Holčička s pindíkem

Jako zarytý odpůrce překvapení jsem to děsně chtěla vědět. Co se mi narodí. Jestli holka, nebo kluk. Na každém ultrazvuku jsem to tahala z doktorů a pokaždé dostala stejnou odpověď. Bude to holka. Je to holka. Stoprocentní holka!

Doktoři vůbec nepochybovali. A tak jsem se těšila na holčičku, kterou jsem si ve skrytu duše přála. Měla jsem radost, pořídila pár kousků oblečení v růžové barvě, růžové povlečení, růžového dudlíka. Ke svatbě, která se konala, když jsem byla v požehnaném stavu, jsme tehdá dostali taky pár věcí do výbavy – samozřejmě pro holku.

Měla jsem vybrané jméno. Vlastně to ani nedalo moc práce. Hnedka bylo jasné, že malá se bude jmenovat po mojí milované zesnulé babičce, která byla nositelkou moc hezkého českého jména. Tuze jsem toužila dát jí do vínku aspoň kousek babiččiny krásy.

Každý další ultrazvuk potvrzoval holčičku a nebyl žádný důvod myslet si, že to bude jinak. Na tom posledním dokonce pan doktor řekl, že je to „zcela evidentní holka“. Takovej starej mazák to byl, no nevěřte mu.

A protože jsem byla zvědavá, jak prcek vypadá, a moderní ultrazvuková technika umožňuje 3D zobrazení, rozhodli jsme se zajít na trojrozměrný ultrazvuk. To byl 35. týden.

Paní doktorka se zeptala, zda víme, co to bude. Oba (s dnes již bývalým manželem) jsme přikývli, že už dávno víme. Jasná holka přeci!

Jak asi tušíte, došlo na překvapení. A to je fakt nemám ráda! Lékařka mlčky najela sondou mezi nohy děťátku a na monitoru před námi se objevil v nadživotní velikosti pindík i s kompletní výbavou.

Celou cestu zpátky jsem probrečela, protože ten obrázek byl tak jasný, že bylo naprosto zřejmé, že je to už nezvratné. Prostě to bude kluk a šmitec. Tolik jsem se těšila na holčičku! Byla jsem zklamaná a smutná. I když mnoho času ne. Klučičí jméno jsem měla vybrané raz dva a dva týdny po tomto ultrazvuku jsem porodila. Jak jinak než chlapečka. Krásného a od prvního okamžiku milovaného.

Dodnes však lituji, že jsem tenkrát litovala, když jsem se dozvěděla, že to nebude holka. Lituji tehdejších pocitů zklamání a smutku a prolitých slz, protože mám toho nejbáječnějšího kluka na světě! Za nic bych neměnila!

A pro příště, pokud nějaké příště ještě bude (pevně doufám, že ano), už to nechám být. Nebudu pátrat po tom, jestli je mimino kluk, nebo holka, a nenechám si to říct. Budu jako obří Kinder vejce s tím neúžasnějším překvapením, které život umí přichystat.

Mimochodem, když se malej narodil, táta mi tenkrát dojatě řekl, že by babička byla hrozně šťastná, že je po dlouhé době v rodině kluk.