Na stráži ve věži

Vypůjčila jsem si kousek názvu od blogerek, které psaly o setkání ve Svitavách pořádané Jaromírem Šišou. Jedna to pojala umělecky, jedna jako příběh a já jsem říkala, že počkám a vyzobu co zbyde.

Když se člověk vypraví na výlet, je potřeba dobře naplánovat cestu, přibrat pocestné a proviant. Profíci jsou připraveni.

Byly skvělé!

„Jo vy jdete zapařit?“ pousmál se s pochopením Rexík.

Ale Sára se tvářila odtažitě.

A po příjemné zajíďce do okolí mě Jitka Štanclová nasměrovala na svitavské náměstí. Vůdce již čekal a na svém nablýskaném oři objížděl místní nádraží, výpadovky a navigoval všechny na místo srazu.

Hned na úvod, než jsme uklidili do bezpečí auta a Jaromír motorku, se něco pojedlo i popilo a zlikvidovaly se koláče.

A pak jsme dostali úvodní pokyny o programu, časovém itineráři s dovětkem průvodce: „A nebudu to opakovat dvakrát!“

Ubytovali jsme se ve věži Ottendorferova domu a zároveň prohlédli  nádherné prostory reprezentační budovy.

Má profesní deformace mě nutila dívat se po stropech. Ale každý fotil něco jiného. A Soňa dělala umění. Tak se podívejte, jak se dělá.

Dále bylo na řadě divadlo, kde Šárka na pódiu pózovala Honzovi, Soňa opět tvořila umění. A následovala galerie, muzeum praček.

Pochopitelně, součástí byly plánované zastávky na dodržení pitného režimu, aby někdo nezkolaboval. A další program se pak operativně upravoval podle toho, jaký jsme konzumací v místních zařízeních získali časový skluz.

A pomalu naše kroky směřovaly do parku za přírodní krásou a na koncert. Pochopitelně přes „Na kopečku“.

A konečně ty rododendrony a azalky a rybníček.

A Soňa Pražáková opět dělala umění.

Ale co by to byl za výlet bez zvířátek.

Po večeři, která již byla v článku Jitky Štanclové, protože ten tatarák byl můj, se flamendři odebrali do věže, …

… kde jsme zůstali uvězněni na schodech před ložnicemi,  …

… než nás vysvobodil spanilý princ.

A jak je mým dobrým zvykem, následného rána jsem vstala za kuropění a vyrazila do prázdných ulic a za probouzejícím se sluncem. Jako první jsem potkala černou kočku. Tedy jako doma, tam ji také vidím jako první, ledva rozlepím oko.

Fajně bylo. Tak příště třeba zase tady.