Zítřejší svátek, na nějž se chystají budíkové protesty na Václavském náměstí, se podle mnohých ponese v duchu svobody a demokracie. Nic proti tomu, jen by mě zajímalo, čeho chtějí „budíkáři“ dosáhnout.
Bez ironie. Skutečně mě zajímá cíl této akce. Za prvé postrádám vysvětlení racionálního, nikoliv emotivního (!) základu těchto protestů a rovněž pak racionální vysvětlení toho, co má být výsledkem.
Právo jít demonstrovat nikomu neupírám, je dobře, že je možné vyjadřovat své názory, nicméně mi není zřejmá hlubší motivace. O ní se totiž nemluví, ale rozhodně tu bude a je téměř jisté, že to bude motivace silně politická. Že celý protest bude součástí něčí politické kampaně.
Ono jít burcovat na náměstí ve vzpouře proti prezidentu Zemanovi, proti ministru Babišovi, ba dokonce i proti Donaldu Trumpovi, je sice hezká občanská aktivita, která je v demokratickém zřízení přípustná, nutno si ale uvědomit, nebo při nejmenším připustit tu možnost, že je to politicky velmi snadno zneužitelné.
Nebo si skutečně někdo myslí, že kvůli povyku na náměstí si prezident Zeman sbalí se sklopenou hlavou batůžek a vzdá se funkce? Nebo snad Donald Trump že podlehne manifestacím v Praze a uvědoměle nepřijme prezidentský mandát, který získal demokraticky od občanů USA? To asi ne.
Čemu to tedy celé má sloužit? Médiím? Ta budou mít zítra jistě opulentní žranici, o tom není pochyb, proto to rovněž také tak vehementně propagují. Naprosto pochopitelné. A dál?
Nesmírně mě zajímá, kdo všechno se objeví mezi řečníky bijícími se za svobodu a demokracii. Ono se to hezky poslouchá a podobná slova ráda a lehce strhávají dav, jenž zmítán emocemi není schopen rozlišit pravou podstatu těchto manifestací.
Jaká mají očekávání ti, kteří v zápalu naštvanosti na vrchnost půjdou cinkat na náměstí? Kromě toho, že si blahem cvrnknou do gatí, když jim někdo nad hlavy vynese obří lejno s tváří prezidenta.
Dobrá, ukojí svůj hlad po jistém druhu satisfakce, nebo spíš revanše (To jsme mu to nandali!), ale až se budíky vyzvoní a nadejde čas jít na kutě, všichni se odeberou domů a probudí se do dalšího dne, který bude nemlich stejný jako ten předchozí. A pojede se dál ve stejných kolejích. Jen možná chvilku jim vydrží iluzorní pocit, že se zasadili o posílení svobody a demokracie, kterých se jim prý nedostává.
Pro jistotu znovu opakuji, že proti protestům nic nenamítám, nikomu v ničem nebráním. Dokonce ani nejsem volič a fanoušek Miloše Zemana. Jen se nějak nedokážu dopídit toho, co to má přinést jiného, než někoho politicky zmanipulovat a ovlivnit jeho mínění ve svůj prospěch.
Na druhou stranu si však říkám, jestli nebudu krácena na svobodě já, když se budu chtít v čase, kdy bude na Václaváku rej bojovníků za svobodu, po náměstí projít nebo si tam dojít v klidu nakoupit. Ha!
Jisté je to, že když někdo zmobilizuje dav, ne vždy z toho musí vzejít ušlechtilost, dobrota a blaho. Příkladem budiž Velká francouzská revoluce, při níž povstal třetí stav, tedy poddaní, mnohdy označovaní jako lůza, a násilně svrhl dosavadní vládnoucí elitu, aby se vydal na cestu k liberalismu, od něhož je jen krůček ke komunismu.
Ona vznešená liberální idea rovnosti, za níž se bijí levicoví aktivisté, má totiž své kořeny právě ve francouzské revoluci – tolik oslavované. Jenže! Stačí se podívat, kam se Francie dostala a jak se jí aplikované rovnostářství vyplatilo.
A proto jsem z nitra svého přesvědčení konzervativec. Neuznávám překotné změny, které stojí na pouhých emocích a postrádají racionální základ. Které jsou z hlediska dopadů na společnost nebezpečně krátkozraké.
Přikláním se k tradičním normám a hodnotám, mezi něž patří řád a autorita, tradice, vlastenectví, rodina, soukromé vlastnictví, morálka. A rovněž nerovné uspořádání společnosti, které vůbec není něčím, s čím je nutné bojovat (což od nepaměti dělali komunisté), ba právě naopak. Je to absolutní přirozenost a navíc přínosná.
Co jsem tím vším chtěla říct? Pokud chcete, jděte zítra v klidu demonstrovat na náměstí. Máte na to právo. Jen se alespoň na chvilku zkuste zamyslet, čemu skutečně budete sloužit a jestli náhodou toho, čeho chcete dosáhnout, nelze dospět jinými a účinnějšími prostředky.
P. S. V textu jsem řekla vše, co jsem chtěla, nebudu se proto účastnit diskuse. Opravdu svobodní a demokraticky smýšlející mé právo se takto rozhodnout jistě pochopí.
