Zn.: Chci práci

Práce je dost, nejsou lidi, kdo chce, práci, si vždycky najde. To jsou stručná hesla, která se objevují v médiích a tak různě. Možná to platí pro některé obory, možná pro určité specialisty, ale skutečnost vypadá mnohdy jinak.

Nedávno jsem zde dokonce zahlédla článek specialistky na ekonomiku, kde se objevila rovněž věta, že lidi nejsou a není kde brát, z čehož pak vyplynula dedukce, že spotřebitelé, tedy nedostatkoví zaměstnanci, jsou přepláceni vysokými mzdami. Nevím tedy kde, ale v místě mého bydliště, daleko od metropole, to rozhodně není pravidlem.

Nerada se pouštím do těchto témat, ale příběh mojí kamarádky vypadá v náhledu těchto souvislostí trochu jinak.

Je to pracovitá a manuálně zručná ženská. Bohužel, má nějakou smůlu a zaměstnavatelé, u nichž pracovala, v několika případech ukončili činnost. Vyučená prodavačka, takže obchod, v mládí dokonce měla jeřábnický kurz a přemisťovala panely v panelárně. Výroba hraček, malování vánočních ozdob, jednu dobu i s vymýšlením vzorů. Úžasně maluje kraslice. Dejte 50 vajec a každé bude jiné a přesné jako z 3D tiskárny. Montáže kol, montáže čehosi s nějakými kabely na lince, kompletace sedaček na lince, výstupní kontrola za linkou. Šicí dílna, pekárna, úklid, pomocná síla v kuchyni a kuchařka v případě nepřítomnosti hlavního kuchaře… Prošla toho mnoho, ale všude jí stačilo pár hodin, maximálně dní a věděla, co dělat. A sama pak mnohdy na lince zaučovala nové pracovníky.

Poslední zaměstnavatel uzavřel provozovnu a skončila vloni na podzim na Úřadu práce. Nemá doma počítač a internet, tedy syn asi má, ale ke svému stroji ji nepustí a ji to nikdy ani nelákalo. Takže jí sleduji nabídky práce.

Inzerátů je dost, to je pravda. Převážně pro operátory strojů, montážní dělníky, kuchaři, servírky, zdravotní sestry, uklízečky, ale také lékaři. Vymezila mi okruh profesí. Protože si je vědoma svých možností a schopností – uklízečka, pomocná síla do kuchyně, šicí dílna. Jak je možné, že si nevybrala?

Protože je jí bez pár týdnů 55 let, protože není vyučená kuchařka, servírka. Protože má 155cm. To má nějaký vliv? Ano ucházela se o místo prodavačky v pultovce lahůdek. To by ji bavilo, je nakonec vyučená a zde ještě může i prohodit pár slov se zákazníkem. Paní vedoucí si ji na jedné směně vyzkoušela, líbila se jí, jenže … je malá. Nedosáhne dost dobře do hlubokých chladírenských vitrín a žádné stupínky být na pracovišti nesmějí.

Obchody hledají pokladní, obešla všechny. Většinou se jen pousmáli, přijali žádost a už nedali vědět. Dozvěděla se mimo záznam, že na inzeráty na prodejnách jsou prioritně přijímáni známí od zaměstnanců. Do přeplácejícího Lidlu nemusí tedy ani chodit. Jednou se na ni usmálo štěstí, ale vzdala to po pár měsících. Doplňovala zboží, ale nezvládala to fyzicky. S její výškou manipulovat s těžkými bednami není žádný med.

Pekárna, totéž – těžké plechy zasouvat a vysouvat do vyšších regálů pece a vozíků je po pár hodinách šichty otročina. Příprava pečiva byla poněkud snazší.

Výrobní linky přibírají stále. Jenže všude už musí projít přes závodního lékaře. Vysoký krevní tlak vylučuje práci v nepřetržitých provozech. Což jsou zde v okolí v podstatě všechny.

Tedy ten úklid. I zde se ovšem pořádají konkurzy. Jednoho se účastnila. Bylo jich tam prý asi 30. Polovina byly holky do 30 let, zbytek starší a jejího věku. Vyplňovaly nějaké papíry a k jejímu stolku si stouply dvě dámy od zaměstnavatele a jedna z nich hlasitě nad ní pronesla ke druhé: „Myslíš, že si zde dneska NĚCO vybereš?“

Kamarádka se chtěla zvednout, ale zůstala. Odejita ovšem byla se starší polovinou o pár chvil později. Mladší byli pozvaní na druhé kolo. Vybrali někoho? Asi ne. Inzerát se za pár dní objevil znovu. Má to smysl se hlásit znovu?

Kamarádka není éterická bytost, je to ženská v letech, při těle, malá. Ale je pracovitá. To ovšem z obličeje nikdo nepozná a zřejmě ani z životopisu, pokud ho někdo vůbec čte. Nejezdí autem a nemůže dojíždět moc daleko. Z platu 12-13-14 tisíc hrubého, což je maximum v těchto profesích, když ještě projezdí 15 stovek, jí moc stejně nezbyde.

Zasvítila šance minulý týden. Šička v továrně s módními doplňky. Byla tam, vedoucí jí ukázala dílnu, práci. Líbilo se jí to a řekla, že to určitě zvládne. Nepochybuji. Pracovník agentury řekl, rozmyslete se, zavolejte, bereme vás, přidáme i něco na platu, víte, oni tam mizerně platí, proto jim zaměstnanci utíkají.

Volala hned druhý den ráno, domluvili se, že jí dá vědět obratem. Tři dny jí nebral telefon. Pak zavolala z jiného čísla. Telefon zvedl okamžitě.

„Jé, dobrý den, já bych vám volal. Víte, oni teď nepřibírají a pokles výroby a blablabla.“

Za 3 dny se zhoršila ekonomická situace?

Co ovlivnilo rozhodnutí? Její věk, její vzhled? Nebo to, že při prohlídce dílny se ptala vedoucí dotyčného pracovníka agentury, jak to vypadá s těmi Poláky? Kamarádka mi řekla, že si to uvědomila až později.

Je otrávená, rezignuje. A divíte se? Chcete práci, chcete pracovat, nabídky jsou, ale stejně práci nedostanete, protože jste tuzemec? Kde je nějaká logika? O kolik míň můžou zaplatit těm Polákům, když minimální mzdu jim stejně dát musí? Nebo je platí načerno?

Takže v jednom musím s výše zmíněnou ekonomkou souhlasit. Cosi se v českém státě přehřívá. Nevím, jestli je to ekonomika, ale něčí mozky zcela spolehlivě.