Nevěřte jí, je to děsná potvora...

Choulila se celá prokřehlá a promáčená pod stříškou autobusové zastávky. Přijela ODKUDSI a mířila směrem KAMSI. Jako vždy, vyrazila jen tak nazdařbůh. Plánování nebylo její silnou stránkou. Nevěřila na Osud, ale spíše na Náhodu...

Prostě se vždy jen tak z čista jasna někde objevila a čekala, co se bude dít. Nebyla ráda, když se jí do cesty pletl ON, ale ať dělala, co dělala, většinou jí byl stejně v patách. Aniž si to chtěla připustit, bez NĚJ to nebylo ono.

Kupodivu, kamkoliv přišla, tam se děly věci. Někdy zůstala déle, jindy se mihla jen tak na chvíli. Občas neměla všechno tak úplně pod kontrolou. To když se tam zase nachomýtl ON, to pak události nabraly úplně jiný směr.

Dost často jí lidé nadávali a proklínali jí, ale většinou ji zvali přeochotně dál. Málokdo se odvážil jí přibouchnout dveře před nosem. Někde se cítila jako doma. Hýčkali si jí a krmili tím nejlepším, aby zesílila. Jinde si jí dostatečně nevážili, dost možná byla na obtíž, a tak se časem tiše vytratila.

Nikdy na ní nebyl spoleh. Dělala si, co se jí zamanulo, zkrátka taková neřízená střela. Přesto se většina lidí snažila získat JEJÍ přízeň a lichotit JÍ, jak je krásná, úžasná a neodolatelná. V tomhle neměli tak úplně pravdu. Měla na svědomí i dost špatných věcí. To když jí zrovna navštívily sestřenice Závist a Žárlivost. Ty tři pohromadě dokázaly natropit pěknou spoušť. Někdy tekla i krev. ON byl samozřejmě taky u toho, ale rozhodně konfliktní situaci nezachránil. Spíše ještě přilil olej do ohně, rozpoutal další vášně, takže lítaly facky i talíře.

Zkrátka, kam až jí paměť sahala, byla permanentně jednou nohou v průšvihu.

------------------------

Jak tak seděla v tom přístřešku KDESI, přidali se k ní starší pán a paní. Tvářili se mile, jako by se s NÍ odjakživa znali. Drželi se za ruce, hladili po rameni, usmívali se a říkali si samá hezká slova. A opravdu, ONA s nima většinu tu času byla a moc si přála, aby to tak bylo navěky, ale věděla, že už jen 294 dní...

Když přijel autobus ODKUDSI, vystoupila z něj osamělá žena středního věku. Podívala se na ty tři úkosem. Samozřejmě na ni nezbyl ani kousíček lavičky, aby si přisedla . Byla zklamaná a nasupená. Už se chtěla hlasitě dožadovat, že ona má přeci taky právo na své místo, když si všimla, že v té věkově nesourodé trojici sedí i ONA. Ta, která jí vždycky, když jí potřebovala, nechala na holičkách. Proč? Zasloužila si to snad?

Obořila se na NI vztekle: "Proč ses na mne vykašlala a zahazuješ se tady s těma staroušema? Ti už tě přece dávno nepotřebují."

ONA jen pokrčila rameny. Co jí na to má říct? Tak to prostě chodí. ONA nikdy nic nikomu neslibuje. Nikdo si na NI nemůže dělat větší nároky. ONA nerozděluje svou přízeň podle zásluh, ale jak JI to zrovna napadne. Nesnažte se JI uhnat za každou cenu. Je to marný. Nevěřte JÍ, je to naprosto nevyzpytatelná potvora...

Jediné co můžete, je doufat.

-------------------------

Tenhle příběh je jedním z mnoha ze šuplíku. Je to jen taková mini-úvaha na téma LÁSKA. A kdo je "ON"? Možná vztah, rozum, sex nebo si dosaďte sami...