Evropská unie stojí na prahu totality

Je to tak. Ekonomická krize a aktuální řecká krize ukázala mnoho nedokonalostí v organizaci a práci evropských institucí a je to tak dobře. Nikdo totiž není dokonalý, dokonce ani megaúřad s názvem "Evropská unie". Jako občan jsem schopen to pochopit, ani já nejsem dokonalý a občas mě něco překvapí podobně. Potud je vše v pořádku. Tedy bylo by, kdyby se mocní úředníci EU netvářili, že oni vědí všechno nejlépe a ONI žádnou chybu neudělali. Jen měli málo pravomocí, protože oni by té krizi, kdyby měli více pravomocí, přece zabránili.

Volání po pravomocích zaznívá ze všech Bruselských náměstí i zákoutí, naposledy od předsedy Barrosa. Chceme více moci a  to hned a ke všemu. K řízení ekonomiky, měnové politiky, bank, státního výkaznictví, k jednotné (rozuměj Bruselem diktované) obranné i zahraniční politice, a tak dále, a tak dále. Prostě MY V BRUSELU VÍME NEJLÉPE, JAK VY MÁTE ŽÍT A CO MÁTE CHTÍT. Co na tom, že Barroso předtím šéfoval Portugalsku, které je na tom tak, jak je, tedy špatně.  
Více moci. To je ten hlavní cíl bruselských vládců. Krize, ani ta řecká, za to nemůže. Krize je jen dobrá zástěrka a skvělá příležitost, jak se k neomezené moci snáze dostat. Občané jsou mediálně zmasírovaní domnělou nutností zachránit Řecko a tím Euro a vlastně celou Evropu, domnělou snahou ochránit Evropu před podobnými otřesy, že snáze stráví nějaký ten přesun moci do Bruselu. Vždyť je to pro dobro věci, že.
Na tomto místě musím říci, že nejzdravějším řešením řecké krize je, nechat padnout Řeky na hubu a na Akropoli připevnit transparent "Za své dluhy si můžete sami". Více v článku "Nechme Řecko padnout na ústa, je to zdravé".
Ale zpět k pravomocím. V Bruselu pomalu vyprchává opojení z toho, že drtivá většina zákonů už centrálnímu Bruselskému velení podléhá. Další na řadě je exekutiva. Proč by si měly státy řídit své záležitosti sami, vždyť se podívejte, oni to ani neumí (teď mluvím nemoudře - jako eurocentristický politik). Řecko musíme zachraňovat, Portugalsko musíme zachraňovat, všechny musíme zachraňovat. Kdybychom to řídili MY z Bruselu, nikdy by k tomu nedošlo.
Tito mocichtiví sobci rychle zapomněli, kdo toleroval Řecku falšování výkazů o výkonnosti ekonomiky, jen aby zemí platících Eurem bylo co nejvíce. I počet zemí v eurozóně je přece o moci. Vždyť to muselo být jasné každému středoškolákovi, že si Řecko vymýšlí, a banky i různé organizace na to předem upozorňovaly. Toto ale bruselští přiznat nemohou. Buď by museli říct, že to věděli a přimhouřili oči, a pak by na ně padala vina za řeckou krizi, a nebo by museli říci, že to nevěděli a pak by bylo jasné, že minimálně ekonomice VŮBEC NEROZUMÍ.
A tak jediné, co jim zbývá, je volání po větších pravomocech. Rovná se po větší moci pro pár ne-volených, ale vyvolených. A odtud už je jen krůček k uskutečnění touhy řídit úplně všechno. A uskutečněná touha řídit úplně všechno namíchaná s pocitem vlastní neomylnosti, to je TOTALITA.
EVROPSKÁ UNIE TEDY SKUTEČNĚ STOJÍ NA PRAHU TOTALITY. Nevěříte? Pak si porovnejte dnešní úroveň centralizace moci se stavem, jaký nastane podle Vašeho vlastního odhadu realizací Barrosových (a lidí jemu podobných) centralizačních návrhů. Stále ještě nevěříte?