A protože já nerada překvapení, preferuji ty bonboniéry, co mají zespodu krabice ke každému bonbonu obrázek s popisem. Ovšem ani to vám neposkytne záruku, že si vyberete ten, který vám v ústech přivodí rozkoš.
Nový rok začal poněkud nešťastně. Na prahu pětatřicítky jsem absolvovala rozchod, který jsem nemohla odvrátit. Najednou to tu přede mnou stálo a já začala bilancovat svůj dosavadní život, svoje chyby a špatná rozhodnutí.
Byl to přesně ten zlomový okamžik, kdy člověk neví, jak dál. Všechno, v co dosud věřil, se rozpadne, a když se k tomu připočte to, že je to prostě hotová věc a že ani stoj na hlavě a odstrkování se ušima nepomůže, propadnete zoufalství. Obzvlášť jste-li člověk, který je rád hybatelem věcí.
Na každého je odměřené určité množství sraček, říká Bridget Jones v druhém dílu úspěšné komedie. Utkvělo mi to v hlavě a pokaždé, když se do mé statistiky životních neúspěchů přidá další, si říkám, kolik množství jich ještě číhá na mě.
Jenže… Všechno zlý je vždycky pro něco dobrý. V tu chvíli je to sice to poslední, co vás zajímá, ale s odstupem času se mnohé věci najednou zdají být tak jasné. Všechno, čím procházíme, má nějaký hlubší smysl. Jsou to zkušenosti, ale nejen ty, je to i posun, směr, kterým se ubereme v dalším životě.
A tak nyní stojím na pokraji něčeho nového. Vzrušujícího, naplňujícího a troufám si tvrdit, že i nadějného. Osud mi přihrál do cesty člověka, který hledí na svět stejnýma očima, má stejné priority a životní postoje, což jsou kromě lásky a porozumění veledůležité předpoklady pro to, aby to vydrželo.
Myslela jsem, že už nemám šanci. Že nic nemůže překonat to předchozí, co mě činilo šťastnou. A pořád nemůžu uvěřit tomu, že něco takového existuje a že mám to štěstí to mít. Přitom to bylo ode mne jen kousek. Doslova. Dělí nás de facto jen most. Nebo vlastně teď už nás spíše spojuje.
A o tom to je. O úhlu pohledu. O tom dokázat na všem najít to dobré, i když se to v danou chvíli zdá jako absolutně nemožné. A proč o tom píšu? Protože jsem se teď na delší dobu odmlčela. Neměla jsem energii ani chuť psát. Prošla jsem dílčí vnitřní katarzí a jsem zase zpátky. Nejen tady na blogu.
Krásné nadcházející jaro, milí čtenáři!
