Doby kdy jsem za plavací úbor považovala pár tenkých šňůrek a několik centimetrů čtverečních textilu, jsou nenávratně pryč. Stejně tak jako jsou úplně ´out´ nevyholený dámský podpaží a gumová koupací čepice s květy či třásněmi ...
Léto je tady, teploty stoupají a lidé chtě nechtě odhazují oděv (leckdy i zábrany) a odhalují to, co bývá po zbytek roku více či méně skryto. Někdy to je odhalení na pomezí skandálu a pohoršení, jindy si řeknete: "Tý jo!" (mladší ročníky: "Wow!"). Tato úvaha je tak trochu o kultu krásy lidského těla, o závisti z toho že někdo má rozměry tak akorát, někomu se něčeho nedostává nebo naopak přebývá a o zbytečném ostychu a přehnané cudnosti.
Pojem krása je velmi relativní věc. Umělci různých období na to měli očividně odlišný názor - podívejte se na Venuše z doby kamenné, antické sochy bohyň, gotické madony nebo barokní boubelky. Všechno jsou to svým způsobem krásný ženský, i když každá jinak.
A jak vypadá taková ideální kráska v 21. století? Kde hledat soudobé ikony (prosím nezaměňovat s pravoslavnými obrazy) krásy? Dneska je prý všechno na internetu, tož se na to podívám, abych se poučila. Z reklam a bulvárních článků se hned dozvím, co a kdo je právě ´in´ a s čím raději na veřejnost vůbec nelézt, jestli se nechci dopustit neodpustitelného společenského faux pas, které se bude ještě týdny přetřásat na sociálních sítích.
Prohlížím si fotky celebrit a nevěřím vlastním očím, čeho všeho jsou schopné při honbě za krásou: nejmenovaná pohledná a elegantní hollywoodská herečka v nejlepších letech (50+), které by nejedna lepá mladice mohla leccos závidět, se v touze po věčném mládí zřejmě zbláznila. Místo aby se smířila s tím, že už jí není dvacet, nešetří penězi za plastické operace či botoxové injekce, takže výsledkem je, že vypadá jako by právě odešla z halloweenského maškarního večírku. Proč to dělá, někdo jí snad nakukal, že vrásky nejsou v módě?
Když už jsem hledala nějaké to poučení stran tělesné přitažlivosti, dočetla jsem se, že kromě mezery mezi stehny (anglicky ´thigh gap´), teď právě frčí vertikální čára mezi břišními svaly (něco jako ´pekáč buchet´ u vysportovaných chlapů). O těch horizontálních čarách (posměšně se jim říká ´muffin top´), které se vyskytují častěji, se tam taktně pomlčelo, leda byste si naklikali stránku zvanou ´módní peklo´.
Děkuji, raději ne. Nepotřebuji vidět na monitoru to, na co často zírám doma v zrcadle.
A co na problém ´krásy´ říkají takový ty lesklý drahý časopisy? Normálně si je nekupuju, ale při čekání u zubaře si v nich vždycky zalistuju, mnohem raději než v letácích o zubních náhradách, abych si ukrátila čas. Zběžně prolétnu moudré rady o současných trendech životního stylu a zjišťuji, jak jsem totálně nesoučasná. Pak zabrousím k reportážím ze světa módy a tiše žasnu při pohledu na modelky s mrtvolným make-upem a vytřeštěným pohledem očí. Ne, nezabloudila jsem omylem ke článku o podvýživě, ale na módní mola Paříže či Milána. No sem tam tu mají nějaké pěkné oděvní kousky, ale nevešla by se do nich ani štíhlá sportovkyně, natož normálně rostlá ženská, která sportu zrovna neholduje.
Proč tady vlastně (tak trochu masochisticky) pitvám téma krásy? Souvisí to s mým letitým ´plavkovým traumátkem´, které se vždy znovu vynoří, když se sloupec rtuti v teploměru vyšplhá nad 25 stupňů a přiblíží se termín dovolené. Jestli je co závidět nesvobodným a nerovnoprávným ženám v 19. století, pak je to právě plavková móda. Tehdejší modely cudně zahalovaly, to co nahoře chybělo, případně dole přebývalo. Asi to nebylo úplně pohodlné ve velkém horku, ale aspoň mezi sebou se mohly ženy cítit rovnoprávně a nemusely si závidět: hele ta má lepší postavu než já.
Dneska člověk pozná, že se blíží letní sezóna nejen podle kalendáře, ale podle toho, že ho média na každém kroku začnou bombardovat výzvami, že má ještě honem zhubnout do plavek. Proč jako? Aby se lidé na pláži náhodou nelekli, že většina populace není dokonalá a má kromě kostí také maso (no občas i špeky)?
Prdím na to. Do svých loňských plavek se zatím ještě vejdu, i když jejich rozměry už dávno neodpovídají ideálu 90-60-90. No tak holt nemám postavu jako před pětadvaceti lety v době šňůrek a pár centimetrů čtverečních textilu. Myslím, že by mi to pravěký lovec, antický ani barokní sochař nevyčítali, koneckonců přesvědčte se o tom sami, jak vypadaly ženský v dobách před internetem. Zajděte si někdy do muzea umění.
A vůbec, jak se znám, stejně se nakonec přeci jen odhodlám jít někam k vodě zahalená do všelijakých šátků a volných tunik. A stejně jako každý rok zjistím, že ve svém troj-obalu (plavky-volné triko-pareo) působím poněkud nepatřičně a trapně. Kolem ležící polonaháči, zdá se, vůbec neřeší, jestli mají thigh gap, vertikální či horizontální čáry, velikost S či XXL, atd. Vždyť je léto a přece se kvůli nějakým kilům navíc neuvaří!
Tak tedy ostych stranou, vypnout prsa a pupek zastrčit a šups do vody!
P.S.: Včera jsem se na moudrém internetu dozvěděla, co na tohle téma soudí jedna populární zpěvačka z dob mého mládí:
"Milé ženy, noste cokoliv chcete", radí ta známá celebrita, mimochodem šťastná majitelka ladné, místy silikonové postavy.
No, každopádně se nad tím zamyslím.
