Komunita jménem Caravan Cars
A tak jsem skončila u Caravan Cars. (Tohle jméno jsem si vymyslela, tak jako jména některých kolegů, dispečerů, zákazníků i ulic. Co kdybych náhodou plácla něco žalovatelného? Jinak budu psát pravdu a nic než pravdu. Slibuju.)
Nevím, jestli jsou Caravani něčím výjimeční - u jiné společnosti jsem nikdy nedělala. Je to prostě taxislužba se sídlem v jižním Londýně, vcelku strategicky umístěná u nároží, hned vedle bezvýznamného nádraží vnitrolondýnské vlakové linky. Na Caravan Cars nejspíš není nic mimořádného, a přece mě zahřeje u srdce, když slyším zákazníky naši firmu chválit či když mi starousedlíci vyprávějí, že naše auta „berou" už skoro třicet let. Jasně, kdybych obešla nároží, narazila bych na sídlo společnosti jménem Camel Cars (nebo tak něco). Ta si taky vybrala strategické místo hned vedle nádraží, u druhého východu. Honosí se pro změnu tím, že je fungl nová, po zuby zmodernizovaná - a nabízí o chlup lepší ceny. (Na ty přišla samozřejmě tak, že vyslala zvědy ke Caravanům, zjistila, kolik si počítáme za cestu na Heathrow či Gatwick, a ubrala pět procent. Takhle se po nás opičí, hulváti!)
Kdybych ušla necelých dvě stě metrů opačným směrem, zabliká na mě oranžovým neonem společnost Oasis Cars a chlapík stojící u dveří mě začne přesvědčovat, že nutně potřebuju taxíka. Ten chlapík mi moc nevadí, stejně před ním všichni jen utíkají, ale oranžový neon, tomu říkám drzost! Bliká si do noci jak rudá lucerna před bordelem a leckterého zákazníka by nám mohl přetáhnout. Zákazníka, který přece zákonitě patří nám, Caravanům. My na něj máme právo! My jsme tu byli dřív než Oasis Cars. Anebo tu oni byli dřív? No, nebudem to řešit...
Práskla jsem to na ně Tommymu, dispečerovi a polo-majiteli, a světe div se, za pár neděl se nad vchodem do Caravan Cars objevila fungl nová neonová trubice, nebo spíš neonový sud. Bliká do noci jako o závod, červeně, bíle a modře. Ne že bychom si chtěli zohyzdit nároží a znečistit ho světlem, ale je holt potřeba jít s dobou. A červenými, modrými a bolestně bílými šípy nemilosrdně bojovat s konkurencí.
Caravan Cars není jen taxikářská firma. Je to komunita. Nenechte se mýlit tím, že se dispečeři i řidiči dost rychle střídají, že pocházíme z různých zemí a kultur či že se občas poperem (za zavřenými dveřmi, abychom si před zbytkem světa nedělali ostudu.) Patříme do téhle čtvrti a pro některé ze zákazníků představujeme kotvu, která je už pár desetiletí (za čím dál vyšší částky za míli) poutá ke skutečnosti.
Tohle jsem nezažila jako žlutá taxikářka v New Yorku - tam jste člověka nabrali, odvezli ho, kam si přál, a nejspíš ho už v životě neviděli. Mohli, ale nemuseli jste věřit příběhům, které vám pasažéři vyprávěli. Když ale máte někoho v autě třikrát, pětkrát, desetkrát za měsíc, je snazší si příběhy ověřovat. Vytváříte si drobná, ale ne bezvýznamná skoro-přátelství.
A občas vás některý životní příběh pořádně chytne za srdce.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Přibylo dalších 1383 nových případů černého kašle. Zemřel šestý člověk
Za uplynulý týden přibylo 1383 nových případů černého kašle, letos jich je už téměř 15 tisíc....
Vlak na Benešovsku usmrtil člověka v kolejišti, provoz na koridoru stojí
V Mrači na Benešovsku srazil vlak člověka, který se pohyboval v kolejišti. Utrpěl zranění, kterým...
Prokurátor soudu v Haagu požádal o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu
Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan v pondělí požádal o vydání...
Wildersův kandidát na premiéra má problém. Dohnal ho lék proti rakovině
Hlavní kandidát na budoucího nizozemského premiéra Ronald Plasterk čelí kritice kvůli patentu na...
K prodeji stavební parcela o rozloze 1193 m2 v obci Vrcovice u Písku
Vrcovice, okres Písek
2 877 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7510x