(Listopad, sametová revoluce čili lidově „plyšák“ je i pro líného bloggera lákadlo.) Premiér komunista. Předseda ústavního soudu komunista. Polovina hejtmanů – komunisté. Evropský komisař za Česko komunista. Prezident prognostik (pro mladší: prognostický ústav byl prominentní institucí, která měla věštbami jaksi „spravit“ komunismus). Přídavkem politická soutěž veksláckého ražení.
Kdo chce, může před slovo komunista dosadit „bývalý“. Já osobně jsem k tomu „bývalý“ skeptický.
Tak jako tak, z toho výčtu může rozbolet hlava.
V devadesátých létech bylo až moc lásky a málo pravdy. Václav Havel se nikdy nerozhodl, zdali je mu důležitější odkaz Woodstocku, nebo česká politická realita. Občas vyjádřil své pohrdání stranickou demokracií, ale tím to zhaslo. Nikdy nenabídl alternativu.
Tuto alternativu ale nikdo nepotřeboval. Stranická demokracie je hra, která funguje, pokud má dobře nastavená pravidla a pokud fungují ostatní prvky demokratického systému. To se ale v devadesátých letech nepodařilo zajistit. Naše mizerná, protože nejasná a nedotažená ústava včetně ještě mizernějšího volebního zákona otevřela dveře politickým aktérům veksláckého typu a oni svoji šanci dokonale využili.
Ovšem využili pouze pro sebe. Představa, že obratný gauner bude tvořit hodnoty pro veřejnost, je z gruntu mylná.
Když už je situace neřešitelná, nastoupí nepostradatelní odborníci, kteří nezapřou své kořeny hluboko v bolševismu. Jelikož ale na rozdíl od zástupců vekslácké politické generace po sobě alespoň nehulákají nadávky, neukazují si zdvižené prostředníky a v jejich okolí se nestřílí, deklasují tito „odborníci“ bez jakékoliv námahy naše politické veksláky a vítězí nad nimi v jakékoliv disciplíně na body a v přímém střetu někdy i stylem k.o.
To je ovšem smutné vysvědčení pro náš veřejný život. Kladu si otázku: co dělají slušní lidé? Vždyť je v 89ém i ještě několik let potom bylo vidět! A odpovídám si: všechno možné, jen se necpou do politiky. Politika má u nás tak nízkou prestiž, že mít kastovní systém, tak by úplně nejnižší místo ve společnosti zabírala kasta politiků z povolání.
Pro slušného občana je těžké se do něčeho zapojit – pokud se o to vůbec pokusí. Politické strany jsou dnes nedůvěřivé uzavřené kluby, které mezi sebe nepouští čerstvou krev. Chovají se jako nepoctivě fungující firmy, které falšují účetní výkazy. Tyto struktury jsou úrodnou půdou pro aktivity lobbyistů-šmelinářů, kteří na objednávku dokážou prosadit pro platícího klienta cokoliv. Ke špatným zákonům, které jsou nejasné a nedotažené (jako naše ústava, viz nahoře) a musí být vzápětí několikrát novelizovány, aby vůbec fungovaly, se přidávají zákony slepené, kam se vloudí nesystémový dodatek z úplně jiného oboru – na objednávku. Podle tak mizerných zákonů má potom někdo dobře a rychle soudit?
Přidejte korupci a lvovi a orlici po banánu do každé tlapy či pařátu a můžeme na Václavském náměstí a náměstí Svobody zasadit pár palem a začít bubnovat do rytmu. Oslava dvaceti let banánové republiky, v karibském stylu…
