Některé babičky loví na internetu...

Letní prázdniny klušou do cílové rovinky. Ty letošní byly možná trochu jiné než obvykle. Možná jste měli původně trochu jiné plány, ale ten onen vám udělal čáru přes rozpočet. No a co, všude dobře, doma nebo u sousedů nejlíp...

Prostě letos jsme si odpustili exotiku ve vzdálených destinacích a byl to převážně takový retro návrat ke klasice, kterou známe z dob svého dětství - dovolená v dřevěných chatičkách kdesi u rybníka, horské túry, procházky po lese, sběr lesních plodin, obejít dostupné hrady a zámky a jiné pamětihodnosti a nakonec posedět v cukrárně na náměstí. Takhle nějak vypadala většina mých školních prázdnin. Vzpomínáte?

Jo a taky nesmím zapomenout, že nás rodiče vždycky na pár týdnů odložili na pionýrský tábor (náhodou, tohle byla nejlepší část mých dětských prázdnin) a samozřejmě nesmím vynechat prázdniny na vesnici u babičky. Ty jsme se ségrou většinou trávily někdy na konci srpna, protože a poněvadž to byla u babičky pouť a taky se zavařovalo.

Když se řekne léto u babičky (vesnického dědečka jsem zažila jen velmi krátce), naskočí mi hned několik asociací: "dělat o houbách", tj. několik hodin pracně čistit několik košů hub (u některých nebylo úplně jisté, zda jsou jedlé); k rybníku půjdete, až dosbíráte ty tři kýbly rybízu (nic proti rybízové marmeládě, ale když ji máte celoročně ve školní svačině, mezi stránkami učebnic a sešitů...); půjdeme se "pohoupat" na kolotoč (ono nestačilo jen sedět zašprajcnutý chatrným řetízkem a poklidně se vozit kolem dokola, za těch pět korun jsme si dle mínění mého otce měli přijít na své, to znamená létat jak šílenci do všech stran, hele schválně, co ten řetěz vydrží... - dodnes mám z kolotočů fobii); "korzování" od návsi až k zámecké zahradě (z tepláků jsme s musely navléknout do silonek a krimplenových šateček, které nám ušila babička, a ve kterých se člověk v parném létě opravdu zapotil, a povinně jsme vykonávaly alespoň dvě kolečka po místním "korze", protože "co by tomu řekli sousedi", kdybychom o pouti nevytáhli paty z chalupy) a podobně.

Tak samozřejmně mám i spoustu pozitivních zážitků: babiččiny úžasné tvarohové buchty, řádění ve stodole nebo na půdě (tam se našlo pokladů!), koupání v zatopeném lomu (asi tak pět metrů od cedule Zákaz koupání) a když už babička ztrácela nervy, případně hrozilo další trhání rybízu, hrušek nebo rynglí, šli jsme řádit s dětmi sousedů (na seníku se dá tak hezky skákat, než na vás přijde rozlícený zemědělec!). Taky jsme si vyráběli luky a šípy a na dvorku lovili slepice. To většinou babička hned zpočátku zatrhla a šla radši připravit něco dobrého na zub, abychom nezbořili chalupu a slepice nedostaly infarkt.

Tyhle radovánky už možná dnešní děti neznají. Tedy ty městské určitě ne. Nicméně, prázdniny u babičky (potažmo i dědečka) určitě nejsou v 21. století úplně "out". Koneckonců, někdo tu drobotinu musí pohlídat, zajistit stálý příjem potravy a různých laskomin a pochutin, a hlavně dohlédnout, aby děcka netrávily celý den u počítače. Jenže jak jinak ty dnešní děti zabavit? Budou ochotné několik hodin trhat rybíz, zavařovat houby nebo plít záhony na zahrádce?

Tuhle jsem potkala v pražském metru takovou podle mých představ typickou babičku (měla šedivé vlasy stažené v drdolu a byla oblečená do květované blůzy) se třemi vnoučátky školního věku. Měla co dělat, aby zkrotila dva kloučky a jednu holčičku, když čekali na příjezd vlaku. Z útržků rozhovoru jsem pochopila, že dnes už mají za sebou ZOO a v plánu je muzeum.

"Né, babi, muzeum né. Já bych chtěl ještě ty tygry. Ty jsme už nestihli...", mladší chlapec se snažil prosadit změnu programu.

"Tak já vám upeču tu mramorovanou bábovku a do muzea půjdeme až zítra", zkoušela to na ně babička přes úplatky.

"Já bych chtěla ty barevný papoušky", ozvala se holčička.

"Nebo půjdeme ulovit nosorožce na Safari, jó babi?" přisadil si nejstarší sourozenec.

"Děti dávejte si pozor na čepice, už přijíždí ten vlak, ať vám neuletí!", přerušila debatu starostlivá babička. "V tom muzeu mají prý mamuta..."

"Jenže ten už je dávno ulovenej", protáhl zklamaně obličej prostřední vnuk, "živí tygři jsou lepší", trval na svém.

"Tak děcka, hezky se držte za ruce, nastupujeme", zavelela babička, "a když budete odpoledne hodný, tak já vám ulovím nějakýho tygra na internetu..., jo a v tom muzeu mají taky sbírku kamenů a motýly a možná, že tam mají i papoušky ... vycpaný".

Dál jsem to už neslyšela, takže nevím, jak to s těmi tygry, papoušky a návštěvou muzea nakonec dopadlo. Vzpomněla jsem si na svoji babičku. Ta sice internet, mobily, tablety a jiné vymoženosti nezažila, ale když bylo třeba, také dovedla leccos "ulovit" ve spíži nebo mezi poklady na půdě, aby zkrotila nás, prázdninami  zdivočelé děti.

Jo tyhle babičky to mají evidentně zmáknuté. Některé dokonce loví i na internetu...

Tak zas někdy příště. :))