Plkám, cvakám a nasávám...

Zažila jsem doby, kdy se plnily tzv. pětiletky. Nikdo sice přesně netušil, k čemu to je, zadání znělo: neremcat a dělat - nejlépe na sto dvacet procent. A právě dnes mám za sebou svoji první pětiletku. Lautr nic jsem nesplnila,...

...nejspíš proto, že jsem si ani nic nenaplánovala. Asi to zní dost alibisticky, ale můj původní záměr (nenazývala bych to "plán") bylo začít psát svoje plky veřejně, nejen do šuplíku, a pak se uvidí. Že mi to vydrželo celých pět let, nad tím taky tiše žasnu. Nejsem ani slavná ani úplně neznámá. Tak akorát.

Nestěžuju si. K psaní mám pořád stejný vztah jako před třiceti lety, kdy jsem si ještě nevycvičeným kostrbatým písmem čmárala do bloku různé hlouposti. Dnes mám písmo možná ještě kostrbatější než tenkrát a pořád si "čmárám". I když pro změnu do blogu. Ale nejen tam.

Tedy za ty roky jsem samozřejmě někam došla z bodu A do bodu B, trochu jsem zestárla, nabrala životní zkušenosti, ale nezbavila se úplně dětinských nápadů a hravého nezávislého pohledu pozorovatele každodenního cvrkotu. Ujasnila jsem si, o čem chci psát a o čem ale vůbec ne. Klidně se pouštím i do krkolomých věcí, o kterých vím, že si je přečte tak maximálně dvěstě padesát lidí nebo i méně. O svou reputaci a to magické číslo zvané čtenost a karma se fakt vůbec nebojím.

Občas jen tak plkám...

V profilu mám pořád ještě napsáno, že občas jen tak plkám, vymýšlím si a hraju si se slovy. Tak to stále ještě platí. To já ráda, vyloženě mě to těší. "Plkání" je pro mne relaxace a naprosto svobodný způsob vyjadřování, povídání o čemkoliv a někdy i celkem o ničem. Prostě, co mě tak zrovna cvrnkne do nosu a co stojí za zaznamenání. Někdy jsou to věci vážné, jindy úplně obyčejné a nevážné. Všechny jsou pro mne důležité.

Pět let bez vagíny a penisu...

Původně jsem chtěla tenhle mezititulek dát jako hlavní nadpis, ale to by bylo dost prvoplánové - takhle by si mne omylem přečetlo asi o pět tisíc čtenářů víc. No sorry jako, na takový nával tady nejsem zvyklá. Nehledejte v mých článcích žádné senzace a zábavu k popukání o lechtivých tématech. K penisu a vagíně mám čistě intimní vztah, který nepotřebuji řešit online. Nejsem zrovna moc velký exhibicionista, takže se na blogu zásadně nesvlékám do naha - tedy jednou nebo dvakrát jsem vystavila na odiv své poprsí a jindy zase pozadí, abych tak úplně nekecala (dohledejte si sami). Také jsem párkrát zapředla úvahy na téma nadbytečné, ehm, faldíky a konfekční velikost XL. Ale to jen tak ve vší cudnosti a jen v náznacích. Tedy ne snad, že bych byla prudérní.

Taky ráda nasávám...

Myslím tím vůně, zvuky a různé jiné vjemy kolem sebe. Nejlepší příběhy totiž přichází, když člověk mimoděk zahlédne něco neobvyklého, zaslechne útržek zajímavého rozhovoru nebo doslova narazí na něco, co mu pak šrotuje v hlavě celý den. Většina nápadů se vylíhne naprosto spontánně a nečekaně. Stačí se koukat, co kde lítá a poslouchat, kde se co šustne.

Když mě to popadne, tak cvakám a cvakám...

Nejenom zuby nebo financemi z peněženky. Prostě mačkám spoušť foťáku a ono z toho vždycky něco vyleze. Nad některými snímky pak dlouze dumám, proč jsem vyfotila zrovna tuhle věc a jaký by se k ní hodil komentář. Baví mě fotit náhodné momentky a mám přímo obsesi zachycovat nepodstatné detaily - protože v detailech je síla.

Moje další pětiletka?

Nechtějte po mně nějaké programové prohlášení. Kdo ví, co bude za pět let? Kdo ví, kam se bude tenhle blog ubírat a jestli bude vůbec existovat? Jedno je jisté, že mne ta celoživotní posedlost psaním  hned tak neopustí. Možná se vrátím zase k šuplíku, možná si konečně splním velký sen a bude ze mne spisovatelka nejen zapisovatelka, možná... nevím co. Uvidíme.

Každopádně, díky za čtení, díky za shovívavost, díky za diskusní příspěvky a různé podněty (třeba i kritické).

Tak zas někdy příště. :))