Luhačovice trochu jinak

Znáte to – obrázky z lázeňského města Luhačovice. Romantika, stavby od Jurkoviče, promenáda, davy lázeňských hostů, oplatky, zdravé léčivé prameny, procedury, Vincentka. Ale kdež, nehledám, co ostatní!

Tak zase po pěti letech. Vyrazit s kámoškou, jejíž manžel před 5 lety vymyslel, že si máme co 5 let vyjet někam zrelaxovat. A pachatel se vrací na místo činu.

Už příjezd byl adrenalinový, z jiného směru než tradičně od Vizovic. Přes devatero hor a devatero údolí od Bojkovic. To je asi místní alkocesta.

Neláká nás vycházka mezi davy lázeňských povalečů. Půjdeme tam, kde moc lidí nechodí. Ale nebojte, i Jurkovič bude.

Tedy vyjdeme směr přehrada. Víte, že je tam přehrada? Rybářský ráj, zrovna jsme trefily na nějaké závody.

V oranžových vestičkách chodili rozhodčí.

Ale možno se zabavit nejen rybolovem.

A pak pořád sledujete, aby vás někdo nepřejel.

Místní už jsou z toho trochu otrávení.

Někteří neříkají raději vůbec nic, chovají se chladně.  Ale pozorují vás na každém kroku.

Ani nevíte, kde na vás číhají.

Tož raději do přírody.

Ani živáčka!

To je louka, jak má být.

Ale v lázních něco pro zdraví.

Neteče, tak je třeba se poohlédnout po něčem vydatnějším.

Mělo míru, jen byla chuť rychlejší než myšlenka na foťák.

Vidět možno i ve městě ledacos. Třeba kostel, co nevypadá úplně jako kostel.

Vláček lázeňáček.

Praví lázeňští hosté. Lady a švihák.

Šlechticové na procházce.

Nemožno minout čokoládovnu.

A samozřejmě lázeňské budovy, zeď vážených návštěvníků.

Ovšem ráno moudřejší večera – vyrazit za kuropění, jak je mým dobrým zvykem. Ať nikdo nezavazí před objektivem. Tož se pokochejte.

Brzká procházka měla ovšem důvod. Místní pekárna otevírá v sedm ráno, v neděli do vyprodání. Vynikající buchty a všelicos. Těsto, jak od babičky z trouby z pece.

Sláva, jeden, co funguje.

No, asi je zdravý, ale další hledat nebudu. Je třeba si spravit chuť.

Ještě se rozloučit s váženým hotelovým hostem.

A za pět let znovu, packu, tedy ruku na to. Je tam krásně.