Pane ministře: Je to ostuda

Ministr Vít Rakušan si pochvaluje Dohodu o evropských pravidlech o společné migrační politice. Zkusme se zamyslet, zda nám bude převrácená solidarita fungovat. 

Ministr Vít Rakušan si pochvaluje Dohodu o evropských pravidlech o společné migrační politice. Upřímně řečeno, argumenty, které k ní opozice ve Sněmovně uvedla, jsou přihlouplé. Opozice tím jenom dokazuje, že nedisponuje lepšími kvalitami, než jaké má současná vláda.

Ústředním pojmem celé dohody je SOLIDARITA, slovo, kterým v posledním desetiletí hýří jak média, tak politikové. Je to termín, který má starou historii – slovo „solidus“ – pevný (srv. české „solidní“) používali již Římané, zejména legionáři. Protože chtěli, aby byla legie „solidní“, tedy pevná, požadovali, aby slabší legionáři více cvičili a více se snažili. Solidární tedy byli ti slabší s těmi silnějšími, tím bylo zajištěno, že legie jako celek fungovala. Je tedy nabíledni, že latinské slovo zneužíváme ve zcela opačném smyslu. Zkusme se zamyslet, zda nám bude převrácená solidarita fungovat.

1. Zneužitá solidarita, která považuje za správné, aby silnější zpomalili a podporovali slabší, zákonitě povede k oslabování celku. Vytváří systém, ve kterém automaticky ti slabší (v tomto případě státy s větším migračním tlakem) oslabí své snažení bránit vnější hranice, protože na ně dopadne jen jedna dvaceti sedmina zátěže oproti stávajícímu stavu. Místo, aby migranty vraceli, prostě je pošlou dál. Zatímco některé státy již své hranice zadrátovaly, jiné státy jsou v ochraně hranic velice laxní.
2. EU, která iniciovala nepříliš dobrý Schengenský systém, nese za fungování systému volného pohybu plnou odpovědnost. Buď je povinností Unie zajistit fungování Schengenu jako celku z vlastních prostředků, nebo musí zahájit debatu o jeho revizi. Existují mnohem efektivnější možnosti, jak umožnit volný pohyb, bohužel naše média zcela vynechala jakoukoli diskusi o Schengenském systému, když jsme do něj vstupovali. České veřejnosti média stále dluží omluvu a nápravu svého selhání. Podstatou Rakušanovy dohody je další kanál, kterým bude EU vysávat peníze z členských států, takže státy zaplatí to, co je povinností provozovatele Schengenu, tedy EU. Něco takového by se v žádné zemi nepřijalo, regiony by se vzbouřily proti takovému toku peněz a novým povinnostem, jejich práva jsou chráněna ústavními zákony. Problém EU spočívá v tom, že od samého počátku funguje na principu úmyslného demokratického deficitu a po desítkách let je zřejmé, že s tím nehodlá nic dělat. Je to princip kolektivní neodpovědnosti a přenášení odpovědnosti celku na členské státy.

Je jisté, že schválení Rakušanovy dohody povede k ještě horšímu fungování Evropské unie. Vůbec není dořešeno, jak se bude aklimatizovat například migrant z Afriky ve Finsku. Neexistuje odhad, o kolik bude distribuce migrantů dražší, než jejich „odbavení“ v zemích, které s nimi mají zkušenosti. Zatímco my si snadněji poradíme s uprchlíky z Ukrajiny, Francie si snadněji poradí s migranty ze svých bývalých kolonií. Některé státy budou muset vyškolit tisíce tlumočníků, budou muset vynaložit vysoké náklady na výuku Afričanů či Afgánců, jak žít například za polárním kruhem. Počet migrantů pravděpodobně poroste i v důsledku této Dohody. Kromě toho je pravděpodobné, že bude do značné míry redukován Schengenský systém. Hraniční kontroly, jak je známe například z nedávné doby na slovenských hranicích, budou kvůli volnému pohybu migrantů mnohem častější, možná trvalé. Když to poněkud zjednodušíme, Rakušanův návrh obětuje volný pohyb Evropanů ve prospěch volného pohybu migrantů.

Z biologie víme, že když se v těle vyskytne infekce, pokouší se ji uzavřít v omezené části těla a nepustit ji do celého organismu. Rakušanův návrh směřuje k rozšíření infekce do celého těla.

K reformě migračních pravidel Evropské unie ministr vnitra Vít Rakušan řekl: „Není ostuda, že česká vláda patří ke státům, které solidaritu uznávají.“ Zcela jistě je ostudou, že ministr nepřemýšlí o systému jako celku, že žongluje s pojmem solidarita, aniž by přiznal, jaké to má důsledky. Stále totiž platí totéž, co objevili už před více než dvěma tisíci lety Římané: aby byl celek pevný, musí být slabší solidární s těmi silnějšími. To nevylučuje dobrovolnou pomoc těch silnějších těm slabším, každý římský voják nesl výstroj o váze mnoha desítek kilogramů, a když bylo potřeba, navzájem si dobrovolně pomáhali. Jenže to je systém přesně opačný, než jaký pan ministr Rakušan odsouhlasil.