Štědrý den i pro pejsky

Je Štědrý den, tajemný čas, čas splněných přání. Čas na dobré skutky, čas na objevení sebe sama.

Tak zas po roce je to tady. Třetím rokem se učím, jak strávit Štědrý den a hlavně večer o samotě.  Před dvěma lety to bylo v hektické atmosféře po ztrátě nejbližších a naposledy v rodné nemovitosti. Vloni to pak bylo poprvé v novém, bez nových kontaktů, bez kořenů, bez iluzí, bez …

Letos, poučena předchozími lety, používám  osvědčené. Ráno dokončení příprav na večeři. Následně pak tradiční návštěva oblíbeného útulku. Venčitelů bylo dost, takovým situacím říkáme, že je rvačka o psy. A člověku se chce říct, že si počasí letošního roku dělá  z lidí čurdu. Počasí jako na jaře, nebýt vichru, který preventivně nutil použít pokrývku hlavy, dalo se běhat v letní lehké obuvi. Navíc už jsem zjistila, že lidé mají tendenci udělat dobrý skutek, chodí venčit pejsky, nosí pochutiny a proviant. Aspoň jednou v roce udělat dobrý skutek.

O psa oblíbence až takový zájem není, z důvodu jeho velikosti, měli jsme tedy dlouhou vycházku se závěrečným focením, protože byl dobře naladěn.

Po vycházce  se psy jsem obešla hřbitov a dobré známé, kterým nechcete posílat přání formou sms, ale chcete ho odprezentovat osobně. Pár kroků navíc nezabije. Do toho vám přijde pár přání k prožití v kruhu rodiny od těch neznalých a nějaké přání osobní pronesené s „lítostí“ v hlase, ať to tedy přežiju.

Nemusím nic přežívat, není to tak hrozné, jak mi kdysi kdosi řekl, že si nedovede představit, že je na Štědrý den někdo sám. Vloni, kdy jsem nevěděla, co počít se sebou, s časem, jsem obešla po večeři půl rodného města. Letos jsem od toho upustila, co kdyby mě někdo potkal, když otočím hlavu náhodně tu a tam do oken, kde vím, že bydlí někdo známý. Ještě mě někdo  obviní, že šmíruju desítky domácností. A navíc, mám novou vášeň, která mě nutí setrvávat v sedící poloze doma... Laskavý čtenář již pochopil, jakou.

Někdo se děsí tohoto dne už někdy v září, někdo se ho děsí permanentně z důvodu rodinných tradic – dokonale uklizeno, dokonale napečeno a navařeno. Někdo se ho děsí z důvodu toho, že rodina není kompletní. I já jsem předloni tento stav zažívala, vloni se ho snažila překonat. Dneska už vím, že to není o tom, jestli jsou kolem stolu všichni, nebo sedí-li s vámi vůbec někdo, jestli máte uklizeno a navařeno a napečeno. Je to o přístupu k životu. Je to o tom, že se nebojím ozvěn minulosti a nebojím se budoucnosti, beru život, jak přichází  s pokorou. Ten kdo se nevyrovná s minulostí a budoucnost ho nezajímá, pak tyto dny, které jsou symbolem rodinné pospolitosti asi snáší nedobře.  

Pokud jste vyrovnáni se svojí existencí, pokud máte pocit, že své bytí na tomto světě jen nepřežíváte, ale máte pocit užitečnosti, pak otázka „přežití“ Štědrého dne a vánočních svátků jako sólo jedince není vůbec podstatná. Není nepodstatné se ohlédnout i za tím, že jste v poslední době potkali nové „fajne“ lidi, s kterými vás spojuje společný zájem, s kterými i tento den oslavíte v terénu a s rukama od bláta a psů si dáte u auta vzorek cukroví nebo štrúdlu.

Pak se zaměříte i na to, aby i tyto dny „splněných přání“ měly efekt třeba pro němou tvář. Jak již jsem uvedla, zájem venčit psy v útulku nabývá  v těchto dnech na oblibě. Ale  v některých případech snaha pomoci přerůstá do morbidního rozměru.

Náhodně venčící tatínek s ratolestí podlehne žadonění dítěte, které si prosadí, že si vezmou na jeden den domů pejska z útulku. Trochu odrostlejší štěně. Mazlivé štěně, které je rádo za každý kontakt, za pohlazení, za piškot. Tedy tatínek souhlasí a dítě zřejmě dostane zabaleno štěně do krabice pod stromeček. Zítra ho přijdou vrátit. Ale nikdo z nich – ani tatínka ani obsluhu (o dítěti nemluvím) nenapadne, že křehkou psí dušičku, která věří, že jde domů k novému páníčkovi, mohou velmi zklamat a prohloubit šrám na duši. Přece to není věc, hračka, je to živý tvor.

Ale je dnes zázračná noc. Třeba Mikulášek, Miky (přišel do útulku na Mikuláše) zaujme, třeba přesvědčí i maminku a dobrý skutek bude dokonán. Třeba se dnešní noci budou dít zázraky. Třeba se půjdu ještě projít a uvidím padat hvězdu. A budu si něco přát. Třeba se stane zázrak.

Tak mějte zázračnou noc každý. Občas by měl každý věřit na zázrak. Obyčejný, lidský.  Tak ať se vám vaše přání splní. Tak se Miky snaž!