Je to sice otřepaná metoda, ale proč si to nezkusit? Jak by mohl vypadat dokonalý politik měřeno vlastnostmi těch našich, vysmívaných? Co by si vysněný fiktivní ideál mohl vypůjčit od Klause, Topolánka, Paroubka, Bursíka a jiných?
Jako všechno kolem politiky, je i tahle moje úvodní "blogohra" ryze subjektivní, zkuste mě tedy prosím nebrat hned za slovo :) Ale při přemýšlení o tom, jak moc a proč vlastně nám v Česku chybí někdo, komu by se dalo říkat státník, mě zkrátka napadlo: A co kdybych vzal čistě teoreticky od každého aspoň něco? Našel bych vlastnost hodnou takové výpůjčky aspoň u poloviny našich politických elit?
Náš smyšlený státník, říkejme mu třeba lehce nenápaditě Tomáš Edvard Novák, by podle mě docela klidně mohl disponovat energičností Mirka Topolánka: když už nic jiného, tak razance, s jakou náš premiér umí tlačit kočárek s Nicolasem, anebo třeba své spolustraníky ke schvalování evropských smluv, se prostě hodit může. Vzhledem a postavou bych se spokojil třeba s Pavlem Bémem, který (byť hodnoceno jen z mého omezeného mužského úhlu pohledu) na mě dělá alespoň z první vody dojem celkem slušňáka a sympaťáka (sic!) :)
Sebevědomí a názorovou konzistenci by rozhodně nebylo špatné vydestilovat z Václava Klause a nutno dodat, že by nám té tresti po panu profesorovi ještě pěkných pár zkumavek, neřkuli kbelíků zbylo. Mnozí to rádi neuslyší, ale od Jiřího Paroubka bych T. E. Novákovi nadělil jistou sečtělost a erudici v klasickém slova smyslu, Miroslav Kalousek by zase mohl posloužit dokonale hlubokým sonorním hlasem, který slouží k tomu, že lidovecká šedá eminence působí jakožto důstojnost sama.
Co dál? Špetka (ale opravdu prosím jen špetička) té správné lidové bodrosti by neškodila, a nenapadá mě vhodnější kandidát, než ten, který víceméně ničím jiným neoplývá, tedy Zdeněk Škromach. No a pak už můžeme poslaneckými lavicemi skákat v rychlém sledu. Vášeň pro ryzí statistické cifršpiónství? Petr Nečas. Schopnost rozhodnout se dostatečně machiavellisticky bez ohledu na dřívější vazby či sliby? Jistě, vlastně všichni, ale Vlastimil Tlustý je přeci jen kapitola sama o sobě. Šarm a noblesa? Odpověď samozřejmě znáte, Karel Schwarzenberg. Orientaci v evropských záležitostech by mohl dodat Cyril Svoboda a tak bychom mohli pokračovat donekonečna.
A moc vás asi nepřekvapí ani druhá tvář tohohle politického experimentu. No jen si představte monstrum tvořené třeba pouze těmi nejhoršími vlastnostmi výše jmenovaných... o mixu Ratha, Langera, Čunka a Grebeníčka pak snad ani nemluvě. Ba ne, některé věci je asi opravdu lepší ani si nepředstavovat. Ono by to totiž možná opravdu mohlo být ještě horší, než je to teď.
