Jak hluboko je dno, od kterého se konečně odrazí vzhůru český fotbal? Měřeno pracovními výstupy jeho nejužšího vedení, objevila domácí veřejnost za posledních pár let hlubiny vskutku netušené. Naprosto netušené.
www.flickr.com
Vedení svazu sdružujícího vyznavače nejpopulárnějšího tuzemského sportu je amatérským a nedůvěryhodným spolkem snad už od změny společenských poměrů v roce 1989. Kupříkladu někdejší předseda a masný magnát se sice tvářil přinejmenším jako český Platini, ale nakonec se musel poroučet kvůli trapným oplétačkám se zákonem - o tom, že ho mezitím stihl někdo neznámý unést, údajně "škrtit ostnatým drátem" (sic!) a pak zase propustit, ani nemluvě.
Jindy zase byla na svazu k vidění podivná válka mezi Čechami a Moravou, která vyústila v to, že si obě strany natruc odmítaly volit kandidáty, a jedna zbytečná valná hromada střídala druhou. Nakonec se holportem, jehož upocenost smrděla ze Strahova snad až do Brna, do čela sice dostal jakýsi předseda, i vrabci na střeše si ale cvrlikali o tom, že za nitky ve skutečnosti tahá jeho zástupce - muž, který šéfoval Spartě, a pak do novin prohlásil, že se u fotbalu v životě nesetkal s uplácením.
Množily se zprávy o tom, jak ten či onen člen výkonného výboru odmítl akceptovat to či ono, napadl rozhodnutí té či oné komise, přišly dokonce i žaloby, spousty protichůdných žalob, ale nikoho to vlastně moc nezajímalo, protože nároďák v té době válel a žabomyší půtky na větrné hůrce byly každému putna, když si to na hřišti tak hezky dávali Méďa se Šmícou a Rosa s Dinem.
Přišly pak ale i sportovní neúspěchy a s ním dva roky trvající (a na MS v Německu draze odpykané) váhání s odvoláním zkušeného trenéra. Pak trapasy s kandidáty, kteří o místo ve skutečnosti vůbec nestáli, případně aspon záměny jejich příjmení. Pak jmenování trenéra, kterému hned od začátku téměř nikdo kromě oněch vyvolených vůdců české kopané nevěřil - a ono se hned po půl roce ukázalo, že to byla pravda. Pravda jasná, průzračná, krystalická a jednoduchá, kterou nevidělo snad jen těch pár vyvolených a všichni ostatní ano.
Teď tedy přichází další kousek, stejně trapný a ostudný jako ty předchozí. Vedením elitního výběru v zemi je jmenován trenér, který má za sebou úspěchů jako šafránu, zato vyhazovů a propadáků hned několik. Jako by ani to samo o sobě nestačilo, výkonný výbor tím zároveň a mimoděk stihl ponížit kouče, který je naopak podepsán pod největším úspěchem novodobé české fotbalové historie. Ptáte se stejně jako já, kde se proboha stala ta chyba? Kde je příčina toho, že musíme my, fanoušci fotbalu, té krásné, senzační a vzrušující hry, snášet takový výčet nekompetentností, že musíme překousávat tu nabubřelou povýšenost spojenou s totálním ignoranstvím a nepokrytým klientelismem?
Obávám se, že příčina je v samotném principu. Český fotbal, nebo chcete-li Českomoravský fotbalový svaz, není žádným všelidově voleným orgánem, který by měl fandům jaksi z povinnosti dělat radost. Je to jen a pouze spolková organizace, vlastně něco jako zahrádkáři, jen trochu ve větším a o hodně víc na očích. A ČMFS jako sdružení fotbalových bafunářů musí nutně a logicky mít vedení se všemi jejich nectnostmi - a že jich ti funkcionáři (krásné to české slovo) mají!
Vždyť zkuste se někdy podívat na exponenty svých fotbalových okresů, potažmo krajů! Najdete mezi nimi člověka, který by se nehrdlil především o své osobní zájmy, případně zájmy té své Viktorie, Slavoje, Baníku nebo Jednoty? Jmenujte větší české město, v němž sídlí dva fotbalové oddíly, a přimějte jejich předsedy či tajemníky, aby se dohodli na čemkoli, počínaje rozdílným termínem zápasů a nedejbože sloučením klubů ve prospěch všech konče. Že takové znáte? Snad, budu vám věřit.
Já ale znám ve svém okolí spíš spousty takových menších Kubíčků, Vacků, Mokrých, nebo Košťálů. Znám taky mnohé z těch, kteří do fotbalu investují své peníze. "Nikdy moc chytrý nebyl, ale po revoluci zdědil obrovské pozemky a pak už si jen uměl najít ty chytřejší, kteří mu jeho firmy řidí," řekl mi nedávno zasvěcený kamarád o jednom takovém klubovém majiteli. Budiž, každému je přáno, ale nechají tihle lidé řídit své chytřejší podřízené i tu hračku, kterou si platí pro radost? Kdepak, tam se přece můžou ukázat, jací jsou páni. Takže jich spousta sedí ve výborech okresních či krajských, ačkoli do míče v tom lepším případě kopali někde na vesnici, a v tom horším ani neznají pořádně fotbalová pravidla.
Proč tedy vlastně chceme po směsici těch i oněch, aby rozhodovali kompetentně a inteligentně? Podstatou jejich existence je snaha handrkovat se, uzurpovat něco na úkor toho druhého, dirigovat kapříky po proudu či proti němu a posílat ke dnu své protivníky. Řečeno s dnes už mýtickým Ivánkem, on se ten fotbal sám neudělá. Bohužel, dnes už opravdu ne.
A věříte-li snad na to, že náš fotbal skutečně zachrání, osvobodí a očistí jiný mýtický Ivan, tedy Hašek, pak jste sice optimisté vzorní, obávám se ale, že poněkud naivní.
