Poradci v kriminále

Tuším, že se v některých pohádkách ocitají rádci ve vězení. A vypadá to, že ten nejrealističtější prvek z pohádek je právě poradce ve vězení. 

Mladý sociální demokrat Lukáš Kohout se v roce 2002 vydával za poradce a mluvčího Jana Kavana.  Neměl žádnou funkci, ani žádnou smlouvu, přesto s ministrem navštívil pět vzdáleních destinací. Po cestě se mohl dostat k utajovaným skutečnostem, na palubě leteckého speciálu totiž obvykle probíhá příprava na jednání. Dopouštěl se i jiných protiprávních činností a byl odsouzen na šest a půl roku vězení.

Dalším zajímavým případem je Marek Dalík, který jako poradce premiéra vystupoval coby osoba, která má vliv na rozhodování o nákupu Pandurů. Také nebyl v žádném zaměstnaneckém poměru vůči České republice, ze kterého by vyplývalo, že má zmocnění k takovému jednání, a byl za podvod odsouzen k pěti letům vězení.

Při rekodifikaci trestního zákoníku se v něm možná i proto objevil § 315 o zneužití zastupování státu. Trestného jednání se dopustí ten, kdo předstírá, že je pověřenou osobou, nebo jedná jménem státu při jednání s cizí mocí nebo při jednání s osobou, která zastupuje zájmy cizí moci, a svým jednáním o důležité záležitosti může poškodit ústavní zřízení, obranyschopnost či mezinárodní organizaci, ve které je ČR členem.

Představme si to na příkladu. Martin Nejedlý 25. 11. 2020 opět navštívil Moskvu (před tím v roce 2017). Ministerstvo zahraničí ani vláda neměly předem žádnou informaci, že se cesta chystá, natožpak že by byl ve vládě projednán mandát, o čem smí pan Nejedlý jednat. Cesta se koná v době nouzového stavu a je k ní potřeba zvláštní schválení místopředsedkyní ruské vlády Tatjanou Golikovovou. Z nějakého důvodu schválila cestu obyčejného českého občana do Ruska. Neexistují věrohodné informace o tom, s kým tam Nejedlý jednal a o čem. U žádného z jednání nebyl žádný český diplomat. Fiktivní zápis pořídil o týden později Rudolf Jindrák, který u jednání nebyl a o cestě ani předem nevěděl, ačkoli je zvláštním způsobem odpovědný za bilaterální vztahy.  V tomto fiktivním zápisu se například dočteme: „prezidentská úroveň (snad ještě vedle ministerstva průmyslu a obchodu) je posledním funkčním oficiálním komunikačním kanálem“ mezi Ruskem a Českou republikou. V zápisu se také uvádí, že Nejedlý přijel tlumočit pozvání pro Putina do Prahy. Podle zápisu „ruská strana si pozvání váží a bude s ním dále pracovat“. Nejedlý také údajně jednal i o nějaké obchodní spolupráci.

Ve stejné době probíhají jednání o dostavbě Dukovan. A v téže době si Miloš Zeman vyžádal od BIS údaje o všech agentech ruských tajných služeb, o kterých BIS ví, a detaily o tom, co víme o jejich činnosti. Ponechme stranou spekulace, že už v té době možná existovalo nějaké tušení týkající se Vrbětic a že Nejedlý letěl do Moskvy domluvit společný postup, pokud by se kauza dostala do médií.

Nejedlý ovšem nemá žádnou funkci, ani smlouvu s kanceláří prezidenta. Cestu do Moskvy Hrad neplatil. Neexistuje pověření od Zemana k takové cestě. Hrad tvrdí, že pověření bylo jen ústní. Nejedlý je sice uveden na seznamu poradců na internetu, což ale nemá žádnou ani právní, ani politickou váhu. KPR explicitně vyloučila existenci jakékoli smlouvy. Taková cesta se vymkla parlamentní kontrole, a proto se jedná o porušení základních principů české ústavnosti ve věci nejvyšší státní důležitosti.

Nejedlý o své cestě v médiích prohlásil: „Jako poradce prezidenta republiky mám mandát jednat se svým protějškem o budoucích vztazích a vzájemných návštěvách. Jedná se o prezidentskou agendu, včetně přípravy setkání obou prezidentů. Budu jednat s představiteli administrativy prezidenta Ruské federace.“ To je otevřené přiznání k trestnému činu v přímém přenosu.

Prezidentská agenda, jeho program a plánování do budoucna, patří v každé zemi k utajovaným skutečnostem. Předčasné vyzrazení prezidentské agendy by mohlo ohrozit jednání i osoby.  V žádném případě se nesmí o takto citlivých skutečnostech dozvědět obyčejný kolemjdoucí občan a ještě k tomu aby o nich s někým v cizině jednal jménem republiky (prezident je totiž podle čl. 54 Ústavy hlavou státu, kdo jedná jménem prezidenta, jedná jménem státu) a dokonce bez prověrky. O cestě nevěděl ani český velvyslanec Vítězslav Pivoňka, bez něhož se nesmí jakákoli příprava setkání a jednání uskutečnit.

O tom, že svým jednáním ohrožuje bezpečnost České republiky, pan Nejedlý zcela jistě věděl přinejmenším z médií. Opravdu to vypadá, jakoby pan Nejedlý naplnil skutkovou podstatu tohoto trestného činu. Útěchou mu může být, že by nebyl v případě odsouzení prvním poradcem ve vězení.