Dokážete si představit, že jste od narození online? Že se svým miláčkem (tím placatým a hranatým s displejem) spíte, snídáte, obědváte a tak dále? Možná že i ve sprše ho necháte, aby vás pokradmu šmíroval, dokud se mu nezamlží...
...zrak, neb zvlhnutí mu zřejmě nesvědčí.
Pokud vám to zní jako scifi, tak asi budete stejně jako já dříve narození, tedy v éře kdy největšími výkřiky technického pokroku byly příruční fény z NDR, bubnová pračka Tatramat, černobílá televize se dvěma programy, případně jakési neforemné obludy plné okýnek a tlačítek (obývající místnost velikosti nádražní haly v menším okresním městě), které požíraly kartonové děrné štítky...
Jinak to má ovšem generace zvaná "alfa", jak jsem se dozvěděla v denním tisku. Průzkumy tvrdí, že nějakých 57% dětí narozených po roce 2010 (již zmíněná generace alfa) má mobil permanentně u sebe, tedy s ním chodí spát i jíst. Tak nevím, co na to říkají jejich rodiče? Tedy pokud na to vůbec něco říkají, třeba jsou také nonstop zabraní do přejíždění prstem po displeji, nebo si myslí, že je to vlastně v pořádku.
Taková je prostě doba. Co s tím naděláme? Pokrok nelze zastavit. Navíc se prý jakási francouzská vědecká studie vytasila se zjištěním, že hrátky s mobilem od útlého mládí (u dětí do tří let) přispívají ke zdárnému vývoji dětských poznávacích schopností, neboť prý klouzavým pohybem prstu po displeji, který vyvolává různé obrázky, si již malé pachole uvědomí vazbu typu akce-reakce. (Zdroj: MF Dnes, 15. 2. 2020, autor: J. Kvasnička)
No dobrá tedy. Ale jakto že jiná vědecká studie, tentokrát z Británie, naopak tvrdí, že "...tablety a chytré telefony mají na děti negativní vliv... " (Zdroj: tamtéž) A proč vlastně? No údajně proto, že u dotykových přístrojů používáme jen některé prsty, "čímž dochází k nedostatečnému budování svalové hmoty na rukou..."
Tak jak je to tedy? To se ti vědátoři nemohou dohodnout? Chápu, Francouzi a Britové spolu příliš nepečou už od dob Viléma Dobyvatele, ale to by ksakru nemohli udělat výjimku v zájmu naší budoucí generace? Čím se tedy rodiče malých dětí, potažmo výchovné instituce, mají řídit? Snad ne selským rozumem?
Ten mi bohužel zůstává stát u výroku jednoho mladého otce (uvedeného v témže článku): "Dávám malému tablet k jídlu už asi od osmi měsíců..." Ležel snad onomu modernímu otci na srdci blahodárný vliv moderních technologii na psychický vývoj jeho potomka nebo jen výchovně nezvládl učení stravovacích návyků?
Tak nevím, mé děti si v batolecím věku u stolu vystačily s dětským plastovým příborem a mističkou. Pravda, někdy se takový oběd či svačina protáhly na hodinu i více a také jsme častěji malovali kuchyň, ale dcery úspěšně dosáhly dospělosti i při absenci elektronických šidítek. Ani to, že byly jedny z posledních ze třídy, kdo ještě v maturitním ročníku neměl chytrý mobil, nám kupodivu zatím nevmetly do očí.
Přesto si říkám, neudělala jsem někde výchovnou chybu? Jakto že někteří jiní teenageři si například při rodinné návštěvě restaurace položí vedle talíře mobil, do uší si nacpou sluchátka a takto setrvají po celou dobu jídla až k záverečnému moučníku a kávě, aniž by to jejich dospěláci nějak komentovali? To u nás u stolu většinou pouze jíme, případně si spolu nezávazně povídáme o všem možném a nevšimla jsem si, že by to někomu ze zúčastněných připadalo trapné...
Onen článek v novinách psal mimo jiné i o věcech, které jsem tak nějak podvědomě tušila. Třeba názor neurologa, že velmi malé děti, které častěji drží v rukou tablety nebo smartphony, místo aby si s nimi dospělí povídali, mohou mít problémy s vývojem řeči. V nemálo případech se u nich vyskytuje ve školním věku porucha pozornosti či vady zraku (oční lékaři údajně zaznamenali výrazný nárůst krátkozrakosti u malých pacientů).
Velmi mne v článku překvapil fakt, že podle jakéhosi výzkumu jedné britské restaurace 20% dotázaných dětí si postěžovalo, že jejich rodiče si s nimi nepovídají a radši si hrají se svou elektronikou a dalších 10% dětí prý rodičům mobil schovává, aby si jich vůbec všimli. Ale věřte nějakým pochybným výzkumům.
Já sama jsem se však před nedávnem stala svědkem poměrně bizarní situace: Jedu takhle metrem a proti mě sedí náctiletý kluk s holkou, kteří spolu zjevně chodili. Ten hošík mi zrovna do oka nepadl, samé dredy, tetování snad úplně všude a uši propíchané asi dvaceti náušnicemi. Holce jsem do očí neviděla, protože celou dobu čučela do mobilu. Ten potetovaný mládenec mne po chvíli mile zaskočil, když svoji dívku něžně napomenul: Ty vole, přestaň už čumět do toho smártfounu. Se mi vůbec dop.... nevěnuješ...
Ale proč se v tomhle tématu vlastně tak rochním? No jen mi vrtá hlavou, jestli je to "problém" výhradně té generace alfa a nebo už se v závislosti na mobilech či tabletech tak nějak plácáme všichni. Tedy pardon, skoro všichni, u mě zatím celkem dobrý. Když třeba jedu MDH, jako jedna z mála nekoukám do mobilu (snad jen když někomu píšu urgentní esemesku) ale jen z okna, nebo si čtu noviny. Jsem asi nějaká divná.
Tuhle jsem totálně šokovala o patnáct let mladšího kolegu sdělením, že ve svých hodinách cizího jazyka nepoužívám k výuce mobilní aplikace, i když to děti přece tak moc baví. No, vo tom žádná, koho by to nebavilo hrát si s dovolením učitele s mobilem? Ale já mám strašně zkostnatělé názory. Namítla jsem, že tak jednou dvakrát do roka je taková nenáročná aktivitka, při které si studenti stáhnou na mobil QR kód a pak už jen dělají prstíkem ťuk, ťuk a baví se zjištěním, kolik dalších spolužáků mělo stejnou odpověď, celkem v pohodě. Třeba někdy na konci školního roku nebo před Vánoci. Ale jinak si vystačíme s tabulí, fixem, obrázky v počítači nebo kusem papíru a vlastním mozkem. Občas dokonce i s fantazií studentů.
OMG! A to jako vůbec nepoužíváš žádné aplikace na mobilu? Máš vůbec mobil? Ptá se zděšeně kolega. To víš, lidi mojí generace..., bráním se neobratně. Ani mne nenechá domluvit: Pokud vím, tak devadesát pět procent populace (včetně mojí babičky) používá mobil naprosto běžně...
A mám to. Já to tušila, že jsem nějaká ujetá. Teď už to vím přesně, jsem pětiprocentní. Tedy ne úplně vždy a striktně. I já používám třeba Google mapy, Whatsapp, případně si do mobilu stáhnu nějakou knížku, třeba Višňový sad od Čechova. Ale to kolegovi říkat nebudu, aby to s ním nešvihlo. Zvláštní je, že od našeho posledního rozhovoru jsme si ani jednou spolu nepovídali. Vždycky je strašně busy, protože musí něco usilovně ťukat do svého mobilu.
Tož tak. Jedna věc mě ale děsí nejvíce. Počítám, že až jednou, tak kolem roku 2030, budu mít vnoučata (doufejme), že to bude už zase úplně jiná generace než ta "alfa". Budou se mnou chtít chodit na procházky a hrát si na hřišti? A co když pojmu úmysl jim přečít nějakou klasickou pohádku (to přece babičky dělávají) a ony mne znuděně v půlce přeruší: A babi, proč nemá ta Červená Karkulka mobil? Natočila by si všechno na Instáč (po roce 2030 budou samozřejmě existovat už dávno jiné appky) a vyhejtovala by toho zlýho vlka z lesa...
A nebo tak nějak...
No nic, to je jen taková moje pošetilá úvaha. A teď mne omluvte, jdu si na svůj fungl nový smart phone nainstalovat nějaké ty appky, tedy jestli vůbec pochopím ten úsporný nic neříkající návod. Kdyžtak se zeptám mladých.
Tak zas někdy příště...:))
