5. O svobodě a jiných malérech
zhluboka nadechla svobodného vzduchu, rozjela jsem tím jakési holotropní dýchání. A to mi teď už pořádně mátlo hlavu.
Od malička jsem po svobodě toužila, ale teď, když jsem jí měla až až, nevěděla jsem, co si s ní počít. A hlavně: co si počít sama se sebou. Bylo mi jako kosmonautovi, který se vznáší ve vzduchoprázdnu, osvobozený od všeho včetně gravitace – a kolem sebe nemá nic, od čeho by se mohl odrazit. O co by se mohl opřít.
Pravda, opírala jsem se o čtyři chudé kurdské studenty, až mi z toho bylo hanba.
Vzpomínáte na slova klasika? Jediná skutečná svoboda je ta, kterou jsme si sami vybojovali. Každá jiná smrdí.
Já jsem si svou svobodu… no nevím. Musela jsem na ní trošku zapracovat, ale doslova boj to nebyl. Ve spirituálním smyslu slova jsem se – tak trochu -- octla v situaci, ve které se, jak jsem mockrát četla, ocitli po americké občanské válce čerstvě osvobození otroci: možná mnozí z nich chtěli být svobodní, ale pak nevěděli, co si počít, když jim nikdo nerozkazoval a když se všechny známé struktury, jakkoli nepohodlné, náhle zhroutily.
Byla jsem jako papoušek, který uletěl z klece. Jako zaběhnutý pes. Myslím, že nepřeháním, když řeknu, že podobný pocit, aspoň na pár hodin nebo dní, zažije většina uprchlíků.
Pár let nato jsem provedla experiment: půjčila jsem si od kamarádky pejska a dala jsem mu svobodu. Pravda, byl na vodítku, aby mi neutekl, ale vodítko bylo povolené, nikam jsem ho nevlekla, od žádné činnosti jsem ho neodrazovala. Nechala jsem ho svobodně čuchat a zvedat nožičky. Čtyřicet vteřin vypadal spokojeně. Jenže pak ho to přestalo bavit a otočil ke mně psí oči, jako by se ptal: „A co teď?“ – „No, to si sám rozhodni, kámo. Já jsem tu jen jako ochranka.“ A pes se rozhodnout nedokázal. Nedovedl dokonce ani obejít trasu, po které ho denně vodila kamarádka, a kde si mohl čuchnout k známému pachu svých psích kamarádů a sám pachové stopy zanechat. A přitom byl mimořádně tvrdohlavý, když jste se ho pokoušeli přinutit jít směrem, kterým se mu zrovna nechtělo. Bez doteku vodítka, které ho usměrňovalo, byl dočista zmatený.
Tohle je důvod, proč je potřeba pro duševně nemocné lidi nebo pro lidi v depresi neustále vymýšlet nějakou činnost – říká se tomu strukturovat čas. Je to důvod, proč je potřeba snášet nálady puberťáků a adolescentů, když jim říkáme, co mají dělat. Vůbec se jim to nelíbí. Ale potřebují to. Musíte být skutečně dospělí a mít jasně vymezené plány, abyste svobodu dokázali snést.
Mně k tomu ještě něco chybělo.
A tak jsem si konečně vybrala jednu z možností, jak svou svobodu „zlegalizovat“. Vydala jsem se do Rakouska, že se přihlásím jako uprchlice v lágru Traiskirchen.
Vyrazila jsem z Benátek na sever, za svobodou organizovanou, svobodou, která bude mít SMĚR. A hned mi bylo líp.
Cestou jsem se ovšem nedopatřením dostala do lochu.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Ukrajina zničila ruskou minolovku, drony poškodila rafinerii ve Slavjansku
Sledujeme online Zničili jsme minolovku ruské černomořské flotily, ohlásili v sobotu večer ukrajinští námořníci. V...
Malostranský zápisník: Chcimír, nebo mírotvorce? Kdo spolkl ropuchu?
Premium Nechceme slevu zadarmo – a při hlasování o skvělém migračním paktu se statečně zdržíme! ODS už...
Babiš s ruskou vlajkou byl trefný, míní Lipavský. Jitří to společnost, řekl Bžoch
Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) považuje kampaň, ve které byl zparodován vizuál hnutí ANO,...
Řidičku překvapila mokrá silnice, dodávka skončila po nehodě na střeše
Mokrá silnice zřejmě překvapila řidičku Škody Fabie, která způsobila v neděli dopoledne nehodu obce...
Prodej rodinného domu 107 m2, Sněžné
Sněžné, okres Žďár nad Sázavou
2 121 000 Kč
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7499x