Už je to přes dvacet let, ale živě se na to pamatuju. Čekala jsem ve velké, nelibě páchnoucí hale a společně s několika stovkami mužů, kteří se taky chtěli stát řidiči žlutých newyorských taxíků, vyplňovala dotazník. Egypťan, sedící vedle mě, si ode mě půjčil propisku a vzápětí se zarazil nad kolonkou, v níž se měla zaškrtnout "rasa". Na výběr byli jen běloši, černoši, Hispánci (kteří se dělili na bílé a černé) a Native Americans, tedy američtí Indiáni.
"Co si mám sakra vybrat?" rozčiloval se Egypťan a křičel, až se to rozléhalo místností. Ještě za volantem žluťasu neseděl, ale už bylo jasné, jak zatočí s neposlušnými zákazníky.
"Napiš, že jseš běloch," poradila jsem mu. "Co jinýho?"
Egypťanovi, který byl zároveň z Afriky, tak trochu ze Středovýchodu a stoprocentní Arab, se nezamlouvalo, že má být zařazen mezi bílou rasu, ale poslušně kolonku zaškrtl. Už byl v Americe nějaký ten pátek a věděl, že Američani občas uvažují za roh.
Kus od nás se hádali dva Pákistánci, zřejmě bráchové či bratranci. Mluvili urdu, ale z té se vynořovala označení ras v angličtině. White? Hispanic? Black? Native? Evidentně se dohodli, že Hispánci nejsou a nejsou ani američtí Indiáni, ač na druhou stranu pocházejí tak trochu z Indie. Pak si začali poměřovat barvu kůže na předloktí a jeden napsal "white", druhý "black". Společně se tomu zasmáli. Pro Pákistánce, Indy ani Asiaty kolonka neexistovala.
Rozdělení ras v Americe bylo bezpochyby přitažené za vlasy. Až do poloviny 90. let existovalo jen pět rasových skupin (či čeho): Native Americans (což je politicky korektní, ale nepříliš srozumitelné označení amerických Indiánů), European Americans (američtí běloši), African Americans (američtí černoši), Hispanics neboli Latinos (tedy lidé hispánského původu ze Střední nebo Jižní Ameriky, kteří se dále dělili na černé a bílé) a Aleutian Islanders, tedy původní obyvatelé Aleutských ostrovů u Aljašky. Do těchhle kategorií jste se museli vejít, a když vám nevyhovovaly, měli jste smůlu. Leckterý Číňan si marně lámal hlavu, jestli je spíš bělochem, anebo spíš americkým Indiánem, ke kterým má podle všeho geneticky blíž. Mnohý Španěl ze Španělska netušil, jestli má v dotazníku vypíchnout svůj hispánský, anebo evropský původ.
Zatímco se spoustou lidí třeba ze severní Afriky, jihovýchodní Asie nebo indického subkontinentu si leckdy nevěděl rady ani imigrační úředník, u Arabů byla situace jasná: byli běloši. Rozhořčenému Egypťanovi jsem poradila správně. Jistý Američan, který o tomhle hodně věděl, mi vysvětlil, že – alespoň oficiálně – je Araby třeba stále řadit k bělochům. I po teroristických útocích v září 2001. Pokud by pro ně existovala zvláštní kolonka, musela by pak zvláštní kolonka existovat i pro Židy, kteří jsou Arabům, ať se jim to líbí nebo ne, geneticky blízcí, anebo by jak Židé, tak Arabové spadali pod kolonku "hamidsko-semitská rasa". To by američtí Židé, kteří nemívají Araby v lásce, sotva připustili.
V polovině 90. let přibyla k pěti rasovým kategoriím v Americe ještě šestá: "mixed", smíšená, pod kterou zapadá i "nějaká jiná rasa". Náhle se v Americe objevil překvapivý počet obyvatel "smíšené" rasy, což ovšem neznamenalo, že spolu obyvatelé různých, dobře definovaných ras souložili jako králíci. Spousta lidí zaškrtla kolonku "mixed" jen proto, že byli líní přemýšlet, kam podle amerických úřadů patří.
Ani rozdělení na bělochy a černochy není v Americe vůbec jednoduché. Znala jsem dva míšence narozené v 50. letech: oba měli černou maminku a bílého otce. V obou případech jim maminka do rodného listu nechala napsat "běloch". V šedesátých, neřkuli sedmdesátých letech by nejspíš napsala "černoch". Zatímco ještě před půl stoletím se lidé namíchaní z bílé a černé krve snažili chovat "bělošsky" a "dělat", že jsou zcela bílí, dnes se v Americe každý, kdo má jen pár kapek černošské krve, hrdě staví mezi černochy. Souvisí to samozřejmě s výhodami, které Amerika už nějaký čas poskytuje černochům, ale taky s rostoucím rasovým uvědoměním černošské populace. Od šedesátých let je černá barva v módě. Oba smíšení "běloši" jsou připraveni rozbít ústa každému, kdo by si troufl tvrdit, že nejsou stoprocentně "black".
Pro sčítání lidu v USA v roce 2000 už byl vypracován složitý dotazník, nabízející víc možností. Pro zajímavost uvádím, jaké ty možnosti jsou:
- Běloch (z Evropy, Středovýchodu, Afriky). Jako příklad jsou uvádění Irové, Němci, Italové, Libanonci, Arabové z Blízkého východu, Poláci
- Černoch nebo Afoameričan (původem z Afriky)
- Americký Indián a původní obyvatel Aljašky (pouze za předpokladu, že se stále počítá za člena svého kmene a udržuje styky se svou komunitou)
- Asiat (z Dálného východu, jihovýchodní Asie, Indie včetně Pákistánu)
- Původní obyvatel Havaje a jiných Tichomořských ostrovů
- Nějaká jiná rasa (tedy lidé smíšení, "mnoharasoví", mezirasoví)
- Příslušník kterékoli z těchto kategorií si může vybrat, jestli je, nebo není Hispánec/Latino
Jak je vidět, rozdělení ras v Americe je právě tak politickou, jako antropologickou záležitostí. Tak jako všude jinde.
Dvě nejdůležitější definice slova "rasa" znějí: "Místní nebo globání lidská populace, která se vyděluje jako víceméně oddělená skupina díky geneticky přenášeným tělesným charakteristikám" a "Skupina lidí sjednocených nebo k sobě přiřazených společnou historií, národností nebo geografickým rozložením." Druhá definice připouští, že na nějakém území může – v historicky krátké době – vzniknout zcela nová rasa. (Příkladem mohou být právě Hispánci/Latinos, "vzniklí" během pár staletí v Jižní Americe.)
Mimochodem, ještě ve dvacátých nebo třicátých letech se v Americe "rasa" říkalo skupině, které se dnes říká "národnost": mluvilo se třeba o "italské rase", "německé rase". V tehdejším neglobalizovaném světě byly pro Američany rozdíly mezi Němci a Italy důležité. Rozdíly mezi lidmi z jiných kontinentů je tolik nezajímaly, přestože Amerika byla od samého svého vzniku země mnoha ras.
V Británii, která byla až do padesátých nebo šedesátých let dvacátého století téměř výlučně bělošská, je rozdělení ras jiné. I ono zobrazuje politickou a demografickou situaci v zemi, ale je modernější, snáz se do něj vejdou zástupci všech národů světa. Pro zajímavost uvádím oficiální klasifikaci etnicity v Anglii (ve Skotsku a v Irsku je jiná):
- běloch, Brit
- běloch, jiný (sem patří Severoameričané, Evropané, lidé z Oceánie a další)
- běloch, Ir
- smíšená rasa
- Ind
- Pákistánec
- Bangladéšan
- jiný Asiat (ne-Číňan)
- černoch z Karibiku
- černoch z Afriky
- černoch, jiný
- Číňan
- jiná rasa
Na rozdíl od Ameriky tu neexistují Hispánci/Latinos, zřejmě proto, že sem neemigruje tolik lidí z Jižní Ameriky a země ze správních důvodů takovou kategorii nepotřebuje. I tady se Arabové řadí mezi bělochy. A arabští aktivisté bojují za to, aby pro ně existovala samostatná kategorie.
Marně jsem pátrala po oficiálním rozdělení ras v České republice. Možná skutečně žádné neexistuje a imigrační úředníci či úřednice to řeší "baj vočko". Ovšem zdá se, že ČR, na rozdíl od Ameriky (kde se řadí mezi bělochy) uznala Romy za rasu – v socio-historicko-politickém (či jakém) kontextu je to jistě potřeba, na tom, že mluví indoevropským jazykem jako "bílí" Češi a bydlí odnepaměti na stejném území, zas tak moc nesejde. Ještě koncem 90. let prohlásila jistá soudkyně, že rvačka mezi Romy a Čechy neměla rasový podtext, protože přece všichni patříme ke stejné rase – to je typický alibismus. Jistě, i černoch bělochovi nebo Ind Číňanovi může dát zcela nerasisticky přes hubu. Ale konflikty mezi Romy a "bělošskými" obyvateli Čech a Moravy, jak se zdá, rasistický podtext mají čím dál tím častěji. Na oficiálním názoru antropologů v daném případě příliš nezáleží. Lid v nich rasové – a rasistické – konflikty vidí. Myslím, že by se – podle principu moderní západní kultury, která v rasismu a mezirasových konfliktech vidí velkou hrozbu – měly řešit vysokými tresty pro všechny viníky.
