Češi, Slováci, Maďaři a jiní Poláci v Londýně
Jen po dobu několika let po roce 1968 a Pražském jaru byli snad všichni cizinci bílé pleti pro místní obyvatele Čechoslováci (ovšemže včetně Maďarů, Poláků a Rusů).
Teď jako by běžní domorodci, ti, s jakými se v Anglii nejčastěji setkáte, na novodobou historii Evropy zapomněli – a místo toho jen nevěřícně sledují, jak se jejich vlast plní bělošskými přistěhovalci, z valné většiny z Polska.
Přiznám se, že mě průměrní Angličané překvapili – a ne zrovna příjemně. Po celá léta jsem si malovala obrázek docela jiné Anglie: Anglie z knížek Agathy Christie, kde žili jen samí vzdělanci hovořící několika cizími jazyky a vycvičení – v Cambridgi nebo Oxfordu, případně v koloniích, v umění, kterak bezpečně odlišit tygra od levharta, kobru od zmije, Inda od Tamila či Čecha od Poláka.
Tenhle obrázek byl hodně naivní, jistě, ale sdílela ho svého času překvapivá spousta anglofilů, uzavřených (navždy, jak si mysleli) za plotem z ostnatého drátu v zemi s názvem Československá socialistická republika.
Musím říct, že na Ameriku jsem byla připravená líp, přestože i o té jsem měla informace získané z knih nejmíň třicet, čtyřicet let starých. Amerika byla jiná, než jsem čekala, to ano, ale Anglie z mých naivních představ jako by přestala existovat – nahradila ji docela jiná země, náhodou umístěná na stejné místo na mapě. Ne horší nebo méně zajímavá. Prostě jiná. Té původní se podobá snad jen v tom, že i dnes většina chlapů pustí ženu první do dveří, a že se tady mluví anglicky. (Teda aspoň někdy.)
Angličané mých představ byli hrdí na to, že dopodrobna znali svět. Pravda, taky ho velkou část vlastnívali, tak k tomu měli svoje důvody. O to víc mě šokovalo zjištění, že si spousta, ne-li většina Angličanů, které jsem vozila v taxíku, plete Čechy s Čečenskem a Československo s Jugoslávií. Pokud se zeměpisných znalostí týče, v ničem si nezadají s Amíky, v našich zeměpisných šířkách všeobecně považovaných za "blbé". Mockrát jsem vysvětlovala rodilému Angličanovi, který se jinak zdál docela normální, že Československo už neexistuje, rozdělilo se –¨
"Ach, ta hrozná válka!" skočil mi do řeči. A hned se s účastí zeptal, jak se mi tu žije – jako ilegální imigrantce.
Britská mládež všech barev a druhů označuje všechny přistěhovalce společným slovem: "ilegálové". Ostatně i bulvárnější plátky jako Sun a Daily Mail tu a tam vytisknou pár vět o "Polácích a dalších ilegálních imigrantech", zřejmě nevědí, že po roce 2004 nemůže být na britských ostrovech žádný Polák ilegálním imigrantem – obyvatelé všech deseti zemí, které v tom roce vstoupily do EU, tu mají automaticky povolení k pobytu a k práci.
Proto sem taky přišlo takových Poláků. Britské ministerstvo vnitra prý v roce 2004 předpokládalo, že toho využije nějakých dvanáct až patnáct tisíc lidí – a zkusí tady žít a pracovat. Odhadlo to dosti špatně: jen v prvním roce se do Británie přistěhovalo – odhadem, přesně to neví nikdo – mezi 350 a 500 tisíci imigranty z výšezmíněných zemí, všichni automaticky legální.
Většina z nich byla z Polska. To dává smysl – Polsko bylo ze všech členských zemí největší a, jak jsem aspoň slyšela, ekonomicky na tom nebylo nejlíp. Poláci navíc byli nápadní. Obvykle drží pohromadě a na rozdíl od příslušníků mnoha jiných národností se za svůj původ nestydí. Dovedou vzít za práci (takže v se některých profesích, třeba ve stavařině, mají Angličané co činit, aby se jim vyrovnali) a taky se rádi napijí (takže dost často po večerech slyšíte na ulici hloučky ožralů s výrazně neanglickými rysy, povykující halasnou polštinou – anebo nějakým podobným jazykem, kdo se v tom má vyznat).
Angličané možná ztratili svůj přehled o světě, ale fakt je, že odlišit Poláka od Čecha, Slováka, Chorvata, Rusa, (případně Maďara, pokud nepromluví), bývá obtížné. Je to samosebou snazší, když k jednomu z těch národů patříte. Ale Angličané, jak se zdá, nepovažují drobné rozdíly ve vizáži, mluvě nebo vystupování novousedlíků "odněkud z východní Evropy" za podstatné. Nejvíc je mezi námi Poláků, a tak dává smysl, že si to zjednodušují a házejí nás všechny do pytle s nápisem MADE IN POLAND.
Mně osobně to nevadí. A kdykoli se mi zazdá, že to místní obyvatelé s neznalostí okolního světa trochu přehánějí, rozpomenu se, že i já si občas spletu Ira se Skotem nebo si před duševním zrakem musím rozestřít mapu Pobaltí, abych si nespletla Lotyšsko s Litvou.
Pozoruhodným fenoménem, kterého jsem si všimla mezi krajany (samozřejmě, že jenom některými), je neochvějné přesvědčení, že – přestože jsou tady sotva pár let a leckdy neumějí anglicky, měli by si jich Angláni vážit víc než lidí jiných národností a ras, třeba Indů nebo Jamajčanů, i těch, kteří se tu narodili. Tady ale narazí – zanedlouho zjistí, že jim (kromě povolení k pobytu a práci, samozřejmě) jejich češství ani bělošství žádné výhody nepřinese. Je jim k ničemu nejen na úřadech jako sociálka nebo u státních podniků (což obyčejně čekali – byli přesvědčení, že stát "barevným" nadržuje), ale i když hledají práci v malých firmičkách, které se žádnými kvótami pro "barevné" či politickou korektností zatěžovat nemusí. Anglický zaměstnavatel, jak jsem si všimla, přijme člověka, který se podle jeho úsudku pro danou práci nejlíp hodí – a pokud má uchazeč pracovní povolení, je mu jedno, jestli je bílý, černý nebo proužkovaný. (Mimochodem, o zaměstnavatelích z Česka, Polska, Ruska a spousty jiných zemí se tohle říct nedá: mnozí si vytvářejí party dělníků zásadně ze své země. Pohybují se v komunitách, které do sebe nevpustí nic cizorodého – to je něco, s čím rodilí Angličané už dávno přestali.)
Jak jsem říkala, Anglie, ve které žiju, ani trochu neodpovídá mým dávným představám. Angličané taky ne. Fakt ovšem je, že – tak jako hojný počet mých skoro-krajanů z Polska, Maďarska, Slovenska a baltských zemí, pomáhám moderní Anglii vytvářet. A tak jako davy legálních i ilegálních imigrantů ze všech ostatních zemí světa. Působím, spolu s ostatními, jako rušivý element, přílivová vlna cizozemců, zaplavující ostrovní zemi.
Co s tím nadělám? Do Čech se mi zatím vracet nechce. A tak si aspoň můžu přizvukovat s pár miliony přistěhovalců: "Jo, jo, jo, je to tak! Je tu samej cizinec! Anglie už není to, co bývala."
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média
Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...
K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie
Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....
Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední
Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...
Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu
Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...
Izraelci vpadli do Libanonu. Jedno z nejhorších období historie, řekl premiér
Izrael v noci zahájil pozemní operaci na jihu Libanonu. Podle prohlášení izraelské armády jde o...
Izrael přitvrzuje. Rakety oplatil Hizballáhu obřím náletem, invaze je na spadnutí
Sledujeme online Na 120 objektů Hizballáhu v Libanonu za pouhou hodinu zasáhlo izraelské letectvo. Hnutí zase na...
Snahy o demokratizaci končí, moc po volbách v Tunisku dál drží Saíd
Znovuzvolení tuniského prezidenta Kaíse Saída znamená konec demokratizace v zemi. Hlava státu podle...
Izrael viník není. Stovky lidí v Praze si připomněly výročí masakru Hamásu
Les izraelských vlajek, hymny i modlitba. Na Staroměstském náměstí v Praze se večer sešly stovky...
V Římě začali opravovat fontánu di Trevi, turisté ji uvidí z visuté lávky
V Římě právě začala oprava hojně navštěvované fontány di Trevi. Po dobu rekonstrukce budou mít...
Pronájem moderního bytu 1+kk s balkónem, 38 m2 - Uherské Hradiště - Mařatice
Pastýrna, Uherské Hradiště - Mařatice
11 000 Kč/měsíc
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7513x