Kauza

Kauza je zvláštní slovo. Případ. Signalizující něco překvapivého, šokujícího, zasluhující mediální pozornost. Co Vás napadne nejdříve? Kauza lithium, Čapí hnízdo, něco z bulváru? A co třeba kauzy o týrání zvířat, psů?

Politika a bulvár nejsou moje parkety. Moje parketa jsou psi. Nejsem aktivistka, ani zarytá záchranářka psů, nejsem kynolog a nemám nijak zázračné znalosti o psích plemenech. A doma mám kočky. Povím vám  ale jeden příběh o psech, i když začnu trochu zeširoka.

Chodím už 6 let venčit do útulku a trochu jsem pronikla do psí duše. Do psí duše týrané, do psí duše zklamané, zlomené. A trochu už dokážu odhadnout, co který pes potřebuje, když je přivezen do útulku. Do „mého“ útulku jsou psi přiváženi po odchytu, tam psa nemůžete odložit, leda za něho budete platit.

A obecně lze říct, že na nové přírůstky platí nejlépe pohlazení, klidná promluva do duše a kus buřta. A lítat a lítat. Samozřejmě jsou výjimky.

V loňském roce na podzim začala platit novela zákona O veterinární péči. Mnozí si slibovali že to bude zlom. Možná si zákonodárci mysleli, že nějaká úprava starého zákona stačí. Je možné, že legislativci mají rádce, je možné, že vědí skutečně o tom, co se děje v reálném životě, ale kdo už odhalí cestu návrhu a výsledného znění, kdy o zákonu hlasují a mohou ho pozměňovat lidé, kteří o této problematice nemají ani ponětí. Kteří nemají doma ani tu kočku.

Kdo si myslel, že to bude znamenat stop množírnám, musel mít hodně naivní představy o tom, jak to v reálu v tomto byznyse chodí. A nevím to přesně ani já. Jen se občas dostávám k informacím, které nejsou běžně přístupné. Ne tedy lidem, kteří se o toto nezajímají a nepohybují se na sociálních sítích.

A co vydedukujete z takových těch srdceryvných příběhů, kdy někdo odkládá v lese starou dámu, která se změní ve staršího pesáka a zachrání ho mladá krásná dáma? To jsou pohádky pro děti. Ale oko nezůstane suché.

Odložíme starého psa, řečí reality – někde vyhodíme starého psa, protože veterinární péče je drahá a nechce se nám utrácet ani za tu milosrdnou injekci a pořídíme si štěňátko. A to ještě hodně dobře. Taky vyhodíme mladého psa, protože nesplňuje naše kritéria. Neposlouchá, musí se s ním chodit na veterinu, víte, co to sežere? A dokonce štěká, když nejsme doma! Sousedi si stěžují, ale pesákovi je smutno. Ale psovi přece nemůže být smutno, je to jenom pes, je to zvíře! Nic neumí, protože ho nikdo nic neučil. A někdy si doma, třeba i od radosti, že nás vidí, ucvrkne. A někdy nás v zápalu boje cvakne zuby. Ve hře, ne ve zlém. Tak jako si hrají štěňata, psí puberťáci mezi sebou.

Ale to si přece nesmí dovolit, musí poslouchat, absolutně. Musí následovat trest. Už víte, kam směřuji? Kauzy, které zaznamenala média – pejsek Rony, kterému majitel zlomil čelist, vykopl zuby, poranil oko, o které pak přišel, zlomeniny, podlitiny. Pejsek Marley – kterého dotyčný zbil tak, že pes ledva přežil s mnohočetnými zlomeninami. A ještě se u toho natočil, aby všichni věděli, co se dělá se psem, který si doma uleví. A další a další?

Protože to udělali psychicky narušení jedinci, kteří mohou napadnout ve zkratu i člověka? Protože něčeho, co lze získat snadno a levně si nevážíme? Nakonec je to jenom zvíře!

Tedy pořídíme nového pejska.  Nechceme štěňátko ani z útulku, protože přece nevíme, kdo jsou jeho rodiče. Nažhavíme sítě a sjíždíme inzerci. Prodám, prodám … je poptávka, je nabídka. Psů je dost. Tož hlavně aby to nebylo tak drahé, papíry nepotřebuju. A nepotřebuju vědět, jaké má předky. A tady už to nevadí? V útulku o těch štěňatech vědí lidé mnohdy více, než o tom, které dostanete v krabici na inzerát. A kolotoč začíná znovu.

A pak se občas vynoří případy, kdy je vám z nich špatně. Ne, na to se nemohu dívat, řeknou mnozí. Tak zavřete oči. To totiž není jediný případ. Kauza množírny na Tachovsku. Více, než 200 psů, zavřených v klecích po několika kusech, ve vlastních výkalech. Zanedbaní, nemocní, hladoví, bez očkování, odčervení. Ale vy máte štěňátko z chovu. O kterém nic nevíte.

Jak to někdo může připustit? Kontroly KVS se musí hlásit dopředu, chovatel nachystá, co potřebuje a pokud má psy třeba ve sklepě a kontrolu tam nepustí? Nelze vynucovat vstup do soukromého obydlí bez soudního příkazu. Není legislativa, nejsou páky, tak co se divíte?  Jak je možné, že existují třeba zajišťovací příkazy, kterými vás státní správa může připravit o majetek téměř okamžitě? Jde přece o peníze. V množírnách jde „jen“ o zvířata. Proč to někde jde a někde ne?

Ale potřebujete příklad. Další kauzu. Vlčkovice v Podkrkonoší. Teprve se rodí, ale už proběhla informace před pár dny soukromým médiem.  Obětavé dobrovolnice se obuly do případu, kdy po obci běhají psi z chovu-množírny. Kdo ví, KVS při kontrole neshledala závady. Hladoví psi, kteří už se mezi sebou nekontrolovaně množí, zlikvidovali chov slepic v obci. Majitelka škodu neuhradí, navíc dluží na poplatcích za psy obci, problém se táhne už 4 roky. Obec nabízela pomoc, majitelka ignoruje. Organizaci se podařilo dohodnout převzetí psů – do azylů, do dočasné péče, soukromých rukou, do adopce. Zaevidovaly a označily zřejmě všechny psy, je jich 40? Kdo ví, jestli je to konečný počet?

Nastal den převzetí psů. 30.3.2018. Výsledek? Podařilo se převzít 8 pejsků, 3 fenky a 5 štěňátek. Naložili je do čistých přepravek a následně je rozdělili pro zájemce. A pesáci putovali do nových domovů.

Jak to vím? Jela jsem jako spolujezdec s dámou se širokým srdcem. Bezmála 500 kilometrů. Pro dva psy, jednoho jsme přibrali dámě z ostravska.

Aspoň vzorek z místa převzetí. Ne, nemusíte zavírat oči. Srce trhající obrázky si najdete sami, nebo je uvidíte v médiích zřejmě znovu.

Už bude dobře chlupáči.

I my máme naloženo, převzali jsme dezinfekční prostředky, čipy a jedeme zpět. Střapatého černého psíka jen převážíme. Je zadredovaný, slepená špinavá srst. Kdo by si koupil takového psa? Jaký by asi byl jeho osud?

A to je naše holčička. Krásná. Pokousala při odchytu všechny kolem. Při přenášení do našeho auta se od strachu pokálela ve vzduchu.

Že psíci neskutečně  smrděli, cestou se pozvraceli, to už jaksi patří k věci.

Tak a pasažér přestupuje blízko Ostravy.

A holčička v přepravce osaměla. Za celou dobu se nepohnula ani o centimetr.

Večer mi přišla zpráva a fotka. Holčička dostala jméno Adélka, je vykoupaná a ohřívá se u topení. Nekousla nikoho. Tak cítí, že je v dobrých rukou. A také věta – má divné cecky.

Dnes absolvovala veterinární vyšetření. Takže chcete happy end? Bude šťastnou mámou. 5-6 štěňátek. Jak se to stalo? Zpráva hovoří jasně - nekontrolovaně se množí. Otázka zní – myslíte, že je to štěstí? V každém případě štěstí má Adélka. Jak znám dotyčnou dámu, bude se mít jako v ráji.