Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Díra mojí manželky (O modrajících běloších)

Spadla jsem z kola. Byl to vcelku přirozený důsledek událostí popsaných v posledním blogu. Ale stejně mě to překvapilo. Nejdřív v pohodě zvládnu dvouhodinovou cestu po ulicích plných jedoucích i zaparkovaných aut, semaforů, chodců, hrbolů, zábradlí, dětských kočárků a zrádně umístěných luceren a pak se vymelu v parku na cestičce.

Obezřetně, po levé straně podle předpisů, jsem vjela do nepřehledné zatáčky - a vida: proti mně se řítí chlap. Po špatné straně. Oba jsme zpanikařili a já se ve zlomku vteřiny rozhodla: „Radši pár škrábanců, než čelní srážku." A zamířila jsem do křoviska kopřiv a ostružin.

Nevěřte urbanistické krajině! Nevěřte jí, ani když se tváří mile a přirozeně, jako zanedbaný park v naší čtvrti. Křoví a kopřivy zakrývaly metr hlubokou díru - vyschlý kanál nebo co - s betonovými stěnami.

Zřítila jsem se po hlavě do díry a kolo se zřítilo na mě. Ucítila jsem, jak mi vršek hlavy křachnul o beton, a v tom zlomku vteřiny, který nám po velkých průšvihách obvykle zbývá k zamyšlení, dokud neztratíme vědomí, jsem si uvědomila, že neomdlívám! Andělíček strážníček mě přinutil před „bezpečnou" jízdou po parku nesudat z hlavy helmu. Díky helmě teď můžu psát tenhle blog a neležím s otřesem mozku ve špitálu.

Vřele všem doporučuju používat cyklistické helmy. Aspoň pokud jste se nenarodili s chodidly přirostlými k pedálům bicyklu.

A taky... taky možná není špatné se jednou za čas pořádně vymlít. Nebo aspoň jednou za život, pokud možno ve středním věku. Příhoda, která je pro skateboardistu nebo příznivce parkouru na denním pořádku, byla pro usedlou dámu po čtyřicítce úžasně zajímavá, řekla bych dokonce inspirativní.

Trčela jsem p***lí do vrchu v díře, přikrytá bicyklem, a meditovala. Vážně povznášející pocit. Bylo to trochu jako vzít nějakou krátce působící psychedelickou drogu a vydat se na kratičký trip. To se pak skvěle přemýšlí. Co jsem vymyslela, to nevím, ale v čemsi mě to změnilo. Jak, to taky nevím, ale zaručeně k lepšímu.

Pak jsem uslyšela hlas svého přítele K.

„Jé, dobrý den, pane," volal, „neviděl jste tu náhodou mou manželku na kole? Ujela mi a já teď nevím, kde ji hledat."

K. je notorický dotazovač. Patří k onomu vzácnému druhu mužů, kteří, když zabloudí v autě, ptají se znova a znova na cestu náhodných kolemjdoucích. (Já skřípu zuby a koukám do mapy.)

Dnes projel na kole nepřehlednou zatáčku, uviděl před sebou dlouhou rovinku, a když mě neviděl, zeptal se na mě chlápka.

Chlápek se na něj podíval, pak stočil zraky směrem k díře a cosi blekotal. Zřejmě přemítal, jestli by nebylo zdravější dát se na urychlený ústup.

K. pohlédl stejným směrem a dal se do smíchu. Začala jsem se šplhat ven a to musel být pohled k popukání.

Dva dny nato, když mi opadla horečka a trochu jsem rozhýbala pravou ruku (bolí, potvora, jako kráva, ale já se jí vůbec nedivím), nasedli jsme zase na kola a vydali se na prohlídku atrakce, kterou K. nazývá „díra mojí manželky". Předtím jsem si ji ani pořádně neprohlédla. Až teď. Nebyla to ta nejhnusnější díra, jakou jsem v životě viděla, ale neměla k tomu daleko. Hluboká, betonová, špinavá, vroubená trním a kopřivami, ve kterých jsem vlastním tělem vyhloubila koridor.

„To je neuvěřitelný!" raduje se K. „Vždyť jsi se mohla zabít! A zatím sis vůbec neublížila!"

Den předtím zpozoroval na mé paži cosi divného. „Ivo! Koukej! Tady máš něco - něco modrýho!" Investigativně mi stáhnul kalhoty. „A tady taky! Na stehně! Koukej! Máš ho celý modrý... do fialova..." Zděšeně se na mě zahleděl: „A... to ti tam už zůstane?"

„Doufám, že ne moc dlouho."

K. zapichoval prst do mých modřin a nevěřil svým očím.

„Nech toho! To bolí! Seš blbej nebo co?"

„Promiň!" leknul se. „Já... já nikdy nic takovýho neviděl."

S K. se známe už řadu let a za tu dobu jsem pár modráků měla, ale rozhodně ne o rozloze půl čtverečního metru.

Ovšem. Černoši, aspoň ti tmavší, žádné modřiny nemají. Mají, přirozeně, krevní podlitiny, bolavá místa na těle, když se zraní, ale na povrchu je vidět pramálo. Jen když se spálí a sleze jim kus kůže, vytvoří se na tom místě citlivá růžová kůžička. Na té se po pár dnech začnou objevovat černohnědé tečky, které se postupně rozšiřují, až kůži zcela přebarví. Sledovala jsem to před pár roky na K. a tvářila jsem se stejně pitomě jako K., když koukal na modřiny.

„Jo běloši, ti mají všechny barvy..."

Jasně. Tmaví černoši se nemůžou nechat tetovat - tetování by nebylo vidět. A nejsou na nich vidět modřiny.

„Co se s tím stane?" chce vědět K.

„No... teď to bude pár dní modrý, pak se hemoglobin pod kůží rozloží a získá to nádech do žlutozelena. A potom by to mělo začít blednout."

„A zase se ti udělá ta krásně bílá barva?" ptá se K. Samozřejmě, že to ví. Jen je ten typ, co se vždycky radši zeptá.

„Jo. Jako se tobě, když ses tenkrát spálil, udělala ta krásně černá."

K. mě opatrně obejme (teď, když mě celé tělo bolí) a šeptá mi sladká slůvka do usínání.

Autor: Iva Pekárková | úterý 4.8.2009 8:36 | karma článku: 36,19 | přečteno: 5436x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,30 | Přečteno: 6083x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5161x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4741x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2017x | Diskuse| Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2845x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali

26. května 2024  11:40,  aktualizováno  23:29

Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...

Blesk zranil děti a dospělé v libereckém zámeckém parku, některé oživovali

2. června 2024  16:37,  aktualizováno  20:11

Celkem osmnáct lidí včetně dětí zranil blesk, který v libereckých Vratislavicích uhodil do stromu....

Nejpracovitější na světě? Číňané slaví nepřeberné množství svátků a umí to rozbalit

2. června 2024

Premium Od spolupracovnice MF DNES v Číně O Číňanech si řada lidí myslí, že jsou suchaři. Opak je ale pravda. Umějí za to pořádně vzít a...

Bůh matka a strašení peklem. Redaktorky podstoupily křest v korejské sektě

2. června 2024

Premium Chcete se dozvědět něco o Bůh Matka? ptají se Korejci s tabletem kolemjdoucích na pražské ulici....

Je lepší být připraven na černý scénář. Lotyši opevňují hranici s Ruskem

2. června 2024  19:56

Na místech, kde dřív ráz krajiny nerušily ani stanice pohraničníků, nyní vzniká hluboký příkop....

Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.
Jaké vitamíny brát v těhotenství? Poradíme vám, jak se rozhodnout.

Každá budoucí maminka se snaží zajistit pro své miminko jen to nejlepší. GS Mamavit je komplexní multivitaminový doplněk, který je speciálně...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7510x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com