Odškodnění vysokoškolákům? Almužna ze socialistického učňáku

Zákon, který by odškodnil studenty vyhozené v letech 1945 až 1989 z politických důvodů z vysokých škol: to je plán české vlády na březen tohoto roku. Lidé, kteří mají i bezmála dvacet let po změně režimu boj proti socialistické éře za hlavní životní program, to asi neuslyší rádi, ale podle mě se jedná o zbytečné gesto v situaci, kdy Česko potřebuje ve vztahu ke své minulosti pravý opak.

Nynější pravicová vláda se ráda staví do role napravovatele dávných křivd. Pomiňme fakt, že hlavní koaliční strana určovala směr české politiky už v letech 1992 až 1998, tedy pár let po sametovém převratu, kdy byl snad ještě na jakés takés napravování nepravostí vhodný čas. Stranou nechme i skutečnost, že současný předseda vlády vystudoval v období normalizace vojenské učiliště a nezdá se, že by patřil k těm, kteří v oné době nějak zvlášť trpěli.

Problematické totiž podle mě je například to, proč by měli odškodnění za komunistickou újmu dostat ausgerechnet nedostudovaní vysokoškoláci. A ještě jinak: věříte, že se najde arbitr schopný spravedlivě posoudit, kdo by opravdu vyhozen čistě z politických důvodů? Jistě, ten, jemuž dejme tomu sebrali index týden po podpisu Charty, notabene pokud měl samé výborné, bude asi jasný případ. Ale co ti, které prostě nakrklo biflování marxismu-leninismu natolik, že chodili místo přednášek na pivo a nakonec víceméně dobrovolně radši vydělávali rukama? A zaslouží si "až desetitisíce" lemplové a hulváti, kterým se prostě učit nechtělo a tak poslali děkana kamsi? Vsadil bych se, že i takoví se o odškodnění budou hlásit - koneckonců, jsou to přeci lemplové :)

Návrh zákona lze ale problematizovat i v širším hledisku. Kdo odškodní ty, které minulý režim vyhodil kvůli politice z práce? Kdo dá tisíce těm, kteří zatnuli zuby a dostudovali, nicméně nemohli vycestovat za hranice a znalosti zúročit ve svobodné tržní konkurenci? Anebo naopak odškodníme i ty, kteří se za socialistické peníze studovat neštítili, aby na tom pak v emigraci postavili lukrativní a dlouhou profesní kariéru?

Možná, že na mnohé z mých otázek dá návrh zákona či jeho tvůrci nakonec nějakou kloudnou odpověď. Mě ale neuspojí stejně žádná. Osobně jsem totiž přesvědčen, že dvě desetiletí po pádu socialistického zřízení máme mít docela jiné starosti, než je řešení zašlých nepravostí. Znám desítky lidí, kteří jsou dnes ve věku mezi padesáti a šedesáti: nikdo z těch v mém okolí dávno neřeší, jestli mu komunistický režim ublížil víc nebo míň než sousedům od vedle. Starají se o to, jestli je nevyhodí z práce, zda se jejich vnuci dostanou na vysokou školu (politika v tom zaplaťpánbůh už nehraje velkou roli) a jestli budou mít dost peněz na péči o své zdraví.

Proto se mi zdá, že iniciativa "na pomoc" někdejším nedostudovaným je jenom další z politických habaďůr. Gesto, které se dobře prodá v titulcích, ale zároveň písek do očí. Možná proto, abychom ne tak úplně dobře viděli, kam se posouvá svět, zatímco my tady řešíme dvacet, ale třeba i šedesát let staré křivdy na lidech, které už by to (pokud mají normální selský rozum a špetku sebeúcty) dávno nemělo zajímat a trápit. Protože ti, jichž by se zákon z morálního hlediska měl týkat, získali svým postojem hned tehdy sami pro sebe stotisíckrát víc, než je nějaká jednorázová milostivá almužna od absolventů socialistického učňáku.

PS: Omlouvám se za poněkud šokantní ilustrační foto, ale když jsem hledal na flickru vhodný snímek, ve spojení s Karolinem na mě vyskočil tenhle - pořízený nějakou americkou turistkou - a to jsem prostě neodolal... :)))