Přece se nerozbrečím, život jde dál,...

...protože moje bytí nekončí jedněmi volbami. Zítra ráno zase vstanu a pokud se neopařím čajem nebo nezadusím pečivem, bude všechno jako dříve. No možná budeme mít pro změnu o něco pokornějšího, vstřícnějšího a méně arogantního...

...prezidenta - tedy aspoň tak to v televizním projevu říkal. Třeba mu to předsevzetí pár dní vydrží. Nevím, nejsem věštec ani analytik nevyřčených slov a řeči těla. Uvidíme.

A víte co? Přestože tenhle můj blog je v podstatě úplně o ničem, jako mnohé jiné předtím, přeci jen vám NĚCO řeknu: nejsem nešťastná, frustrovaná a nebudu podepisovat žádný petice proti výsledkům voleb. Beru je jako fakt, o tom je zkrátka demokracie. Nebojím se toho, že bychom o ni do čtrnácti dnů přišli. Změnit politický režim není tak jednoduché, jako vyměnit žárovku.

Potěšila mne slova pana Drahoše, který vyšel z toho urputného (místy i dost nedůstojného a podpásového) klání až jako druhý: "My nekončíme..."

Za tím "my" vidím ty spousty lidí, kteří mu fandili a podporovali ho. A ačkoliv konečná čísla hovoří jasně, nemyslím, že by byl úplně poražený. Prostě mu nedalo hlas o 150 tisíc lidí více, tedy cca 2,7 % těch, kteří volili. A to nemluvím o těch více než pěti stech tisících lidí, kteří buď nemohli jít k volbám nebo nechtěli svůj hlas dát ani jednomu z kandidátů.

Potěšily mne ty dva milióny sedm set tisíc lidí, kteří se za něj postavili, ač byli ze všech stran mediálně masírováni, že je vítač, Eurohujer, loutka, nevýrazný intelektuál, a já nevím co všechno, který naší zemi nepřinese nic dobrého.

Mě osobně přinesl dobrý pocit, že v tomhle státě si lidé nenechají líbit úplně všechno, těch 2,7 miliónů lidí nejsou žádná hloupá lůza, co pořvává někde na náměstích. Doufám, že tohle číslo si zapíšou do deníčků ti, kteří teď budou o sto šest psát radostné články o tom, jak "pražské kavárně" sklaplo.

To pardon, ale Praha má pouze něco kolem miliónu a tři sta tisíc obyvatel včetně kojenců, školáků a mládeže, kteří ještě ani volit nemohou. Takže nejspíš byl ve hře i "brněnský řízek", "ostravská klobása", "olomoucké syrečky" či "karlovarské knedlíky" a jiní, kteří na rozdíl od "pražské kavárny" nejsou jakýmsi nesmyslným mediálním konstruktem, co je zrovna módním hitem sezóny.

No nic, nechci být za každou cenu rádoby "vtipná", to nemám zapotřebí. Ano, o pražských kavárnách bych mohla vyprávět svoje (třeba někdy příště). Nestydím se za to, že jsem z Prahy a že si občas ráda zajdu na kávu. Taky se nestydím, že preferuji slušnost a ne aroganci, že chci o věcech přemýšlet po svém a ne si nechat vnucovat něčí názor, a že fakt nemusím přihlouplý nálepkování, lhaní a účelové překrucování fakt.

Zde bych si dovolila ocitovat Andreje Babiše, který ve zprávách okomentoval výsledky voleb slovy:

"Společnost je rozdělená asi na polovinu a ta situace není dobrá..."

To měl zcela výjimečně pravdu. Doufám pevně, že ta situace opravdu nebude výhledově dobrá ani pro jeho podivný kšefty a mocenský choutky. Nemyslím, že by pan prezident Zeman ze dne na den prozřel, ale minimálně 2,7 miliónů lidí v Česku ukázalo, že nejsou na jeho straně a musí počítat s tím, že to není úplné stádo blbců a tupců, které může blahosklonně přehlížet.

To je celkem dobrá zpráva, ne?

Já vím, jsem děsný idealista a mírně pesimistický optimista, ale co už. Život nekončí jedněmi volbami. Zítra je taky den a po něm další. A kdo si chce zařvat z plných plic, ať řve...

Tenhle blog jsem chtěla původně nazvat "If you want to sing out, sing out..." podle jedný prastarý písničky Cata Stevense z filmu Harold a Maude (1971). Pokud vám bude nelehko, podívejte se na něj, protože: "...there´s a million ways to go, you know that there are..." 

Tak zas někdy příště a určitě na hoooodně dlouuuuho nebudu psát o politice. :))