedy alespoň do toho, co z něj dnes zbylo.Polský Sejm má proto už brzy projednávat návrh zákona, který má snížit kvórum z 11 na 9 členů tribunálu – tedy přesně na tolik členů, kolik stačí na schválení návrhu zákona o soudních reformách.
Není to přitom vůbec poprvé, co PiS záměrně měnila kvórum Ústavního tribunálu. V prosinci 2015, tedy prakticky ihned po svém zvolení k moci, navrhovala PiS změnit kvórum na 13 z 15 soudců, čímž by znatelně zkomplikovala fungování Tribunálu pod vedením bývalého předsedy. Následně se ale PiS rozhodl ponechat původní kvórum 11 soudců, protože se straně už podařilo mezi ústavní soudce dostrkat lidi náklonné straně a také současnou předsedkyni Julii Przyłębskou.
Zbigniew Ziobro jako pohroma
Přenecháním justice svému koaličnímu partnerovi Ziobrovi si Kaczyńský na sebe upletl bič. Ziobro je totiž hlavní autor polských vládních reforem a zároveň jeden z hlavních hráčů ve sporu Polska a Evropskou unií.
Součástí Ziobrových reforem byl například vznik disciplinární komise, která trestala polské soudce, již nerozhodovali podle toho, jak strana zrovna píská. Sám Ziobro je také vlivným podporovatelem rozhodnutí ústavního tribunálu z roku 2021, že některá ustanovení Smlouvy o EU jsou neslučitelná s polskou ústavou.
Pokud by Polsko mělo získat alespoň větší část peněz z Fondu obnovy, muselo by se aktivně rozhodnout zvrátit některé Ziobrovy reformy, což je něco, proti čemu se bude ministr spravedlnosti spolu s jeho soudci zřejmě dlouho vymezovat. Jedná se přitom spíše okosmetické reformy, které stav právního státu a nezávislosti justice v Polsku příliš neřeší.
Jak může Evropa reagovat?
Snaha Kaczyńského a PiS získat před podzimními volbami pro Polsko slíbené peníze z Fondu obnovy pomocí prosazení reforem je sice krok dobrým směrem, provedení však už pokulhává.Už jen fakt, že se PiS neštítí v rámci reforem na zlepšení soudnictví znovu zásadně ohýbat něco tak zásadního, jako je minimální kvórum Ústavního tribunálu, naznačuje, že vláda má o jakoukoliv nezávislou formu justice nulový zájem. Je to pro ni pouze nástroj, jak prosadit své vlastní plány.
To samé platí o již zmíněných reformách. Evropská komise by měla být ve střehu a skutečně uvolnit Polsku finance z balíčku obnovy pouze tehdy, pokud se Polsko schválí takové reformy, které budou mít skutečně vliv na napravení stavu právního státu v zemi.
Jak poslední léta zjišťujeme, finance jsou skutečně velmi silným a dost možná jediným řádně fungujícím nástrojem, který má Komise k dispozici, aby chránila v Evropě základní práva a svobody, včetně právního státu. Neměli bychom proto takto silný nástroj ihned zahazovat, dokud si nebudeme jisti, že změny budou permanentní a vlády jako PiS neuvrhnou Polsko do podobné krize justice jako tomu bylo doteď ihned, jakmile peníze získá.
