Lysá hora – výzva pro astmatika

„Kašleš jako starý astmatik! To chceš vylézt na Lysou horu?“ , počastovala jsem kritickými slovy kamaráda z metropole, který přijíždí do Beskyd pravidelně na dovolenou a obráží beskydské vrcholy. Dle možností mu dělám společnost. „No tak o tom napiš blog“, kontroval. Nemusí mi říkat dvakrát. Původní název „Starý astmatik a stará kráva chtějí na Lysou horu“ jsem zamítla jako dlouhý.

Trocha reálií – Lysá hora je s nadmořskou výškou 1323m nejvyšší horou Beskyd. Není to úplná procházka růžovým sadem, výchozí bod výstupu v Ostravici je někde na 420m. Délka této trasy po červené je asi 8,5km. Ale je možné zvolit z mnoha tras z několika úrovní. Je možné jít rozumně nebo i běžet, což někteří, trénujíc zřejmě na extrémní závod B7, činí.

Tedy na úvod musela zaznít otázka, protože je opravdu astmatik: „ Fuknul sis? A fukátko máš?“.  Tak můžeme vyrazit, bohužel autem, spojení vlakem (nějakých 35 km) se protáhlo na neuvěřitelných 2,5 hodiny. To bych tam byla dřív na kole, ale kamarád je necyklista.

Vyrážíme.

Cestou míjíme pramen i s hrníčkem, ale kafe tu nečepují.

Astmatik ladí hůlky.

Potůčky stékající z úbočí.

Od loňska vyrostl „obchvat“ chatové oblasti. Zde musel zafungovat silný lobbing. Není to už úplně přístupná oblast.

Zpevněná cesta se mění na lesní.

Odpočívadlo v půli cesty na Lukšinci je vyzdobeno příkazy a náměty  nějakých aktivistů - ochránců přírody na chování v přírodě …  

… co dodat ? Jen jsem nepochopila, jestli se mám utřít před záhrabem kamínky, nebo mohu použít papírový kapesník.

Ale některá boční romantická zákoutí k tomu přímo lákají!  Samozřejmě žertuji.

Astmatik konečně chytil rytmus. V pozadí špička Radhoště, vpravo hřeben Ondřejníku.

Mrtvé stromy, pro vrchol Lysé hory tak typické. Průmyslová aglomerace je co by kamenem dohodil.

Informační tabule praví, že mrtvé stromy nejsou odstraňovány záměrně, protože slouží jako větrolamy pro nově vyrůstající vegetaci. Lysá hora je jedno z největrnějších míst v ČR.

Cesta stoupá příkřeji.

Cíl! I když je na dohled, tak snadné to není. Když jsem šla na Lysou poprvé někdy před 25-30 lety, tato planina byla úplně holá, jen s torzy stromů. Je vidět, že zdejší průmysl už tak neškodí.

Přituhuje, vrchol se blíží, pěšina je uzká a  …..

… opatrně, odstrašujících příkladů je na úbočí Lysé dost.

Vysílač, kterým zdálky tento vrchol identifikujete.

A zde opravdu nejvyšší bod. V dáli narůžovělý smogový opar nad ostravskem.

Panuje zde čilý stavební ruch – stavba nové Bezručovy chaty, která vyhořela.

Nohy mám v pořádku, ještě pitný režim.

To černé je opravdu kofola. Jsem řidič. Ale jedno rezavé jsem si dala.  Zas taková stará kráva nejsem!

Pokochat se panoramaty …

… mezi stromy je vidět přehrada Šance, obrovský zdroj pitné vody pro ostravsko.

Když je ideální viditelnost, jsou vidět Rozsutce v Malé Fatře, Roháče i Vysoké Tatry.

A jdeme zpět.

Ve Frýdlantu nad Ostravicí je letiště a tento krásný den využívali piloti větroňů. Odpoutání motorového tahače jsem nestihla vyfotit. Létalo jich hodně.

Je poledne a někteří jdou teprve nahoru. Malí turisté odhodlaně šlapou. Tatínek hlídá trasu v mobilu.

Jedna romantická letní louka.

A závěr – Ostravice pod Šancí v Ostravici. Tato říčka spolu s Odrou způsobily v roce 1997 ekologickou havárii zaplavením lagun Ostramo. 

Tak jsme to zvládli, astmatik šel odpočívat a já jsem si šla ještě vyvenčit pár psů do útulku. Nohy se snažím nepřetěžovat, ale když už jsem byla rozběhaná... A v hlavě mi dozrál cíl. Jednou na Lysou horu vyjedu na kole. Vede tam totiž z druhé strany asfaltka. Ale věřte, žádná selanka to taky není.