Soudruzi, zůstaneme jako kůly v plotě

Soros promluvil článkem v MarketWatch asi i trochu omylem jasně a vyvolal vzpomínky na rozpad komunistického bloku.

Kdo je Soros?

Soros je bez pochyby vlivná osoba. Nikdy se sice nepostavil demokratickým volbám, ale mnohé ovlivnil. Svým způsobem bojuje minulou válku. Zažil časy, kdy Evropa byla podruhé během dvaceti let na pokraji sebedestrukce, do které ji zatáhl věčný boj o hegemonii mezi velkými evropskými a tehdy ještě současně světovými hráči. Dnes jsou ovšem výzvy a problémy úplně jiné a Sorosovy aktivity vytvářejí překážky pro jejich řešení.

Soros je typický salónní levicový "filantrop", který zbohatl na spekulacích, které ožebračily několik států. Omylem bývá označován za investora, ale to je trochu něco jiného. Památné jsou jeho manipulace s kurzem libry, díky tomu je článek v MarketWatch nezamýšlená, ale o to efektivnější reklama pro Brexit.

Když totiž Soros něco považuje za dobré (EU), tak rychle pryč od toho, to si pomyslí mnoho obyvatel Spojeného Království.

Britové se z jeho spekulací nezhroutili. Hůř dopadli jiní. Nechvalně známé jsou jeho útoky na měny Malajsie, Thajska a Hong Kongu. Útok na Thajskou měnu v roce 1997 odstartoval tzv. asijskou měnovou krizi. Pro Thajsko byly následky drsné: nastal rychlý odliv kapitálu ze země, prudký nárůst nezaměstnanosti, četné bankroty podniků atd.

Známá kritika se na Sorosovu hlavu snesla 1999 od Paula Krugmana, držitele Nobelovy ceny za ekonomii, kdy navrhl název “Soroi“ pro třídu spekulantů, kteří nejenom přesunují prostředky v očekávání měnové krize, ale kteří podnikají vše možné, aby tuto krizi spustili, pro zábavu a pro zisk.

Potom, co si tedy naspekuloval na účet jiných, dal se na dráhu „filantropa“ (škoda, že se na ní nedal ještě před tím, než začal spekulovat) a mecenáše různých podivných spolků. V této fázi je dodnes a asi nikdy nepochopí, kolik hřebíků do rakve EU on osobně svými aktivitami asi zatloukl. Sebekritika není jeho šálek čaje, za všechno můžou ti hlupáci, kteří nechápou, jak dobře to všechno myslí.

Dnes stále více lidí přemýšlí o tom, jak bude fungovat evropská spolupráce bez Bruselu. Jestli bude přechod hladký, nebo kostrbatý. Brusel jako by neznal sebereflexi, ani nenaznačí pokus o reformy, které by nás vrátily zpět do časů, kdy EU byla přínosem, tedy před Maastrichtem, Schengenem a Lisabonem. Naopak, přichází se stále novými nesmysly, jako by ve volném pádu, ve kterém se nachází, ještě chtěl přidat plyn. Pokud takto bude pokračovat, bude přechod velmi kostrbatý, jelikož Brusel již nic kloudného nepřispěje, ale zaslouží se o to, že se jednotlivé evropské státy při rozpadu EU ještě pořádně rozhádají.

Evropský Gorbačov se ještě nedostavil, jsme ve fázi evropských Brežněvů.