Přitom taková blbost, co?

Ema má mísu. Máma mele maso. Befemelepeseveze. Ježišmarjá, co to blábolím? Úplně mimo mísu. Tady názorně vidíte, jak český učitel mele z posledního. Jak by také ne, když se blíží konec školního roku. Ó my se máme. Budou prázdniny!

Teplota vzduchu stoupá, nálada a vůle vzdělávat horkem unavené a pokročilým školním rokem (mo)mentálně zdevastované studenty klesá. Jak jim rozumím, ani já na tom nejsem o moc lépe. Asi tak pětkrát za den si pomyslím, že už mi to ale vůbec nemyslí. Například, když se snažím v třídnici vecpat téma hodiny do úzké kolonky pro podpis, případně zformulovat nějakou komplikovanější myšlenku, jako třeba datum a číslo lekce.

Chtělo by to nějaký doping proti stresu. Čokoládová zmrzlina nezabírá. Relaxační hudba - úplně na nic! Oddechové čtivo? Usínám u něj. Jediné co zabírá, tedy přesněji řečeno místo na mém stole, jsou stohy neopravených písemek a knížek a papírů, jen to podpálit. No kdo by se s tím uklízel? Ale už od malička mne učili, že si ve stohu nemám hrát se zápalkami. Takže nic.

Budu to muset nějak ty poslední dva týdny dopřežít. Všichni už jsme ve fázi zvané "final countdown", studenti už ani nemají sílu zlobit jako obvykle, tupě a nevěřícně na mne zírají, protože s nimi ještě do poslední chvíle hraju takovou hru, jakože se budeme aspoň něco málo učit, ha ha, to přece dáte...

Dívají se na mne zmučeným pohledem, když říkám zřejmě nejvtipnější hlášku dne: "Otevřete si sešity a knihy na straně..." a přitom si v duchu myslím: "hm, raději bych si otevřela nějaký chlazený nápoj."

Chlapec v poslední lavici si neotvírá ani knihu natož sešit, nýbrž si hraje s čímsi lesklým. V ruce se mu kmitá takové nějaké malé vrtítko, kroužítko, vrtulka, nebo jak to nazvat. V poslední době se s tím roztrhnul pytel.

V obchodě se to dá pořídit pod názvem "hand spinner", neboli "ruční nadhoz s falší", jak mi vyplivnul Google překladač. Prý to má antistresový účinky nebo tak něco. Taky by se to dalo v horkých letních dnech použít jako malý ventilátor na ruční pohon. Tuhle vychytávku údajně vymyslela jakási Američanka z Floridy už v roce 1993 jako terapeutickou hračku proti stresu, prý je to obzvláště vhodné pro děti trpící syndromem ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) či autismem. Tento vynález byl dokonce patentován, ale hračkářské firmy o něj v době vzniku nejevily zájem. A tak se na tuhle věcičku pozapomnělo a patent mezitím vypršel (Zdroj: LN)

No a vidíte, vrtivá vrtulka opět vyplavala na povrch a stal se z ní hit sezóny. Ty úplně obyčejný modely se dají sehnat cca za šedesát korun. Pak jsou taky různý duhově zbarvený, metalický, v barvách americké vlajky, maskáčový, proužkovaný, puntíkovaný, posázený třpytkami, světélkující, prostě co si kdo vzpomene. Být to před třiceti lety, tak se z nich patrně stane úzkoprofilový zboží, něco jako céčka, Rubikovy kostky nebo trička se Sandokanem. Ale dnes již žijeme v jiných dobách, takže je seženete opravdu kdekoliv, například v drogerii vedle zubních kartáčků a hygienických potřeb.

A věřte mi, bez ohledu na cenu a design, dělají to všechny: furt pryč se točí a točí dokola. Klidně si to vyzkoušejte, to se neochodí.

Při pohledu na tu divnou věc, se mi nějak mimoděk vybavila jedna moje oblíbená scéna z filmu Pelíšky: poté co rodina Krausových a Šebkových popila u svatební hostiny kávu s rozpustnými lžičkami vyvinutými soudruhy z NDR, otec Kraus (Jiří Kodet) hrdě předvádí svůj návrh na pomník letcům RAF, který by se tak hezky vyjímal na tom opuštěném podstavci po monstrózním sousoší Stalina a pracujícího lidu přezdívaném "fronta na maso".

"Teda, to muselo dát příšernou práci...", říká paní Šebková (Simona Stašová) obdivně.

"Přitom taková blbost, co?" dodá herečka s výrazem chápavé ženy, která ví, že kdo si hraje, nezlobí.

Inu tož tak. Jste před časem dovolených unavení, vystresovaní a bez nálady? Kupte si hand spinner, hrajte si a nezlobte.

.