Nerozumím Lisabonské smlouvě a proto jsem lhář

Tato mrazivě přímočará rovnice ukazuje na typickou vlastnost někoho, komu není příjemné, že druhý má jiný názor a kupodivu na něm v diskusi setrvává. Nerad zobecňuji, ale zdá se mi, že právě přívrženci evropské integrace těžko snášejí, že to někdo vidí jinak a chce nějaké záruky, že se nestane to, co se také dá vyčíst z „Lisabonského“ textu – tedy že nám zase bude někdo vládnout z pozice Velkého bratra.

Jeden diskutující mi pod článek http://pechanek.blog.idnes.cz/c/106114/Lisabonska-smlouva-by-mela-byt-obcanum-podezrela.html napsal, že jsem lhář, protože jsem podle něj nesprávně popsal účinky Lisabonské smlouvy na zamítnutý text Evropské ústavy, dále proto, že jsem špatně pochopil soustavu smluv EU, podle nichž se bude v budoucnosti řídit. A jsme hned u toho. Jsou lidi, kteří Vás raději třikrát za minutu nazvou demagogem, lhářem, zatemněncem, v nejlepším případě euroskeptikem, než by Vám tu „jednoduchou“ záležitost s evropskou ústavou (nebo Lisabonskou smlouvou, či jak se to vlastně jmenuje) VY-SVĚT-LI-LI. Takže chci zmíněnému euronedočkavci vzkázat, že jsem obyčejný občan, který se o politiku vlastně ani moc nezajímá, normálně pracuje, nehraje golf a je zodpovědný za chod společnosti s 215 zaměstnanci. Jinými slovy – hrdě prohlašuji, že věřím, že mám buňky na to, abych pochopil i text střední mentální obtížnosti. ALE JÁ LISABONSKOU SMLOUVU STEJNĚ NECHÁPU, NEBO JI CHÁPU JINAK, NEŽ MI JI VYSVĚTLUJÍ POLITICKÉ EUROHVĚZDY, profláklí záletníci* Berlusconi a Sarkózy spolu se zástupem bruselských televizních klučíků. Nechápu ji proto, že se nikdo, žádný domácí politik nenamáhal ji svým občanům vysvětlit. A ne každý je profesionální politik, aby měl čas se tím podrobně zabývat. Irové měli to štěstí, že se u nich rozpoutala široká diskuse, co to vlastně Lisabonská smlouva je, co jim konkrétně přinese, a když si to spočítali, postavili se navzdory všem možným výhružkám na zadní a v prvním kole „to zamázli“. Výsledkem jsou trvalé výjimky, které Irsko dostalo a tak mohli jejich občané nyní smlouvu schválit, protože udělali pro svůj klidný spánek maximum. (Ono, upřímně řečeno, ten obrovský tlak ze strany evropských bafuňářů také sehrál svou roli.)

Já nechci nic víc a nic méně, než se stalo v Irsku: důstojně a bez urážek vést společenský kultivovaný dialog o důsledcích Lisabonské smlouvy pro život obyčejných lidí v České republice. Proto jsem rád, že občan Klaus, t.č. pověřen námi ostatními (zástupně) výkonem funkce prezidenta, nabízí čas, aby tato diskuse mohla alespoň za minutu půlnoc proběhnout. Jestli si ovšem té šance všimnou i politici...

* Napadlo Vás někdy, že když politik podvádí veřejně a bez uzardění svou manželku, klidně podvede i své voliče? To samozřejmě platí nejen pro dva pány výše uvedené, ale i pro Václava Klause, Mirka Topolánka, Jirku Paroubka, Davida Ratha, vybráno namátkou.