Nevím koho volit

Losnu nebo Mažňáka? Čert aby se v tom vyznal. Všude na vás útočí prohlášení typu: "Zastavili jsme XY! Volte Z!", "S lidmi pro lidi", "Klidná síla", "Nechceme, aby se za nás naše děti styděly". Nebo vám rovnou slibují hory doly: Zajistíme prosperitu, Snížíme daně, Prosadíme fungující stát, Zavedeme pořádek, S námi se dočkáte lepších zítřků, apod. No, zní to lákavě, ale jak toho chtějí ti dotyční dosáhnout?

To bude nějaký reklamní trik. Všechny ty billboardy s vyretušovanými usměvavými tvářemi kandidátů se za pomoci marketingových specialistů snaží prodat nám spotřebitelům (respektive voličům) své produkty (volební sliby) samozřejmě bezkonkurenčně té nejlepší kvality.

Zákazník si pak vybírá zboží dle svého vkusu a potřeby. Váhá, než ho uloží do svého košíku (tedy volební urny). Je to zatraceně těžké se rozhodnout správně, když má onen artikl sloužit k naší spokojenosti následující čtyři roky. Jaké mám záruky, že všechno bude fungovat, jak má? Zvláště když mne některé osvědčené značky pořádně zklamaly.

Nebylo by lepší, kdyby se všichni uchazeči o naši přízeň místo soutěžení v rétorice utkali v nějakém férovějším klání. Na vlastní stranické náklady (aby to samozřejmě nezatížilo státní rozpočet) by uspořádali něco jako Volební Olympijské hry ve stejně ušlechtilém duchu, jako byly ty původní antické - tedy po dobu her by zavládl klid zbraní (tím se myslí pomluvy, házení bahna na druhé a jiné podpásovky). Hlavní motto by mohlo zůstat stejné: Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.

Disciplíny by byly samozřejmě poněkud odlišné, nicméně antidopingové (případně protialkoholové) zkoušky by byly vyžadovány bez pardonu. Vzhledem k tomu, že mne jakožto voliče nezajímají atletické schopnosti mých budoucích zastupitelů, ale jejich morální kvality, bezúhonnost, neúplatnost a hlavně jejich odhodlání vykonávat veřejnou službu pro občany (ne různé soukromé službičky pro kamaráda toho a toho).

No jo, ale jak takovéhle kvality prověřit? Co takhle soutěže typu: Umím makat vlastníma rukama, Vyjdu s málo penězi, Neberu úplatky, Vydržím sedět na dlouhé nudné schůzi bez mobilního telefonu, Poslouchám a vnímám druhé a mnoho dalších.

Divácky vděčná by byla všelidová taškařice na závěr: političtí kandidáti by proti sobě bojovali v ringu plném bahna - dobrá průprava pro jejich budoucí prác v Parlamentu.

Teď vážně, nechci si dělat legraci z voleb, protože ty následující rozhodnou o dalším směřováním naší politické scény, která se zmítá mezi dvěma extrémy: být slušný a nekrást (ale nic z toho nemít), nebo využít své moci a krást (proč toho nevyužít, když mohu).

Nevím koho volit, takže nakonec se rozhodnu podle složitého matematického vzorce: Vyloučím všechny strany, které slibují příliš mnoho (ale jejich sliby jsou sotva reálné), strany které staví svou kampaň na tom, že jiní to dělali špatně a my to budeme dělat lépe. Do mého užšího výběru nepostoupí straničky a uskupení, které by bez bohatých mecenášů (či ´mesiášů´?) ani neexistovaly.

Zamyslím se nad tím, kdo proklamuje líbivé kecy a kdo se dívá na realitu střízlivým pohledem (slovo střízlivým podtrhuji). Když odečtu všechny tyto položky, moc toho už nezbývá.

Tak nevím, já to letos opět risknu, snad to tentokrát vyjde.