Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

4. Záhada dvojitého pokoje

„Ty seš hrozná!“ K. na mě zíral jak na zjevení. Až po půl minutě natáhl ruku a nesměle, skoro bojácně si na mě sáhl. Evidentně v něm pracovala ta hluboce zakořeněná africká víra v duchy, kterou má v sobě každý Afričan, i kdyby strávil na Západě třicet let a vystudoval tam zároveň medicínu a jadernou fyziku. Když mým (nijak zvlášť duchově vyzáblým tělem) jeho ruka neprošla a já se s hrůzostašným kvákavým zašuměním neproměnila v mlžný obláček, jak to dělávají duchové v nollywoodských filmech, viditelně si oddechl. Pak obřadně poděkoval mému nigérijskému dobrodinci. Vyměnili si telefonní čísla a z gentlemanského Jorubana se později stal nepříliš významný, nicméně první článek svépomocného řetězu, kterému říkám nigérijská spojka a díky kterému jsme oba, K. i já, našli v Anglii svůj první legální džob.

Pak mě K. vtáhl do domu.

Náš „dvojitý“ pokoj se nacházel v patře toho mrňavého domku a celý byl vyplněný postelí. Postel to byla trochu vratká, ale skutečně se na ní pohodlně vyspali dva lidi. Kolem ní se, při troše dobré vůle, dalo protáhnout ke skříni, která prý časem bude patřit K., ale zatím byla napěchovaná Wendinými věcmi. K. si svých pět švestek přechovával v rohu té velké postele, protože ani pod ní – zatím – nebylo místo. Pak ještě byl v místnosti výklenek mezi vbudovanou skříní s bojlerem a zazděným krbem a taky okno vedoucí na dvorek. Pak už tam nebylo nic.

„Tomuhle říká dvojitý pokoj?“ divila jsem se. „Jak se sem vejdem? Kam dám stolek na počítač? Tak tohle je ten úžasný pokoj v krásným domě ve skvělý čtvrti?“

K. mě začal uklidňovat, a když jsme byli v nejlepším, ozvalo se z přízemí tlumené zachechtání. Kdosi běžel nahoru po schodech, vzápětí se dveře rozevřely (nedaly se zamykat) a v nich stála Wendy. Poznala jsem ji okamžitě, i když vypadala jinak než na fotkách. Byla povadlejší, o deset let starší, dočista zničená. Ovšem ty obrovské kozy si zachovala. Mávala jimi nad postelí a volala: „Koukám, že za tebou přijela manželka.“ Pohrozila prstem K., schovanému pod dekou. „Vypadnu z domu sotva na hodinu a vy se hned do toho dáte. Nezbořte mi barák.“ Pečlivě za sebou zavřela dveře a dupala dolů po schodech.

Tázavě jsem se na K. zahleděla. Ten pokrčil rameny a dal se do smíchu. „Jde vařit. Wendy už je taková.“

„Ale vždyť jsme byli tiší jak myšky...“

„Já si to taky myslel...“ Tohle evidentně nebyl poctivý cihlový dům, jak se na Anglii sluší, ale baráček z papundeklu, ve kterém stačí udělat dva kroky v patře a hned začne dunět celé přízemí.

Za dvacet minut jsme znovu uslyšeli na schodech Wendiny kroky. Tentokrát dveře rozkopla – v každé ruce totiž nesla velký talíř s večeří: fazole s rýží, taštičky plněné solenou rybou, salát, loupané vejce. Cosi zamručela, vrazila nám talíře do rukou, pak nám podala lžíce. Načež sestoupila zpátky do kuchyně.

Zdálo se, že mě přijala na milost.

Pochopila jsem, že se Wendy už dávno chová ke K. jako k synovi. Pokud snad ze začátku doufala, že se z podnájemníka stane čímsi víc, dokázala rychle přešaltovat do mateřského modu. Pod její široká křídla se bez problémů vešly čtyři vlastní a dvě nevlastní děti, pak K. a nakonec, navzdory své barvě, i já. K., jak to vypadalo, měla ze všech svých dětí nejradši. Byl právě tím dítětem, po jakém toužila, ale jí samotné se ho vychovat nepodařilo. Ale o tom až jindy.

Teď bych chtěla aspoň zčásti objasnit záhadu „dvojitých“ pokojů v Londýně, jaké tak často najdete v inzerátech na bydlení. Co je to dvojitý pokoj? Jak je velký? Proč je dvojitý? Co je v něm vůbec dvojité -- postel? Když je ten pokoj dvojitý, předpokládá se, že je pro dva?

K. a já jsme tu zásadu vyřešili metodou pokusu a omylu. Teď víme, že dvojitý pokoj je takový, jaký majitel za dvojitý považuje. Může v něm být široká postel, ale nemusí. Může se stát, že v něm smí bydlet dva lidé, ale vesměs je určen pro jednoho. Může být prostorný, ale zrovna tak dobře v něm může být akorát dost místa na to, abyste se kolem postele protáhli ke skříni. Když máte štěstí, může to být pokoj toho druhu, jakému se už jistě sto let říká v Anglii bedsit (na severu bedsitter) a v jakém obvykle bydlívali studenti anebo čerství přistěhovalci, svobodní mladší páni. Bedsit je místnost, ve které můžete ležet na posteli, sedět u stolku, dokonce si na vařiči ohřát vodu na čaj a vyčistit si zuby ve výlevce. Bedsit je jednotka poměrně dobře definovaná, na rozdíl od „dvojitého“ pokoje, vynálezu moderní doby, věku, kdy se v reklamách jakéhokoli druhu čím dál tím víc lže a podvádí.

Dalo nám dost práce ukecat Wendy, aby nás v tom dvojitém pokoji nechala, aspoň prozatím, bydlet oba dva. Všechno tu bylo dočasné a provizorní. Wendiny kufry s oblečením, které měly ve zvyku sklouznout ze skříně a se zaduněním dopadnout na naši postel. Můj pobyt tady. Náš pobyt tady. Počítačový stolek, který pro mě K. láskyplně zakoupil ve výprodeji a pak se mu ho dík africké magii podařilo vecpat do výklenku u krbu. Dveře, které se zatím nedaly zamykat, ale Wendy už brzo sežene šikulku, který nám nainstaluje zámek. Výše nájmu, kterou Wendy ustavičně zvedala, a přece jsme, díky K.-ově diplomacii, platili pořád stejně. Neproniknutelné křoví na zahrádce. Fakt, že jsme zatím neměli vlastní poličku v kuchyni ani místo v lednici.

Všechno bylo u Wendy provizorní, ale vydrželi jsme tam skoro rok.

 

Autor: Iva Pekárková | pondělí 15.11.2010 8:16 | karma článku: 34,43 | přečteno: 4431x
  • Další články autora

Iva Pekárková

Jak se K. stal mocným čarodějem

Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.

3.4.2017 v 8:35 | Karma: 40,32 | Přečteno: 6106x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.

Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli

14.3.2017 v 9:07 | Karma: 37,57 | Přečteno: 5183x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen

Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.

8.3.2017 v 9:04 | Karma: 39,00 | Přečteno: 4758x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge

Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík

6.3.2017 v 9:12 | Karma: 34,60 | Přečteno: 2024x | Diskuse | Ostatní

Iva Pekárková

Obejměte fobika (O strachu)

Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je

5.12.2016 v 8:30 | Karma: 34,92 | Přečteno: 2851x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace

8. listopadu 2024,  aktualizováno  9:48

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...

Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Hrozila nákaza HIV, uvádí média

11. listopadu 2024  8:04,  aktualizováno  9:35

Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...

14 milionů za 14 prasat. Myslivci se posmívají policii za odstřel divočáků

8. listopadu 2024  10:51

Premium Policejní vrtulníky, noční vidění, tlumiče, termovize a v součtu 70 elitních snajprů v akci za 14...

Pokuty za rychlost jako stroj na peníze, už za 51 km/h. Radarů v obcích přibývá

11. listopadu 2024

Premium Z Česka se stává radarová velmoc. Počet silničních radarů podle statistik Českého metrologického...

Místo činek ukázaly plavky. Kalendář vzpěraček nyní patří juniorkám

13. listopadu 2024  5:37

Již druhé desetiletí nabízejí vzpěračky důkaz o tom, že jsou nejen silné, ale hlavně krásné ženy a...

Rok polárních září. Proč jsou v Česku vidět obvykle dvě ročně a letos už 28

14. listopadu 2024

Premium Česko, jak známo, neleží v polárních krajích. Přesto tu můžeme vidět polární záři – a letos dokonce...

Železniční koridor stojí, u Prahy srazil vlak člověka. Rychlíky jezdí odklonem

14. listopadu 2024  15:43

V pražských Klánovicích dnes odpoledne srazil osobní vlak člověka, na místě zasahují členové IZS....

Automobilka Lamborghini bude v autech používat i ložiska z olomoucké továrny

14. listopadu 2024  15:35

Olomoucká továrna JTEKT Bearings Czech Republic, dříve Koyo Bearings, získala dlouhodobý kontrakt...

Ministr Válek je po operaci nádoru prostaty. Zotavuje se úspěšně, řekl mluvčí

14. listopadu 2024  15:27

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) se podrobil operaci nádoru prostaty. Uvedl to mluvčí...

  • Počet článků 313
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 7514x
Autorka knih, tlumočnice, barmanka, taxikářka na obou stranách silnice. Poslední vydané knížky: Levhartice (román), Beton (soubor povídek), Péra a perutě (můj první román v novém vydání), Postřehy z Londonistánu (blogokniha), Pečená zebra (román o černobílých vztazích v Česku). Na jařeo vyšlo nové vydání Slonů v soumraku (román o nerovné lásce starší Angličanky a mladého Senegalce). Na září se chystá fungl nové doplněné vydání tlusté blogoknihy -- Multikulti pindy jedný český mindy. Zrovna se pouštím do pokusu napsat novou knížku. Můžete mě kontaktovat na ivapekarkova@gmail.com