2. Hurá, Angličanky! (a o tom, jak je kolikrát všechno jinak)
Pavla Koucká
Byl květen roku 1985, den předtím jsem ilegálně přešla přes hranici z Jugoslávie a dorazila do Benátek. Tyhle tři dámy na náměstí San Marco byly první živé Angličanky, které jsem v životě viděla.
Nemohla jsem si pomoct: hned jsem se k nim hnala. Bylo odpoledne a já jsem trapně školometskou, poněkud viktoriánskou angličtinou vykoktala: "Dámy – ještě nikdy jsem se nesetkala se žádnou anglickou osobou ženského pohlaví. Směla bych vás, není-li to příliš smělé – pozvat na čaj o páté?"
Dámy se trochu upejpaly, ale pak si daly říct – a já jsem bez mrknutí okem zaplatila za čtyři šálky čaje v kavárně pro turisty asi tak třetinu peněz, které se mi podařilo propašovat na Západ. Ale nelitovala jsem toho ani náhodou. Srdce mi divoce bušilo, byla jsem do svých tří anglických dam kolektivně zamilovaná. Mnoho jsme si toho neřekly – ony mi sice rozuměly (nebo to aspoň s typickou anglickou zdvořilostí předstíraly), ale já jim skoro vůbec ne. V zadrátovaném Československu jsem za celé své dětství a mládí narazila na tři Američany a jednoho Skota. Knížky v angličtině se skoro nedaly sehnat (kromě zmíněné Agathy), a pořádné slovníky už vůbec ne. Anglicky jsem si povídala téměř výhradně s lidmi, kteří se ten jazyk taky pracně naučili ve škole – a jak známo, dva nerodilí mluvčí se vždycky dorozumějí líp mezi sebou, než s rodilým mluvčím. Zjistila jsem, řečeno slovy Karla Čapka, že ke svému překvapení neumím anglicky.
Ale o to tajemnější a skvělejší zůstala Anglie v mých snech. Jestli jsou všechny dámy v Anglii stejně skvělé jako ty moje, říkala jsem si, ta země musí být naprosto úžasná. Zrovna den předtím mi při přechodu hranic pomohl britský námořník, momentálně řidič náklaďáku: byl nádherně tetovaný na pažích a v uchu měl kulatou náušnici – vysvětlil mi, že to je vzpomínka na jeho první přeplutí rovníku. Šla jsem pěšky i s batohem, ale on na mě čekal, téměř dojatě, na italské straně hranic, a pak mě pozval na večeři. Zeptal se, jestli nepotřebuju peníze. Jako ostřílená stopařka jsem ocenila, že ke mně byl sice hrozně milý, ale ani náhodou se mě nepokusil sbalit. Prostě pravý anglický gentleman...
Nějak se stalo, že jsem v životě potkávala jen samé skvělé Angličany a Angličanky. Nebo jsem v každém Angličanovi či Angličance viděla jen to nejlepší a ignorovala zbytek? Fakt je, že všichni, všichni byli skvělí. Ovšem potkala jsem je všechny v zahraničí – v Evropě, v Thajsku, v Malajsii, v New Yorku. A jak známo, nejlepší italskou pizzu koupíte na 14. ulici na Manhattanu a nejhnusnější čínské jídlo v Číně. Anglie pro mě dlouho zůstala vysněným ostrovem – a není vyloučené, že jsem ji dlouho nenavštívila právě kvůli podvědomému strachu, že bych si o ní mohla zkazit mínění.
Několik návštěv Londýna, Oxfordu a Glasgow ve mně pořád ještě zanechalo dojem, že Spojené království je prostě úžasné, a kdyby se mi na něm snad něco nezdálo, je to zcela jistě moje vina.
Ovšem taky ve mně zanechalo dojem, že je tu všechno šíleně, ale šíleně drahé. "Ty chceš žít v Londýně? Seš normální?" křičela jsem na K., který pořád a pořád trval na tom, že se musíme odstěhovat za Kanál. "Víš, kolik tam stojí hrnek kafe? Tři libry, kámo! Kolik tam stojí bydlení, to si vůbec představit nedovedeš. Nebudeme dělat nic jinýho, než vydělávat na byt."
"To se vyřeší, neboj," usmál se K. Čímž mě rozčílil.
"Tys v Anglii nikdy nebyl, já třikrát nebo čtyřikrát. A teď ti říkám –"
K. se skutečně nacházel ve stádiu, kdy si nebyl tak docela jistý, jestli je Londýn velké město v Anglii, anebo obráceně. Anglie s Londýnem v jeho představách splývala v jediné vysněné místo k žití. No, možná mu křivdím. Fakt je, že moje představy o Anglii byly, jak se ukázalo, mylné. K. měl pravdu a všechno je úplně jinak. Šálek kávy v centru pořád stojí tři libry, možná dokonce čtyři. Ale v jídelně na předměstí koupíte ucházející kafe za šedesát centů a ještě se na vás albánský číšník usměje. Dvě stě gramů rozpustných kávových granulí běžně kupuju za 99 p. Jsou tak laciné, že je při každé cestě do Čech vozím kamarádkám.
Od doby, co jsme v Londýně, se pro mě Anglie proměnila ve dvě odlišné země: tu, kterou jsem si napůl vysnila a několikrát navštívila. A tu, kde momentálně žijem. Ta původní je upjatá, po všech stránkách korektní a, mezi námi, trochu nudná. Ta nová je barevná, divoká, nová, pořád je v ní spousta věcí k objevování.
Když jsem ve čtvrti South Norwood v jižním Londýně zoufale hledala "domorodce", čistokrevného bílého Angličana, který by se uvolil udělat rozhovor pro rozhlas, pochopila jsem, že dva pohledy na Anglii nemám jenom já. Mají je i rodilí Angličané. Nějak si nedovedou dát dohromady idealizovanou představu o své vlasti s tím, co vidí kolem sebe.
Možná že četli – tak jako já – příliš mnoho viktoriánských románů či knížek napsaných před osmdesáti lety. Možná se Anglie skutečně rapidně mění způsobem, nad kterým vrtí hlavou nejen Angličané, ale i leckterý imigrant, K. mezi nimi. Dnešní Anglie je úžasná směska úzkostlivě dodržovaných demokratických tradic, rozhořčení, názorů na to, co je "britské" a "nebritské", a taky životních stylů přebraných z Ameriky, což někteří vítají, jiní se tomu brání. Není to jednoduchý uzel k rozpletení. Ale o to méně nudný.
Iva Pekárková
Jak se K. stal mocným čarodějem
Bylo kouzelné slunečné ráno. K. se rozhodl, že zas jednou pojede do práce na kole. A protože tohle bylo poprvé, co po zimě vytáhl bicykl, dal si na cestu do severního Londýna dvě a půl hodiny. Nechtěl dorazit pozdě.
Iva Pekárková
Véééliká láska a na noze páska. Pravdivý příběh.
Co je v tomhle příběhu páska? Téhle pásce na kotníku se anglicky říká „tag“, česky náramek a je to zařízení, které vám přimontují na nohu, když něco provedete, aby mohli
Iva Pekárková
O mezinárodní nezbytnosti profesionálních žen
Byl to malér. Jeremy, řidič soupravy londýnské nadzemní dráhy, najel s vlakem na odstavnou kolej, kde měl zůstat až do rána, a nevšiml si, že ve vagónu pořád sedí – nebo teda napůl leží – zapomenutý pasažér.
Iva Pekárková
Partyzánská Zahrádka ve Východním Penge
Zrovna zasvítilo sluníčko, a tak jsem si čekání na autobus krátila focením rozkvetlých sněženek, šafránů a narcisů, které jako zázrakem vyrašily na kousku země hned u zastávky. V tom okamžiku se ke mně přitočil chlapík
Iva Pekárková
Obejměte fobika (O strachu)
Byli dva. A zřejmě přišli nezávisle na sobě, i když teď seděli vedle sebe – vzadu, v té části kavárny, kam se mohli uchýlit lidé, které „beseda s autorem“ (mnou) nijak zvlášť nezajímala, a popíjet si tam skvělé kafe, aniž bych je
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
- Počet článků 313
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 7510x