Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Může si dobrý křesťan mýt na záchodě řiť?

Z malého pokojíčku hned vedle našeho se odstěhoval Nigérijec jménem Mír, vrátil se domů. A do baráku se krátce po něm vplížila... no ne snad Válka, ale Hrůza.

V podobě dvou Uganďanů, kluka a holky, kteří se tiše usadili v pokojíku, nikomu se nepředstavili... a na záchod, hned vedle mísy, umístili – láhev na vodu!

U nás v baráku neexistuje žádný domovní řád či pravidla slušného chování. Někteří noví sousedé považují za samozřejmé představit se ostatním, jiní touží zůstat v utajení, a teprve když je poněkolikáté potkáte na chodbě, výhrůžně zvednete obočí a zeptáte se, co tu chtějí, vyjeví, že tu už nějaký čas bydlí (ale neprozradí vám, jak se jmenují).

Tak to bylo i s novými obyvateli pokoje vedle nás. Teprve na několikátý pokus se z nich povedlo vytáhnout, že jsou z Ugandy a že v Londýně bydlí už dlouho. To bylo podezřelé, protože nemluvili anglicky. Chlapík to možná trochu předstíral, když nechtěl odpovídat na otázky, ale dívka zjevně neuměla víc než "haló" a "tengju". Na každou otázku či informaci odpovídala: "Tengju – hahahaha." Když jsem se přerazila na dvorku, hnusně si natloukla koleno a ona mě potkala, jak pajdám do schodů se zaťatými zuby, ptala se mě – účastným výrazem tváře – co mi je. -- "Ále," řekla jsem, "zřítila jsem se ze dvou metrů na betonovej schod. Bolí to jak svině." – A ona se zatvářila starostlivě a řekla: "Tengju – hahahaha!"

Můj manžel Jorubanka, která postupně převzala roli matróny baráku a všechno to tu kontroluje, si mě jednou zavolala, přivedla mě k plastové láhvi na záchodě a řekla: "Co s tím uděláme? Napadá tě něco?"

"Moment – co jako?"

Můj manžel dala ruce v bok a útrpně si mě přeměřila. "Myjí si řiť."

Pořád mi to nedocházelo. A tak se ke mně důvěrně naklonila: "Jsou to mu-sli-mo-vé! Dobrý křesťan si řiť nemyje. Máme v baráku teroristy!"

Vykoktala jsem cosi, že snad nebude tak zle, ale můj manžel Jorubanka, když se rozjede, zastavit ji nelze, je jak nákladní vlak.

A tak jsem se dozvěděla, že v Ugandě žijou samí mohamedáni a ti že jsou šíleně nebezpeční, jak bych snad měla vědět, a že ona tu nebude, ona jde za majitelem a řekne, že se všichni odstěhujeme, a já a K. ji musíme podpořit, protože takhle to přece nejde. A copak jsem neslyšela, že ti dva po celé noci něco vykřikují? Znova a znova? To vzývají toho svého satanáše. Musíme s tím něco udělat.

Uganďané skutečně v noci trochu rušili. Zvuky, které z jejich pokoje vycházely a přes tenkou přepážku se filtrovaly k nám, byly sice rytmické, mně a K. ovšem připomínaly spíš sex než vzývání satanáše. Rozhodně jsem nezaslechla nic, co by mi připomnělo arabštinu, byť s ugandským přízvukem. Dohledala jsem si, že v Ugandě žije jen dvanáct procent muslimů, zbytek jsou křesťané a animisté. A tihle dva pro mé oči na muslimy nevypadali. Oblékali se jako zápaďané, byť s poněkud africkým vkusem, a Uganďanka si nezakrývala tvář a vlasy. Ani tělo si nijak zvlášť nezakrývala, chodila po domě polonahá jako všichni naši Afričani.

Jenže u záchodové mísy pořád stála plastová láhev na mytí zadnice.

Můj manžel Jorubanka, spravedlivě rozhořčená, ji několikrát vyhodila, ale vzápětí se objevila další.

"Řekni jim, že tohle dělat nesmějí!" poručila mi. "Já to nebudu trpět."

Jenže jak se s Uganďany domluvit? Anglicky zjevně moc nemluvili, přestože je to v Ugandě jeden z oficiálních jazyků. Druhým je svahilština, kterou nemluvíme my, tedy kromě "Hakuna matata" – a tato fráze byla přímým protipólem toho, co jsme jim toužili oznámit. Dorozumívacím jazykem v Ugandě je luganda – a v té umím jen jednu větu, ještě z doby, kdy jsme bydleli v jiném domě s Blbcem z Ugandy. Věta zní: "Tokusaba, tofuka ku toileti kungulu", ale mně nepřipadalo vhodné zaklepat u nich na dveře a říct: "Prosím, nechčijte na prkýnko." Oni na prkýnko nechcali. Myli si řitě.

Můj manžel Jorubanka kromě věčných stížností žádné další kroky nepodnikla. Jen bručela cosi o pohanech, kteří vzývají satanáše. K islámu a muslimům měla takový odpor, že ta slova odmítala byť jen vyslovit. A to přesto (nebo snad právě proto), že mnozí Jorubané jsou umírnění muslimové. Můj manžel je radikální křesťanka.

Zvykla si po domě tiše následovat mladou Uganďanku, na záchod za ní sice nemohla, ale občas hlídkovala před místnůstkou, což jí jen potvrdilo, že si řiť doopravdy myje. Znechuceně mlaskala a jazykem vyluzovala podivné syčení, které je prý v Africe strašlivě urážlivé. Když šla Uganďanka vařit do horní kuchyně, zjistila můj manžel, že tam zrovna pro cosi musí. Když šla vařit do spodní, měla můj manžel cestu právě tam. Nevím, proč vlastně. Že by kontrolovala, jestli děvče na plotně nemíchá výbušniny?

Fakt je, že Uganďanka nebyla pozorná kuchařka. Co chvíli jí hrnec přetekl a omáčka se začla pálit, jindy si nevšimla, že sousedi zrovna myjí troubu, a připekla louh. V domě máme vynikající protipožární systém: v každé kuchyni je minimax a deka na zadušení ohně, na mnoha místech jsou detektory a v každém pokoji siréna, které se všechny rozječí, když kterýkoli detektor zjistí přítomnost kouře. Konžan v Čísle Jedna už několikrát spustil alarm pouhými pokuřováním džointů, K. a já jednou – to když se nám vzňala topinka v opékači --, ale obvykle se siréna ozývá pouze, když v jedné nebo druhé kuchyni něco skutečně, ale skutečně zuhelnatí.

Asi měsíc poté, co se k nám nakvartýrovali ugandští vzývači satanáše, zas jednou spustil alarm. Bylo pozdě večer a řezavé zvuky nás všechny vyhnaly na chodbu, zjistit, co se zas děje.

Chodba byla plná dusivého kouře, siréna pořád ječela a nešťastná Uganďanka ve spodní kuchyni stála se slzícíma očima u otevřené trouby a nevěděla, co si počít. Teprve další příchozí – mého manžela Jorubanku -- napadlo troubu vypnout a pozotvírat okna. A přitom si všimla, že se v protivném pachu kouře objevuje jistá spodní nota, nepříliš výrazná, ale o to příjemnější: vůně vepřové pečínky.

Uganďanka připálila prase.

Myslela, že jí vynadáme, ale můj manžel se na ni usmála, pomohla zasanovat škodu a nabídla jí k večeři jolof rice, aby nebyli o hladu, když se jí pečínka nepovedla. Můj manžel umí odpouštět.

A láhev s vodou na záchodě? Pořád je tam, ale můj manžel už se jí nebojí. Ví, že jsou Uganďané dobří křesťané – a proč by si dobrý křesťan nemohl mýt řiť?

 

 

Autor: Iva Pekárková | pondělí 16.3.2015 9:32 | karma článku: 36,75 | přečteno: 10028x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6098x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5180x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4754x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2023x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2848x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média

6. října 2024

Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...

K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie

5. října 2024  13:02

Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....

Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední

3. října 2024

Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...

Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu

2. října 2024  11:16

Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...

Izraelci vpadli do Libanonu. Jedno z nejhorších období historie, řekl premiér

1. října 2024  6:32,  aktualizováno  13:39

Izrael v noci zahájil pozemní operaci na jihu Libanonu. Podle prohlášení izraelské armády jde o...

Na Krymu hoří sklad pohonných hmot, hlásí Ruskem dosazené úřady

7. října 2024  6:48,  aktualizováno  7:52

V zásobníku pohonných hmot ve městě Feodosija na pobřeží Ruskem anektovaného poloostrova Krym...

Rok od útoku Hamásu. Izrael trvá na zneškodnění hrozby, svět zase na příměří

7. října 2024  7:51

Výbuchy pagerů a vysílaček, bombardování pozic v Libanonu, íránské rakety nad Izraelem – to vše...

Center duševního zdraví je málo, chybí personál i peníze, varuje NKÚ

7. října 2024  7:19

V Česku je málo center duševního zdraví, chybí dostatečný počet specialistů a není zajištěno...

Bývalá tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen navštíví Česko

7. října 2024  7:13

Bývalá tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen navštíví v následujících dnech Česko, vystoupí na...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7513x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com