Moravský unikát

I na Moravě máme unikáty, které v ČR nemají obdoby. A s trochou nadsázky lze říci, že i na světě. Jsou to Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast. Toho času druhá nejhlubší propast na světě. Ale dno je v nedohlednu.

Dnešní výlet začneme i skončíme v Teplicích nad Bečvou, lázeňském městečku, na jehož území se oba zmiňované skvosty nacházejí.

Začneme tedy v jeskyni. V ČR není podobná. Byla objevena v roce 1912 a v roce 1926 byla část zpřístupněna veřejnosti. Zajímavá je tím, že je zde stálá teplota 14 stupňů a prohlídka je tedy příjemná. Je ohřívaná, laicky řečeno, teplou kyselkou, agresivní minerální vodou, která vyvěráním z hlubin utvářela unikátní výzdobu. Stalagmity, které vznikaly jako gejzírové, aragonitové keříky, kalciové, koblihové povlaky stěn.

Koblihy v jeskyni? Nevěříte? Pojďte se podívat. A omlouvám se za technickou nedokonalost snímků. Děláme s mým přístrojem na cyklovýlety, co umíme. A v jeskyni bez blesku máme premiéru.

Pozdravme hlídacího skřítka a můžeme dále.

Ukázkový průřez, jak vznikají stalagmity vyvěráním kyselky.

A jeden si můžeme pohladit.

Antonínka. Splní vám přání.

A zde jsou ty koblihy.

Vznikly usazením kalcitu s příměsí oxidu železa.

Ale už i objevitel zjistil, že zde není všude bezpečno.

Jezírka oxidu uhličitého níže pod trasou prohlídky. Zabíjí. Pokus se zhasínáním svíčky se mi nepodařilo zachytit. Opravdu zhasla. Ale jištění technikou je zde bezchybné.

Usazeniny kalcitu a keříčky aragonitu.

A abychom pocítili, jak se cítili objevitelé s karbidovými lampami, průvodkyně vypnula osvětlení. Pocit v černočerné tmě nebyl moc příjemný.

A pak rozsvítila aspoň baterku.

To se událo v mramorové síni, která má nejlepší akustiku, pořádají se zde koncerty a výstavy.

V současné době zde vystavují žáci SUPŠ sklářské z nedalekého Valašského Meziříčí.

Ale ani jeskyním se nevyhnula povodeň.

Štítek jsem měla ještě dost vysoko nad hlavou.

Přispějte na další výzkum!

A již jsme asi po 50 minutách venku.

Sympatická slečna průvodkyně ukazuje cestu k druhému unikátu. Hranické propasti.

Vydali jsem se k ní také. Zmínila jsem v úvodu trochu nadsázky. Nejhlubší zaplavená propast na světě je v Itálii a je o 8 metrů hlubší. Ale tam již narazili na dno. Hranická propast, jejíž změřená hloubka se posunula na 384 m v roce 2014, se zdá být bezednou. Tedy pokud se najdou odvážlivci k dalšímu pokusu, je reálné, že se stane nejhlubší zaplavenou propastí na světě. Celková její hloubka s nadzemní částí je 442,5 metrů.

Cesta lesem je příjemná.

A jsme na místě.

Kyselkové jezírko na dně s potápěčským pontonem.

A když hranická, tak se dále vydáme do města Hranice na Moravě. Příjemně pokochat oko.

Vyhlídka Jana Nepomuckého. Přes řeku Bečvu na lázně i do Hranic.

Hranice na Moravě jsou město průmyslové, cementářské a cihlářské, ale jsou zde kulturní památky, které stojí za zhlédnutí. Tak zde se ještě vypravím někdy příště.

Tak aspoň kostel na náměstí.

A cesta vede zpět do Teplic po druhé, lázeňské, straně Bečvy.

Ale s umělým opeřencem se nespokojím. Odchytím si živé.

Tedy volavka moc pro fotografování pochopení neměla.

Kachní peloton.

Krmení kachen skončilo fiaskem. Ta vířící voda je od těch rybek a kachny se jich bály, jakoby to snad byly piraně.

A bez občerstvení v lázních by to nešlo.

Moje oblíbená řidičská kombinace.

Morava stojí za to, co říkáte?