Všechno je jednou poprvý...

Jako koráb v širém moři zboží všeho druhu brázdím se svým nákupním vozíkem mezi regály v sobotní sámošce. Zmítána ani ne bouří ale pochybnostmi, kam zase schovali olej, který byl minule u WC papíru. Ochotná paní mne naviguje...

...jakýmsi neurčitým směrem, kde ještě posledně mívali koutek s krémy a šampóny. Cestou si povšimnu, že mají máslo v akci, hodím pro jistotu hned dvě kostky do útrob korábu, a hele vejce za 2,99/ks - šup tam s nimi!

Hlas z rádia, které vyhrává odkudsi z reproduktoru, mi připomene, že právě začíná Advent. Ne že bych to snad nevěděla, to se podle všudypřítomné svítivé výzdoby rozhodně přehlídnout nedá. Navíc jsem byla vyslána na důležitou misi - sehnat linecké těsto, po té co už několik dní a týdnů čelím neodbytným otázkám, kdyže (a jestli vůbec) už začneme píct.

Věřte nebo ne, já jsem ještě nikdy v životě nedělala své vlastní domácí linecké těsto, vždycky používám to kupované. Problém není v tom, že bych byla tak líná, ale proč bych se pokoušela o něco, co neumím a co si můžu koupit už hotové a mám s tím uspokojivé zkušenosti?

Než jsem proplula úzkými uličkami obchodu směrem k požadovanému oleji (skutečně, byl hned naproti šampónům vedle mouky a rozinek - logické, ne?), marně jsem v regálech s chlazeným zbožím pátrala po lineckém těstě. Pro jistotu se zeptám prodavačky, která opodál doplňovala do police sýry. Taky trochu tápe, kde by to těsto asi tak mohlo být, ale pak mi vítězoslavně ukáže balíček listového těsta.

"Ale já chci LINECKÝ, ne listový!", bráním se vehementně.

"A v tom je nějaký rozdíl?", ptá se udiveně prodavačka.

Je vidět, že má, na rozdíl ode mne - sváteční pekařky, zřejmě nulové zkušenosti s domácí výrobou cukroví. Tak to mne potěšilo, že nejsem tak úplně neschopná, když doma nezavařuju vlastní marmelády, neškvařím švarky, nenakládám kysané zelí, nestloukám máslo a ani nemám ponětí, jak se dělá domácí linecké těsto. Prostě jsem holka z města, no.

To nemůže být tak složitý, říkám si cestou ze sámošky. Už jsem zvládla složitější věci: porodit a vychovat dvě děti, připravit k maturitě několik set studentů (i těch méně nadaných) a dokonce mám i zkoušku z matematiky (na čtvrtý pokus jsem ji dala, leč záhy se stejně ukázalo, že technické vzdělání není mým osudem).

Když jsem si poradila s parciálními derivacemi, integrály a maticemi (těmi matematickými myslím - dlouho jsem znala pouze ty kovové se závitem), s hroudou másla, hladkou moukou, cukrem a vejci to bude úplná hračka. Ještě že mám dvě zdatné skorodospělé pomocnice. Jedna naváží potřebné ingredience, druhá krájí máslo na tenké plátky a pak společnými silami hňoucáme těsto (připomíná mi to moji oblíbenou hlášku z jednoho zapomenutého filmu z 80. let: "hňoucej, Venoušku, jen hezky hňoucej").

Netvrdím, že to šlo úplně jako po másle, zejména to zpropadený máslo tam furt ne a ne se zapracovat a spojit se hladce s ostatními přísadami. Ale podařilo se - v lednici tedˇ odpočívají dva balíčky lineckého těsta. Snad z něj vznikne i cukroví, pokud se někde při mísení a hnětení nestala chyba.

Já vím, pro lidstvo nemá tenhle malý krůček pražádný význam, ale já jsem se (snad) naučila zase něco novýho. Všechno je jednou poprvý...

P.S.: Teď jsem si uvědomila hroznou věc: že já blbec jsem se zase nechala přemluvit! Ach jo, to zase budu chodit mlsat cukroví a  zase z toho budu mít těžké výčitky svědomí.

Ale běda vám, milé dcery, jestli o Vánocích nějak znatelně ztloustnu! To si budeme muset vážně promluvit.

Já vás varovala! :))