- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ale nemohu souhlasit. Ony si vybraly mě. Kočina vedla neomylně mou ruku na internetovou stránku, kde měla album. A bylo to právě před rokem. 8.4. 2016. V hukvaldské oboře vítali znovu Lišku Bystroušku na kameni a já si jela pro reinkarnaci Kočicha do Ostravy.
A léčená Koči se mi před loňskými Vánocemi usadila na veterinární klinice na klín a rozhodla se, že jí vyhovuje a pojede tedy se mnou domů.
Takže dnes máme roční „narozeniny“. Celý život jsem měla kolem sebe zvířata. Slepice, králíky, husy, krocany, morčata, psy a samozřejmě kočky. A rok po Kočichově odchodu za Duhový most, jsem usoudila, že moje domácnost bez chlupatého tvorečka být nemůže.
Tedy musela být slavnostní krmě. Upéct buřtový dort, jako to dělají pejskaři a pak s ním pesáka vyfotit, není v případě koček možné. Kočka se neptá, jestli už může, ona se do toho prostě pustí hned. Tak alespoň kousek hostiny, než zmizela. Syrové masíčko a kousek šunky.
Ale k té dobrotě. Paní doktorka měla na mysli, že jsem s kočkami víc u nich než doma.
Větu doplnila : „Někdo vezme kočku na ulici a neví o ní celý život“.
Holt jsem musela udělat dobrý skutek. A nakonec, jak jsem se nejednou již zmiňovala – Bůh stvořil veterinu, aby udržovala kočku zdravou a člověka na mizině. Tedy ještě mám zatím i na krmi pro sebe.
Jsou jako den a noc. Černá Kočina, protože každý má mít svou černou kočku, přišla do mé domácnosti jako drobné ušaté stvoření. Přítulná, společenská, komunikativní, tedy povídavá. Vždy mě vítá u dveří a vyprovází ke dveřím.
Prostě černá kočka, je černá kočka.
O rok mladší Koči byla plachá už na začátku, přišla v dost zbídačeném stavu. A časté odchyty k cestám na veterinu v ní důvěru v dvouhohé stvoření, které má za povinnost dělat komplexní servis, moc na důvěře nepřidaly. Když jsem v pohybu, prchá přede mnou stále. Ale když usednu, či ulehnu, přijde se přitulit a přede tak hlasitě, že u toho nemůžu mnohdy usnout. A když odcházím z bytu, čtu jí v očích : „Běž už!“
Samozřejmě si musely rozdělit své teritorium, kompetence a občas se poperou i o to, kdo má větší nárok na přízeň služebnictva.
Ale dokážou spolu skvěle vyjít, či spolupracovat. Tato jejich schopnost mě už připravila o nejeden hrnek a květináč.
Samozřejmě řídí pevnou tlapkou chod mé domácnosti a kontrolují vše, co do ní přijde.
A daly chodu domácnosti pevný řád. Sice si občas každá odpočine zvlášť, ale zásadní věci řeší spolu. Jsou dobrým duchem domácnosti.
A já dělám vše pro to, aby ty dobré skutky, které jsem spáchala, mě tedy k žebrotě nedovedly.
Další články autora |